Společný rolnický cukrovar v Opatovicích nad Labem

2. polovina 19. století byla ve znamení industrializace, a to nejen měst, ale rovněž i venkova. Ve velkém se začal v kraji rozvíjet rovněž cukrovarnický průmysl. V roce 1869 byl ustaven prozatímní zřizující komitét nově zamýšleného opatovického cukrovaru. 23. ledna 1870 se uskutečnila v Opatovicích nad Labem 1. řádná valná hromada Akciového rolnického spolku na vyrábění cukru z buráku v Opatovicích, která zastupovala přes 600 akcií upsaných mezi rolníky. Během ní došlo k dohodě na tom, že má cukrovar být vybudován blízko nádražní stanice a řeky Labe. Také tam bylo usneseno, že lhůta na upisování akcií byla prodloužena do 2. února následujícího roku. 2. února 1870 byli na valné hromadě zvoleni členové zařizujícího výboru: František Morávek z Opatovic, Jiří Reichert z Plačic, J. Vinař z Podůlšan, František Kořínek z Brozan, Jan Jošt z Dřítče, A. Tichý z Vysoké, Václav Bubeník z Pardubic, František Machač z Praskačky, V. Lichtera z Podůlšan, M. Jičínský z Dolan, Josef Paulas z Opatovic, MUDr. František Cyril Kampelík z Kuklen, J. Štěpánek z Podůlšan, Moric z Wertherů ze Stěžer, František Voltr z Hubenic, František Kafka z Třebše, Václav Novák z Černé, Václav Prokeš ze Ždánic, Jan Pospíšil z Libišan, Jan Hrubý z Rosic, Václav Koutník z Plačic, Josef Hampl z Rosnic, Jan Morávek ze Svobodných Dvorů a Jan Richter z Hradce Králové. Splátky na akcie po 10 % byly vždy mezi 1.-10. dnem v měsíci skládány u pokladníka a pozdějšího předsedy Františka Morávka. 25. května 1870 byl vypsán konkurs na místa strojníka a vážného. Zároveň byly předloženy vládě ke schválení stanovy, k čemuž došlo roku 1871. O rok později měl rolnický spolek základní kapitál ve výši 200 000 zlatých a bylo vydáno 1 000 akcií po 200 zlatých.

Objekt cukrovaru byl vystavěn firmou V. Nekvasil z Přerova a zařízen strojovým vybavením v letech 1870-1871. Ředitelem cukrovaru se stal Václav Šilhavý. 29. března 1872 byl vyhlášen konkurs na místo technického ředitele. Následně byla zahájena první kampaň. Častá byla různá neštěstí a úrazy. 19. prosince 1875 se roztrhl odstředivý stroj na zadní výrobky, přičemž byli těžce zraněni dělníci František Beránek z Pohřebačky a Marie Shejbalová z Opatovic, jež při cestě do pardubické nemocnice zemřela. Velkým problémem se však stalo získávání potřebných financí, neboť nejprve se cukrovar obrátil na Pražskou úvěrní banku, ale ta se svým základním kapitálem ve výši 300 000 zlatých nestačila na tak velký podnik. Cukrovar, jenž se u ní ucházel o komisionářskou smlouvu a úvět, byl tak odkázán až na dobu dalšího zvýšení akciového kapitálu. Nakonec byl úvěr dohodnut u České společnosti, ale skončilo to tím, že byl přepjat. V konkursu, který byl na jmění této továrny uvalen, byly uznány pohledávky banky za likvidní částkou 446 590 zlatých. Z konkurzní podstaty nebyly nakonec uspokojeni ani všichni věřitelé 1. třídy. Jediným aktivem byl v roce 1886 výtěžek za exekučně prodané nemovitosti, jenž činil 82 600 zlatých, z čehož dostala Česká společnost 19 658 zlatých a 87 krejcarů, takže ta ztratila na 426 000 zlatých. Přesto až do svého konce cukrovar věnoval nemalé peníze na různé podpory (ve prospěch Ženského výrobního spolku českého v Praze), společenské akce a vybudování různých pomníků, např. bratrancům Veverkovým v Pardubicích.

