Třemešek-místní část obce Dolní Studénky-Králec

Název zámku – tedy Třemešek – připomíná dávno zaniklou obec, která na tomto místě v minulosti stávala. Zámek se dnes nachází v Králci, což je část obce Dolní Studénky, která je – v podstatě – už jedním z předměstí Šumperka. Zámek byl původně renesanční stavbou, která byla kompletně přebudována v polovině 19. století. Klenotem současného zámku dodnes zůstává původní renesanční pískovcový vstupní portál s basreliéfy postav zakladatelů zámku z rodu Bukůvku z Bukůvky a s jejich erby.

Dnešní – celkem nezajímavá – stavba bývala renesančním zámečkem, dokončeným – i podle nápisu na portálu - v roce 1587. Ještě před tímto zámečkem se zde však – se vší pravděpodobností – nacházela gotická tvrz ze 14. století. Budova zámku byla jednopatrová, s vysokou sedlovou střechou a dřevěnou věží. Okolí zámku tvořil Zámecký park, hospodářský dvůr, zámecký pivovar a pět rybníků. Tento zámeček byl - údajně romanticky - přestavěn v letech 1857 až 1863. Vznikla tak dvoupatrová stavba s obdélným půdorysem, menším třípatrovým středovým rizalitem v průčelí a dvouramenným přístupem na arkádách. Budova, s nízkou valbovou střechou s malou věžičkou a hlavním vstupem s prosklenou verandou, má hlavni průčelí směřované k silnici. Za ní se rozkládá bývalý - poměrně rozlehlý - Zámecký park, původně část obory z II. poloviny 19. století.

Mezi významné majitele zámku můžeme určitě zařadit rod Žerotínů (v letech 1653 až 1771). V souvislosti s tímto významným rodem lze zmínit i jednu zajímavost. Poslední žerotínský majitel Josef Karel se zabýval hvězdářskými studiemi z věže třemešského zámku tak intenzivně, že si zde pro svou vášeň nechal vybudovat malou observatoř s hvězdářským dalekohledem s achromatickou soustavou čoček, jehož autorem byl slavný anglický optik Ramsden.

Žerotínové prodali zámeček roku 1771 Stillfriedům a od nich jej v roce 1812 kupuje šumperský - do šlechtického stavu povýšený – obchodníki Franz Tersch, jehož syn zahájil roku 1857 přestavbu zámku do současné – tedy pzdně empírové - podoby. Přestavbu však dokončil až další majitel Třemešku, brněnský advokát Eduard Ulrich, který zámek odkoupil v roce 1861. Dr. Ulrich zde postupně zřídil oboru pro srnčí a dančí zvěř a osázel okolí cizokrajnými dřevinami i ovocnými stromy. V roce 1871 dokončil i stavbu nového pivovaru, jehož „neogotické“ ruiny najdeme nedaleko odsud (směrem na Nový Malín).

Jedním z mnoha následujících majitelů zámku se stal i úspěšný podnikatel Jan Baťa. Svou továrnu zde však již – bohužel – z důvodu nacistické okupace zřídit nestihl. Dnes slouží zámek jako ubytovna (před tím byl desítky let internátem učňovské mládeže) a je tedy s podivem, že jedinečný vstupní portál s postavami Jana Bukůvky a jeho ženy Estery Syrakovské z Pierkova, dodnes symbolicky střeží zadní vstup do zámku. O tomto skvostu renesančního kamenictví jsem psal v samostatném příspěvku (viz.: https://www.turistika.cz/mista/tremesek-renesancni-zamecky-portal). V zámeckém interiéru se dochovala také vstupní síň s přízemními pokoji; místnosti jsou zaklenuty křížovými a valenými klenbami.

Za jeden ze zázraků dnešní doby můžeme určitě považovat fakt, že nejhodnotnější část třemešského zámku nás svou krásou těší nepřetržitě již celkem 426 let. Tento úžasný renesanční artefakt přežil všechny majitele i přestavby zámku, komunistický puč a znárodnění, několik desítek let působení učňovského internátu i současnou ubytovnu pro … řekněmě převážně sociálně slabší občany. Svou roli zde možná sehrál fakt, že zámek se nachází na méně frekventovaném místě a že krádež portálu by byla příliš komplikovaná a pracná. Vždyť i většina šumperských přátel a známých, kterým jsem tuto památku poprvé „představil“, byla z její existence zaskočena a všichni na ni zírali s – jinak to napsat nejde – do široka otevřenou hubou.

Tímto „středobodem všeho mira“ je skvostný figurální vstupní portál s pískovcovými reliéfy zakladatelů zámku. Někdo může mít pocit, že – coby šumperský patriot – mírně přeháním, ale nevěřte tomu. Jedná se pravděpodobně o nejkrásnější a nejcennější zámecký portál na Moravě. A přiznám se bez mučení, nepamatuji si, že bych se již někde v Čechách nebo střední Evropě potkal s portálem, který by ten třemešský překonal.

Na renesančním portálu zde tedy najdeme figurální basreliéfy Jana Bukůvky z Bukůvky a jeho první manželky, Estery Syrakovské z Pěrkova. Vzhledem k tomu, že paní Bukůvková pocházela z oblasti Opole, viděl bych to však spíše na jméno Ester Sierakowska z Pierkova. Nezvykle bohatě zdobený renesanční portál z roku 1587 je pravděpodobně dílem italských kameníkůi.

