Trojice secesních domů na třídě Míru v Pardubicích

Pardubice jsou místem, kde narazíme na různé architektonické památky z různých údobí pomalu na každém kroku, kolikrát i tam, kde bychom je nečekali. Jednou z nich je rovněž trojice secesních domů čp. 109, 110 a 763 na třídě Míru, jež bývala dříve známá jako Královská třída (1874-1916), třída Císaře Karla (1916-1918), Wilsonova třída (1918- 1939), Na Zeleném (1939-1945) nebo Stalinova třída (1945-1962), ale původně se zde říkalo na předměstí Dlúhém nebo Silnice chrudimská. Přímo o třídě Míru lze nalézt záznam na Parpedii: http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Trida_Miru.

Původně se v těchto místech nacházela dvojice dvorů, přičemž každý z nich vznikl v 1. polovině 16. století. První z nich držel kolem roku 1542 soukeník Daniel, o 2 roky později soukenice Řeháková a do roku 1566 Jan Řeháků, od něhož ho koupil i s rolí za 770 kop míšeňských Mikuláš, syn soukeníka Michala. V roce 1569 ho získal za 770 kop Jiřík Černín z Černína, po něm ho vlastnil v letech 1572-1573 Petr Pravěcký z Radvanova, od něhož ho získala darem jeho manželka Kateřina Pravěcká z Oksnsteina, která je zmiňována jako jeho majitelka ještě roku 1593. Z jejího odkazu se stala novou vlastnicí dvora Markéta Zeydliczová, roz. Keklovna z Hustířan a na Chocni, jež ho držela do roku 1604, kdy ho za 550 kop získali manželé Burjan Šváb z Chvatlyny a na Tetíně a Kateřina Zelnarová z Dornhenersdorfu, ale již o rok později byl v majetku Jana Pikharta, který za něj, rybník s hrází a zahradu zaplatil 700 kop. V roce 1611 ho získali manželé Jan Krupý z Probluze a Anna z Holohlav, ale již roku 1639 dvůr vyhořel. Jak dlouho byl dvůr spáleništěm, to přesně nevíme. V roce 1651 ho vlastnil Vojtěch Cerekvický a roku 1669 ho přejal jeho vnuk Václav Cerekvický. Do roku 1678 byl v majetku Adama Trochopaea, od něhož ho získala Barbora Frodlová, manželka Jana Frodla z Tatenic. V letech 1702-1716 byla jeho majitelkou Alžběta, vdova po Janu Danielovi Frodlovi, v letech 1716-1740 Marie Trochopaeusová, roz. Frodlová, manželka Václava Antonína Trochopaea, od níž statek získal starší sládek města Pardubic Václav Štěpánek. Poté na nějakou dobu tento dvůr z listin mizí a teprve v roce 1751 je zmíněn Daniel Bednář jako držitel pivního šenku, přeneseného ze sousedního domu Tobiáše Hulaty st. na Štěpánkovský grunt za 4 kopy hotově a roční úrok ve výši 56 krejcarů.

Druhý dvůr vznikl v téže době jako první (usuzuje se, že k tomu došlo kolem roku 1507) a již od dávných dob byl zván jako "Baal" (Bál). Prvním jeho známým držitelem byl v roce 1540 Kuklice, od něhož ho koupil Matěj Běštovský za 150 kop míšeňských. Z dalších vlastníků jmenujme: pasíře Víta (1541-1542), soukeníka Michala Duspiva (1542-1544), pasíře Víta (1544-1552, za dvůr s rolí zaplatil 180 kop), Jana Havlíčků (1552-1556, za 234 kop), písaře Mikuláše Romána (1556-1558), Jana Michalů (od roku 1588, za 233 kop), soukeníka Václava Rosu (do roku 1588), Jakuba Želivského (1588-1598, za 300 kop míšeňských), Ondřeje Šachovce (1599-1601), Annu Šachovcovou, provd. Želivskou, později snad Čermákovou (1602-1607), Jakuba Želivského ml. (1607-1613, za 400 kop), Želivského bratra Ondřeje Čermáka (od roku 1613, za 300 kop; v roce 1639 byl dům vypálen), Jana Květoně (do roku 1667), Jana Skopce s manželkou Kateřinou, dcerou Jana Květoně (1667-1678; za nich byl dvůr obnoven, neboť bývají zapsáni jako majitelé obnoveného dvora), Jana Žehunského (1678-1681, za 350 kop), jeho zetě Zykmunda Bernarda Rosina (Růžíčku, 1681- 1685), sirotky Rosinovi (1685-1712), Jana Ucze (1712-1719, za 320 kop) a Tobiáše st. Hulatu (1719-1753).

