Šumperk – Kameny zmizelých

Živočich, který se sám sebe v pýše označil jako člověk rozumný (Homo sapiens) je v současné době bezpochybným dominantním druhem planety Země. Bohužel z historie víme, že při svém konání toho rozumu ne vždy užívá byť leckdy z nevědomosti, jindy ze zaslepenosti a fanatismu. Lidské dějiny jsou tak plné násilností, vražd a válek. A jak patrno i ze současného dění, nadějnější budoucnosti se jen tak nedočkáme.

Nedávno minulé 20. století se co se týče násilí a utrpení příliš nepolepšilo a hlavně v první polovině přineslo události, za které by se mělo lidstvo stydět do konce věků.

K těmto událostem patří genocidní události, které měly za cíl zlikvidovat nebo redukovat celé populace a národy. Samozřejmě zprávy o vyhlazování celých národů známe již z hloubi věků, kdy se egyptští faraonové chlubili zničením svých nepřátel, byli to samozřejmě i Babyloňané, Chetité, Asyřané, samozřejmě i Řekové, Římané (dejme tomu jako předchůdci nám civilizačně bližší), ale podobné události známe i z Indie, Číny, z obou Amerik…

Patrně nejobludnější genocidou 20. století je ale snaha vyhlazení evropských Židů, známých jako Holokaust. Jistý odpor k původně předněvýchodnímu etniku známe již z biblických zpráv. Starý zákon je vlastně idealizovaným souhrnem dějin, které líčí jak se izraelité bránili svým nepřátelům. Snaha uchovat si svou svébytnost je vždy uvrhla do konfliktu s aktuálními vládci v jejich okolí. Z původních izraelských kmenů se mnoho ztratily nebo splynuly s jinými národy, k odkazu svých předků se trvaleji hlásili příslušníci kmenu Juda, které dnes známe pod označením Židé. Po různých povstáních řada příslušníků tohoto národa emigrovala do světových končin, ale protože se drželi své víry, nesplynuli se svým okolím a udrželi si svou kulturu (neplatí to samozřejmě pro všechny).

Ve středověku byli židé mj. pronásledovaní za fakt, že nechali ukřižovat jistého Jozuu, který byl ovšem též žid…

Nebudeme se dál věnovat dalším událostem, které předcházely událostem koncentrovaných v 30. a hlavně 40. letech minulého století. Pronásledování a likvidace židů v tzv. Třetí říši nabylo až obludných rozměrů, dovedených až průmyslové likvidaci nevinných lidí.

Podle odhadů, bylo takto zlikvidováno na 6 miliónů osob. Jedním ze způsobů, jak připomínat tyto nesmyslné události je instalace Kamenů zmizelých, německy Stolpersteine. S touto myšlenkou přišel německý umělec Gunter Demnig v roce 1992. Kámen zmizelých je v podstatě betonová kostka s mosaznou destičkou, na které je vyznačené jméno obyvatele konkrétního místa, který zahynul v tragickém období. Několik takových pomníčků máme i v Šumperku, ačkoliv ten nikdy nebyl centrem židovského osídlení. V Šumperku se vyznavači hebrejského náboženství začali usazovat až v druhé polovině 19. století, kdy byla zrušeny všechny do té doby omezující předpisy a zákony a obyvatelé habsburské říše byl v podstatě zrovnoprávnění na občanském principu. Nějaké osídlení hebrejci sice bylo doloženo i dříve, židé ale byli vyhnáni. O celkem krátké historii tohoto etnika v Šumperku svědčí vladśtně i skromný hřbitov.

Právě až z té doby máme na kraji města židovský hřbitov. První kameny zmizelých v Šumperku byly instalovány na Hlavní třídě (před tím Schillergasse), postupně přibyly další, takže hned pět takových kamenů najdeme dnes na Fialově ulici u č. 12, několik dvojic kamenů na Hlavní tř. 2, 7, 10. Jeden na třídě Gen. Svobody 6 a další tři u paláce Schönberg na dnešním náměstí Republiky (nároží ulic Langrovy a Lužickosrbské). Hned čtyři kameny jsou k vidění na Blanické ulici v tzv. České čtvrtí (od centa za kolejemi). Je to tedy mimo centrum, což dokládá, že v modernější (a šťastnější) době se vyznavači judaismu usazovali i jinde (nechtěl jsem použít přímo termín Židé).
V roce 2025 přibyly další kameny, např. na Hlavní třídě u Raiffeisenky.
Další kameny zmizelých můžeme objevit blízko nádraží, jde o 4 kameny dodiny Schildovy u domu na ulici 17. listopadu 666/8. Místní obyvatele mají tento dům spojený hlavně s dlouholetým účinkiváním prodejny nábytku. V současné době ale dům patří majitelům původně z Indočíny. V prostorách prodejny jsoui dne spotraviny, ve sklepních prostorách stále sídlí oblíbený obchod vínem U Třeštíka.
Hned pět "Stolpersteinů" je pak k vidění v nárožním domě na Satrobranské č. 11. Zde sídlila rodia Weissbarthů. Dům s původem v roce 1898 je mezi mladšími pamětníky znám coby sídlo jedné z prvních šumperských samoobsluh (říkalo se Velkoprodejna). Dnes je v přízemí sídlo více firem (obkládači, realitní agent).