Konkurs na jmění společného rolnického cukrovaru byl vyhlášen c. k. krajským soudem v Chrudimi v březnu 1885. Zajímavé je, že jen o 2 měsíce dříve začali ze správní rady mizet lidé, např. JUDr. Antonín Formánek z Pardubic. Většina z nich se vymluvila na zdravotní nebo rodinné problémy, případně na nedostatek času. Konkursním komisařem byl ustanoven příručí krajského soudu JUDr. Karel Korbelář, zatímním správcem konkursní podstaty advokát JUDr. František Wagner z Chrudimi. Schůze věřitelů byla určena na 4. dubna téhož roku, přihlášky mohly být podávány do 12. května, likvidační stání bylo ustanoveno na 27. května. Hlavním věřitelem cukrovaru byla konkursní podstata Bodenkreditky, jež měla u cukrovaru asi 600 000 zlatých. Tento obchod hodila v poslední chvíli na krk Bodenkreditce firma Jan Brody a spol. V listopadu téhož roku bylo rozhodnuto, že se bude prodávat v exekučních dražbách 22. prosince 1885, 22. ledna 1886 a 23. února 1886. Odhadní cena budovy čp. 81 s příslušnými pozemky tehdy činila 204 780 zlatých. Třetí exekuční dražba na cukrovar se uskutečnila u c. k. okresního soudu v Pardubicích 16. října 1886. Odhadní cena obnášela 210 283 zlatých 71 krejcarů, vadium bylo desetiprocentní. K dražbě se dostavilo celkem 8 kupců a cukrovar koupil za 82 600 zlatých pardubický advokát JUDr. Žák pro družstvo královéhradeckého, syrováteckého, pardubického a Winternitzova cukrovaru.

K obnovení výroby však nedošlo a nakonec byla tovární budova spolu se 13 jitry dalších pozemků zakoupena a přestavěna na „královskou českou zemskou polepšovnu pro mladistvé kárance pohlaví mužského“. Náklad na adaptaci v letech 1890-1891 činil 47 000 zlatých. Ofertní řízení na všechny práce okolo přestavby vyhodnotil zemský výbor království Českého 15. prosince 1890. Polepšovna byla vybudována stavitelem Ing. Václavem Pavlíčkem, jenž byl stavitelem královské české zemské donucovací pracovny v Pardubicích a zetěm básníka Jiljího Vratislava Jahna. Zemřel 25. června 1892, tedy nedlouho po dokončení stavby. Na závěr je třeba ještě dodat, že Zemská výchovna pro mladistvé v Opatovicích nad Labem byla v roce 1950 přeměněna na kasárna (v letech 1950-1955 181. protiletadlový oddíl, v letech 1957-1960 252. protiletadlový dělostřelecký pluk, v letech 1961-1977 54. radiotechnický prapor a jeho velitelská rota a v letech 1961-1969 jeho velitelské stanoviště, v letech 1979-1990 1. letecký stavební prapor a v letech 1990-1991 107. silniční stavební prapor; viz https://www.valka.cz/topic/view/119700/Opatovice-nad-Labem), jež byla zrušena o 40 let později.

Od té doby je objekt čp. 151 majetkem obce, která ho zrekonstruovala a přebudovala ve Společenský dům Opat (viz https://www.opatovicenadlabem.cz/fotogalerie/spolecensky-dum), jenž bývá pronajímán (např. v letech 2016-2020 byl jeho provozovatelem Juraj Špot). Jinak v ní sídlí pouze místní ochotníci (viz https://www.divadloopatovice.cz), protože vinárna a lékařské ordinace v 1. patře zde již nějakou dobu nefungují. Poslední výběrové řízení na pronájem přízemní restaurace Opat se uskutečnilo v loňském roce (viz https://www.opatovicenadlabem.cz/zpravodajstvi/vyberove-rizeni-restaurace-opat). Vedle toho postupně objekt prochází nutnými opravami, z nichž můžeme např. zmínit v roce 2018 provedené opravy narušených částí krovu, i když investice do něho by byly potřeba v mnohem větším objemu, ale otázkou je, zda by stály za to a obci se nějakou formou vrátily zpět.