Syn Tobiáše Hulaty Daniel Bednář vykoupil v roce 1753 od všech "Baal", a to za 320 zlatých a kolem roku 1760 ho vlastnil Hynek Bednář. V roce 1765 koupil Václav Šwartz od manželů Bednářových Trochopeusovský grunt a spolu s ním hostinský grunt "Baal" s šenkovním právem se vším příslušenstvím za 850 zlatých. Dalšími vlastníky spojeného gruntu byli Josef a Joanna Strudlovi, kteří roku 1789 část statku odprodali (díl domku tehdy získal Josef Špata za 235 zlatých, do roku 1806 vlastnila nový stateček vdova Kateřina Špatová, v letech 1806-1819 František Smrček, v letech 1819-1853 Josef a Marie Kohoutovi a od nich Josef Doskočil přikoupil čp. 109 ke svému gruntu čp. 110 s novým čp. 110 a 110a) a zmenšený dvůr byl jejich majetkem až do roku 1791, kdy ho koupili František a Kateřina Rohlíkovi za 1 000 zlatých. V roce 1793 získali "Baal" (nyní již pod počeštěným jménem "Bál") Josef a Kateřina Dolečkovi, kteří za krčmu s 1 rohovým stolečkem, 2 tabulemi a stolicemi a s vlastním šenkovním právem a za zahradu zaplatili 1 000 zlatých. Do roku 1808 byl "Bál" v majetku Jana a Moniky Doskočilových, v letech 1808-1825 jejich syna Jana (za 1 200 zlatých) a v roce 1825 zdědil hostinec "Bál" Josef Doskočil, jenž ji roku 1843 upravil na hotel "U zlatého lva", v roce 1853 připojil k domu čp. 110 čp. 109, jak již bylo výše zmíněno, a roku 1855 si opatřil radikované šenkovní právo. Doskočilův majetek zdědily Marie Bauerová, T. Šiffmanová a Anna Genczyová, které ho vlastnily v letech 1898-1903. V roce 1903 získala třetinu domu Chrudimská spořitelna a o 2 roky později přešla na Marii Bauerovou.

Roku 1907 koupili grunt Josef a Josefa Francovi, kteří nechali původní objekty zbořit, aby byla následně na nově vzniklém místě vybudována trojice obchodních a činžovních domů - čp. 109 zůstalo manželům Francovým, čp. 110 připadlo Františku a Cecilii Waltrovým a čp. 763 Zikmundu a Bertě Hostovským. Ty byly postaveny v secesním stylu, a to nejspíše podle plánů architekta Jaroslava Kohoutka, který si dal na jejich vzhledu opravdu záležet, že se staly skutečnou "výkladní skříní" této městské třídy. Jejich výstavbou se však několikrát spojené pozemky opět rozdělily.