V souvislosti s portálem je potřeba prozradit pár slov o postavách, na něm zobrazených. Jan, prostřední ze synů vladyky Petra Bukůvky z Bukůvky, se narodil někdy okolo roku 1555. Koncem sedmdesátých let 16. století získal podíl z otcova dědictví a na počátku osmdesátých let se poprvé oženil. Jeho manželkou se stala – již zmíněná Estera Syrakovská - pocházející z bohatého vladyckého rodu polského původu. Kromě toho, že Ester přinesla do manželství nemalé věno, stal se Jan z Bukůvky současně švagrem nejvyššího písaře Markrabství moravského. A být příbuzným jednoho z nejvýše postavených představitelů tehdejší moravské stavovské hierarchie jistě také nebylo k zahození.

Manželství to bylo velmi plodné, neboť nedlouho po synu Albrechtovi se narodila dcera Johanka. Tím šťastné období manželského páru končí. Roku 1586 porodila Ester dvojčata. Jedno dítě bylo mrtvé, druhé – Petr – zemřelo již po třech dnech. V té době probíhá stavba třemešského zámku a po roce Ester porodí dalšího mrtvého chlapce. Ještě v témž roce je zámek dokončen a do jeho průčelí je osazen monumentální renesanční portál s vypodobením obou manželů. Janovi bylo v té chvíli 32 let, Esteře ještě o čtyři méně. A o dva roky později umírá teprve třicetiletá Ester při porodu dcery Alinky. Ta svou matku následuje po pouhém týdnu života. Náhrobky všech čtyř předčasně zesnulých dnes najdeme na zdi kostela sv. Linharta v nedalekých Dolních Studénkách.

Opusťme teď raději tuto smutnou kapitolu v dějinách rodu a vraťme se k portálu samotnému. Ten se svou koncepcí a bohatstvím kamenické výzdoby právem řadí mezi nejkrásnější renesanční zámecké i městské portály, předčí je však právě dokonalostí reliéfních postav stavebníků zámku. Vidíme zde jasný portrétní záměr a současně první věrné zobrazení někoho z rodu Bukůvků. Jan Bukůvka je zobrazen v dobovém - vysoce módním - španělském kroji s krátkým kabátcem, v kalhotách po kolena a lehkém pláštíku, přehozeném přes levé rameno. Kolem krku má okruží, na hlavě biret s perem, po boku kord a pravou ruku si opírá o dýku.

Paní Ester je oblečena do – až po zem dlouhé – sukně s bohatou výšivkou. Živůtek na prsou má bohatě zdobený perlami a na ramenou má krátký pláštík; její krk pak obepíná okruží. V levé ruce drží rukavice, v pravé šáteček a malý měšec na řetízku. Na hlavě má čepec. Někde jsem četl pěknou myšlenku, že „oba manželé zde stojí pro památku těm, kteří přijdou po nich, ale také jako symboly vlídného pohostinství i jako bdělá stráž rodového majetku“.

Portál zdobí - nad reliéfy obou manželů – nápis, který praví (a současně potvrzuje předcházející text): „LETHA PANIE 1587 WYTESAN GEST TENTO OBRAZ VROZENEHO PANA JANA BVKVWKY Z BVKVWKY W LETECH GEHO 32“ a „LETHA PANIE 1587 WYTESAN GEST TENTO OBRAZ VROZENE PANI ESTERY Z PIERKOWA W LETECH GEGICH 28“.

Na portálu najdeme také Kamenné pažení zdobené ornamenty, oblouk se lví hlavou s kruhem v tlamě a rodové erby Bukůvků a Syrakovských. Portál završuje zobrazení dvouhlavého orla a dalších dvou lvů. Zbývající plochu vyplňují čtyři erby, které drží dva amorci. Jedná se o erby Janových předků, tedy Bukůvků, Zubů z Mysločovic, Štáblovských z Koválovic a Okrouhlických z Kněnic. Na korunní římse si ještě můžeme přečíst nápis: „LETHA PANIE 1587 V PONDIELI PO NEDIELI PROWODNI. WE GMENv PANIE ZALOZIENO GEST TOTO STAWENI Z GRVNTVW NAKLADEM VROZENEHO PANA BVKVWKY Z BVKVWKY A NA TRZEMESSKV KTEREMVZTO STAWENIE RACZ POZIEHNANI PAN BVH WSSEMOHOVCI Y TIEM KTERIIZ W NIEM PRZEBYWATII MAGY AMEN“.

Na závěr se – ne poprvé – odvolávám k citaci Milady Lejskové-Matyášové, která se domnívá, že: „Podivuhodné virtuósní zpracování jak figurální tak ornamentální složky třemešského portálu nabízí srovnání s figurální výzdobou zámku v Břehu v Polsku, kde kromě reliéfu podobizen Piastovců jsou na kordónové římse prvního patra umístěny volné plastiky stavebníků zámku, postaveného v letech 1535-1559 vlašskými knížecími architekty Francescem Parrem di Mediolano a Bernardem Niuronem di Lugano. Není vyloučeno, že slezský kameník, který pracoval v Třemešku, znal tyto plastiky, o celých třicet let starší, které zhotovil Andrej Walther, a že mu učarovala jejich křehká elegance, na niž se snažil navázat, i když nutně v Třemešku zůstal poplatný módě své doby a Figury vzhledem ke komposici mohl provést jen v reliéfu“.

A tato slova – alespoň se domnívám – jsou hodně silným argumentem pro případnou návštěvu tohoto pozoruhodného uměleckého díla. A jak se říká, nemám co bych dodal.