Díky svému položení byly obce Opatovice nad Labem a Pohřebačka zařazeny mezi ty, jimiž povede plánovaná Pardubicko-liberecká dráha, s níž přišli Jan Liebig, Vojtěch Lanna a bratři Kleinové. Tyto osobnosti založily přípravné komité a 19. prosince 1854 požádaly o udělení koncese na tuto železniční trať. Podle nich totiž měla přinést celému severovýchodu Čech velký průmyslový boom a s ním spojený růst všeho ostatního. Zároveň by se do těchto končin mohlo začít vozit uhlí z českých dolů a ne z Pruska, jak se kolikrát dělo.
C. k. místodržitelství si bylo vědomo toho, že mají tito podnikatelé pravdu a již 16. února 1855 napsalo Janu Liebigovi, že žádost o koncesi z Liberce do Pardubic byla kladně vyřízena. Vedle toho tentýž člověk získal od ministerstva obchodu povolení k zahájení předběžných prací. Pak začalo hledání vhodné trasy, což vyvolalo řadu sporů.
K vydání stavební a provozní koncese nakonec došlo 15. června 1856, a to pro trať Liberec-Pardubice a její poboční trať Jaroměř-Svatoňovice. Vznikla tak akciová společnost "C. k. privátní jiho-severoněmecká spojovací dráha". Již 25. srpna 1856 zahájila v Pardubicích činnost pochůzková komise a svoji činnost završila v Liberci 10.-11. října téhož roku, což bylo na onu vzdálenost a úřední byrokracii nadmíru rychlé. Stavba byla zahájena pod vedením Ing. Jana Šebka a jako první byl zprovozněn úsek z Pardubic do Jaroměře-Josefova. Již koncem října 1857 byla provedena kolaudace, následně všechny potřebné technickopolicejní zkoušky zakoupené šestice lokomotiv, 15. října 1857 projela celou trasu lokomotiva "Josefstadt" a 4. listopadu 1857 se uskutečnilo slavnostní zahájení provozu (lokomotivami "Josefstadt" a "Austria"), přičemž veřejnost se mohla svézt vlakem z Pardubic do Josefova již od následujícího dne.
Nově vybudovaná opatovická zastávka však nakonec nevznikla v Opatovicích nad Labem, ale v sousední obci Pohřebačce, což není nic divného, neboť třeba královéhradecké nádraží bylo rovněž situováno mimo město, a to na pražskopředměstský katastr, jenž byl nejprve součástí Kuklen a od roku 1890 samostatné obce Pražské Předměstí u Hradce Králové. K zahájení jejího provozu došlo současně s tratí. Tehdy v 10.45 hod. vyjel z pardubického nádraží vlak, který se skládal z lokomotivy "Austria", 14 osobních a 3 zavazadlových vozů. První uvítání a zastavení vlaku bylo provedeno právě v opatovické zastávce, neboť tehdy neexistovala žádná jiná ze současných stanic mezi Pardubicemi a Josefovem, pouze Opatovice, Hradec Králové a Smiřice. Později byly spuštěny další úseky a provoz na celé trati z Pardubic do Liberce byl zahájen 1. května 1859, a to spolu s pobočnou tratí Jaroměř-Svatoňovice.
Od té doby tedy stávala v Pohřebačce prostá přízemní výpravní budova se dvojicí staničních kolejí, a to podle projektu Ing. Franze Riesemanna a Ing. Vincence Daniela. Zdejší lidé se mohli odtud dostat oběma směry 4x denně. S postupem času se na zdejší stanici mnoho neudálo, pouze její názvy se měnily (1857-1918 Opatowitz/Opatovice, 1918-1924 Opatovice, 1924-1925 Opatovice nad Labem, 1925-1939 PohřebačkaOpatovice nad Labem, 1939-1945 Porschebatschka-Opatowitz/Pohřebačka-Opatovice nad Labem, 1945-1961 Pohřebačka-Opatovice nad Labem, 1961-2014 Opatovice nad Labem a od roku 2014 Opatovice nad Labem-Pohřebačka) a v roce 1866 byla zavedena též pro nákladní dopravu.
Roku 1871 byla stanice přestavěna a obohacena o další potřebné koleje. V letech 1898-1899 byla pouhá zastávka přeměněna na stanici s výpravní budovou podle typového plánu architekta Josefa Ungera. Další její úpravy proběhly až ve 30. letech 20. století (např. v roce 1931 bylo nově zřízeno zabezpečovací zařízení a vydlážděno nákladiště) a v letech 1940-1941. 25. srpna 1936 se zde při posunu stalo neštěstí, když zdí sušárny projely vagony posunovaného vlaku, které na zde prozatímně ubytované vojáky 5. roty pěšího pluku č. 42 z Terezína strhly zdivo (udělaly otvor o výšce 4 m a šířce 6 m), přičemž čtveřice z nich byla těžce zraněna. Nejvíce změn však proběhlo v souvislosti s výstavbou opatovické elektrárny, kdy vznikla v roce 1960 u Plačic spojka s pražskou tratí, aby se mohlo dovážet do elektrárny uhlí, a v letech 1962-1965 došlo k zavedení elektrického provozu, jenž byl na trati Pardubice-Hradec Králové zahájen 17. prosince 1965, pravidelně však fungoval až od 28. prosince téhož roku a 22. května 1966 se zde objevily tzv. pantografy. Spolu s elektrickým provozem bylo rovněž zřízeno reléové zabezpečení, jež bylo uvedeno do provozu roku 1964. Zároveň došlo k rozšíření výpravní budovy o severní přízemní přístavbu pro novou dopravní kancelář a reléovou místnost a jižní pro kanceláře vozové služby. Spolu s tím bylo zřízeno zděné kryté nástupiště a podkroví bylo předěláno na byty. Všechny tyto úpravy však smazaly původní architekturu výpravní budovy, kdy zmizela kvádrová rustika i nárožní bosáže, původní okna i dveře byla zaměněna za moderní a fasáda získala hladkou úpravu. V roce 1985 byla provedena modernizace kolejiště. V rámci toho bylo vyměněno celé zhlaví a 2 křižovatkové výhybky nahrazeny jednoduchými. Zároveň proběhla rekonstrukce trakčního vedení a elektrického osvětlení.
Později se přišlo s plánem zrušení této stanice. V letech 2014-2015 vznikla v rámci modernizace a zdvoukolejnění trati Stéblová-Opatovice nad Labem nová železniční zastávka, jež byla nazvána jako Opatovice nad Labem, a to rozhodnutím Drážního úřadu z 31. prosince 2013, které bylo vydáno na žádost Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, ze 25. listopadu téhož roku. K její aktivaci došlo 13. prosince 2015. Téhož dne přestaly zastavovat vlaky v Pohřebačce, i když později byla funkce tohoto nádraží na žádost mnohých občanů prozatímně obnovena. Jaké vlaky zde dosud staví, to se můžeme dozvědět na tomto webu:
https://www.cd.cz/stanice/5456880.