Dům čp. 109 je třípatrový řadový dům o obdélném půdorysu se šestiosým průčelím a s okrajovými půlválcovými vyklenutými arkýři, probíhajícími v úrovni 2. a 3. poschodí. Pod parapetem se nachází keramický nápis JOSEF FRANC. Na keramickými kachličkami obložené mohutné nadokenní římse spočívá nízký měděný reliéf boha obchodu Merkura s rozepjatými křídly a holí s dvojicí spletených hadů od firmy Čížek a Mertlík z Pardubic. Štít je proražen oválným okénkem, jež je zasazené v keramickém mozaikovém ornamentálním poli s letopočtem 1908. Podle dochovaných materiálů stavbu realizoval místní stavitel Ferdinand Potůček podle projektu Václava Hořeňovského z Pardubic, ale fasádu navrhl již zmíněný pražský architekt Jaroslav Kohoutek. Po jeho dostavbě v něm bylo umístěno železářství Josefa France, jenž se sem přestěhoval i se svou živností z Dobrušky. 1. října 1996 se do 3. poschodí nastěhovala poslanecká kancelář ČSSD. 1. prosince 1997 byl zřízen v domě OD Merkur. Později se v přízemí nacházelo Asijské tržní centrum, z něhož se stal posléze obchod s potravinami, a další provozovny. Do státního seznamu kulturních památek byla budova zapsána 29. prosince 1983 a dnes je v majetku Ing. Ladislava France, Zdeňka France a Ing. Šárky Hoškové. Více o ní se lze dozvědět zde: https://pamatkovykatalog.cz/obchodni-dum-15961218.

Sousední objekt s čp. 110 je řadový dům s dvoupodlažním obchodním parterem a 3 obytnými poschodími, jehož fasáda je bohatě doplněna rakovnickými glazovanými keramickými obklady. Střední osa průčelí je navíc umocněna ve 2. nadzemním podlaží hmotou arkýře s trojicí úzkých oken, jenž ve 3. a 4. nadzemním podlaží přechází v balkon. Střední osa je pak korunována štítem s nápisem: SLULO ZDE OD PRADÁVNA U „LVA“. Od jeho dostavby se v domě nacházel obchod se sklem a první brusírna skla ve městě, ale zároveň se tu vyráběla zrcadla. Svého času tu bylo stejně jako v čp. 109 holičství. V patrech se pak nacházely byty, stejně tak tomu bylo i v sousedních nemovitostech. V přízemí je od února 2017 kavárna CrossCafe, předtím jsme tu mohli nalézt např. provozovny RODINKA a semQelb - ZDRAVÉ SPANÍ. Rozhodnutí o prohlášení objektu kulturní památkou je datováno 12. lednem 2007 a účinnosti nabylo 22. února téhož roku. Další informace ohledně tohoto domu, dnes náležejícího Zdeňku Francovi, můžeme najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/cinzovni-dum-12751707.

Budova čp. 763 je třípatrová s pětiosou fasádou, zakončenou nad středními osami lichoběžným štítem a ozdobenou reliéfem "Žně", t od toho, že jeho majitelé vlastnili velkoobchod s obilím. Nad přízemím s pásovou bosáží probíhá profilovaná římsa, která je ve střední ose přerušena mělce vystupujícím arkýřem, který ve 2. a 3. patře přechází v balkon. Nejdříve zde byl obchod moukou a zemskými plodinami manželů Zikmunda Hostovského a Berty, roz. Blochové, který se stal v roce 1920 rovněž velkoobchodem, od roku 1932 též pražírna kávy jejich syna Arnošta, chemická barvírna a čistírna, prodejna obuvi firmy F. L. Popper a tak bychom mohli pokračovat. Za zmínku stojí to, že oba manželé nepřežili holocaust a z jejich dětí přežil toto úděsné období pouze syn MVDr. Rudolf Hostovský, jenž se již v roce 1936 vystěhoval do Palestiny. Díky tomu se dostal objekt do rukou státu, vystřídala se zde řada provozoven různých firem a v roce 1998 byla v budově otevřena kavárna Ve dvoře, náležející Milanu a Markovi Bajerovým (viz http://www.cafebajer.cz). Do státního seznamu kulturních památek byl objekt zapsán 29. prosince 1983. V roce 2003 byla dokončena oprava jeho fasád. Více o tomto domě, jenž dnes náleží Rozvojovému fondu Pardubice a. s., lze zjistit zde: https://pamatkovykatalog.cz/cinzovni-dum-17827808.

Trojice secesních domů na třídě Míru v Pardubicích na mapě