Loading...
Krajinný a morfologický celek Zábřežské vrchoviny je relativně opomíjenou (turisticky) oblastí, zejména návštěvníky z odlehlejších míst. Místní přece jen do některých koutů rádi zavítají. Samozřejmě značně exponovaná je jižní část vrchoviny, zvaná Bouzovská – logicky nejen kvůli vyhledávanému hradu, ale i atraktivní přírodě (Javoříčko). Střední část zv. Mírovská je poměrně poklidná vysočina ovšem nejsevernější část Zábřežské vrchoviny – Drozdovská má místy téměř horský charakter. Je to dáno absolutní výškou (Lázek – 714 m) a i blízkostí vyšších hor (Orlické hory – Bukovohorská hornatina) do kterých přechází. Poměrně značně zaříznutá údolí potoků a říček pak dávají Drozdovské vrchovině slušnou výškovou členitost.
Jedním z takových potoků je v severozápadní části vrchoviny Hraniční potok, který pramení pod Horními Heřmanicemi a jejich osadou Chudoba. Název potoka zřejmě naznačuje, že nedaleko prochází zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Hned horní tok potoka pod Cotkytlí a u Herbortic je vyhlášen přírodní rezervací V Dole. Rezervace byla vyhlášena v r. 1955 na ploše cca 4,77 ha. Hlavním předmětem ochrany je populace bledule Jarní, která zde z jara vytváří velké koberce, viditelné i z kolem procházející silnice od Chudoby. Ochranu si zasluhuje i volně meandrující potok s převážně olšovými porosty. Ke chráněným druhům rostlin patří i prstnatec májový, vachta trojlistá či suchopýr úzkolistý. Blízkost Orlických hor má zřejmě vliv i na výskyt horských rostlin jako je např. kýchavice bílá. Ochranu si určitě zaslouží i ropucha obecná.
Porosty bledulí nekončí s hranicí rezervace, ale pokračují dál v údolí i přes Herbortice, ale to je skoro na další článek.