Štípa (Zlín) - Poutní chrám Narození Panny Marie

Kostel Narození Panny Marie ve Štípě je nejvýznamnějším poutním místem v nejbližším okolí krajského města Zlína. O jeho vznik a výstavbu se nejvíce zasloužila donátorka Lukrecie Nekešova z Landeka. Tato šlechtična měla dosti pohnutý životní osud: jako sirotek byla svěřena do výchovy a péče svého strýce Václava Nekše z Landeka, který tehdy obýval Hrad Lukov. Největší vliv na malou holčičku ale měla jeho první manželka Barbora Podstátská z Prusíkovic, která v ní zažehla a roznítila silnou katolickou víru. V tetičce malá Lukrecie nalezla svůj vzor života a štědrosti - to když před smrtí Barbora odkázala veškeré své skvosty v hodnotě 400 zlatých tolarů olomouckým jezuitům. Strýc Václav nebyl ani od jedné ze svých celkem tří manželek obdařen řádným pokračovatelem rodu, a tak po jeho smrti veškerý jeho majetek (a že ho nebylo zrovna málo) a panství Lukov a Vsetín připadl jediné žijící člence rodu - mladé Lukrecii. V jejích 17 letech ji poručníci provdali za Arkleba z Víckova na Prusínovicích. Kamenem úrazu nebyl ani tolik manželův věk (byl dvakrát starší než jeho choť), ale hlavně jeho neústupnost v nabídnuté konvertaci víry a od zůstal až do své smrti nekatolíkem. Ta ho zastihla už po osmi letech bezdětného manželství. Z Lukrecie se tak stala jedna z nejbohatších vdov na celé Moravě - vždyť jí patřilo 46 vesnic a 4 městečka! Díky olomouckým jezuitům a jimi domluvené svatbě se 26-letá Lukrecie v roce 1608 znovu vdává a jejím nastávajícím není nikdo jiný než později věhlasný Albrecht z Valdštejna! Prý to bylo manželství sice bezdětné, ale velmi šťastné... Lukrecie svou přítomností mírnila Valdštejnovu krutost a bijácké choutky, a on ji prý velice miloval. Bohužel stále se zhoršující zdravotní stav přivedl Lukrecii brzy na smrtelné lože a ona r. 1614 na zámku na Vsetíně umírá.

Žalem zdrcený Valdštejn převáží tělesné pozůstatky do starého kostela ve Štípě a už o rok později začíná plnit její předsmrtná přání. Choť odkázala velké jmění na stavbu nového štípského kostela a kláštera, jen se už jaksi nestačila vyjádřit, který že to mnišský řád se v něm má usídlit. (Jejím největším přáním bylo, aby se mezi lidem rozšířila mariánská úcta a oni nalezli cestu do katolické církve.) Už rok po její smrti se ve Štípě hromadí potřebný stavební materiál a Albrecht si na vybudování kostela objednává stavitele, umělce a kameníky až z daleké Itálie. O rok později je položen základní kámen kostela a na něm (i na ze dvou stran jej obklopujícím klášteru) se usilovně pracuje. Jen tak mimochodem - nabídku na osídlení jeho prostor přijal řád kartuziánů z Dolan u Olomouce. Až do roku 1620 se tu tvrdě makalo a díky více než stovce italských kameníků a zedníků kostel i klášter přímo rostly před očima! Pak ale přišlo období stavovských povstání, na Moravě přestávalo být bezpečno, a tak r.1623 Valdštejn Lukovské panství prodává a spolu s ostatky choti Lukrecie se stěhuje do svého nového sídla - do Jičína. Zatímco v blízkých Valdicích pak Valdštejn realizuje podle štípských plánů až do zdárného konce stavbu kartuziánského kláštera - (bez jehož návštěvy interiérů se v současnosti všichni rádi obejdeme, neboť v klášteře sídlí věznice pro ty největší vyvrhele), ve Štípě zústaly k nebesům trčet nedostavěné zdi areálu a další stavební činnost byla přerušena na celých 124 let!!

Až roku 1743 odkazuje paní Antonie, hraběnka z Rottálu, 2 000 zlatých na rozšíření kostela ve Štípě. Tehdejší pan farář je ale jiného názoru a přeje si, aby bylo těchto peněz použito na dostavbu kostela nového. Ve funkci ho poté vystřídá mnohem movitější nástupce a ten díky svému jmění a pomoci dobrodinců nahromadí takovou peněžní hotovost, že je díky ní poté za 18 let nový štípský kostel dostavěn. Slavnostního vysvěcení se chrámu dostane r.1765 a kropénku se svěcenou vodou drží ve svých šlechtických rukou pan hrabě Jan Karel Scherffenberg, olomoucký to biskup! Už předtím ale byla kultovní soška Panny Marie Štípské ze starého kostela do nového přestěhována. (Původně plánovaný klášter nebyl nikdy dostavěn, namísto něho vznikla v dlouhé podélné budově vedle chrámu fara, později k ní přibylo patro a toto stavení se stalo během let 1970 - 1995 domovem řeholních sester, které se věnovaly charitní činnosti).

Štípský chrám, ač velmi rozsáhlý, je jednolodní. Po všech těch nedávných opravách, kdy se navenek rozzářil novou růžovobílou fasádou, nijak nezastírá svůj převážně barokní původ a spolu se sousední "klášterní" budovou patří k těm nejkrásnějším sakrálním stavbám olomoucké diecéze. Klenbu chrámu zdobí velké obrazy Navštívení a Nanebevzetí Panny Marie a doplněna je menšími obrazy. Interiér kostela kromě toho "pokladu nejvzácnějšího", umístěného na hlavním oltáři zdobí sochy archandělů Michaela a Gabriela a mnoha světců - svatého Josefa, Jáchyma, Anny a Alžběty,Cyrila a Metoděje, Norberta, Františka Serafinského a jiných svatých. Loď chrámu je dále členěna např. kaplí Bolestné Matky Boží, kaplí Máří Magdalény a zdobena dalšími skvostnými sochami a obrazy, oltářním náhrobkem hraběte Seilnera a křížovou cestou z počátku 20.století. Všechny tyto skvosty jsou v současnosti bohužel překryty "ozdobou" největší, jimiž je neprůhledná spleť trubek lešení - interiér chrámu se opravuje! Po rekonstrukci ale už je okolní Mariánské náměstí, které velmi proměnilo centrum Štípy a dodalo chrámu mnohem důstojnější celkový vzhled. Areál chrámu se dá obejít ze všech světových stran. Na východní straně za kostelem se můžete setkat s trojlístkem barokních soch světců, u nichž si "who is who" - dle jejich atributů, jistě rádi určíte sami... Dále se zde nalézá chráněný strom a v areálu kláštera naleznete volně přístupné veřejné WC.

No a na závěr ještě několik slov o tom "předmětu," který je prapříčinou zdejšího mariánského kultu - je jím stará dřevěná soška Panny Marie Štípské. Patří ke třem nejstarším na Moravě, je neznámého původu a podle pověsti se prý napřed nacházela v dávno zaniklém kostelíku v sousedním Kostelci. Pak z něho ale nějakým záhadným způsobem zmizela a objevila se prý pak jasným světlem z nebes osvícená mezi stromy tzv. Štípského háje, na místě, kde pak dlouho stávala na oltáři ve starém kostelíku a za přímluvu k bohorodičce konala divy a zázraky...

/Informace k příspěvku čerpány z webu Poutní místa na Moravě a ve Slezsku a z knihy od J.Paly - Mariánská poutní místa/.