Výhledové Senické lúky

Fotografie (20)  • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Senické lúky a Butorky

výhled k severozápadu na Vsetínské a Veřovické vrchy

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Senické lúky jsou jedním ze zastavení NS Zděchov (ta k tur.odpočivadlu na hřebeni v nadmořské výšce 750 m stoupá přes Hajdovy paseky a odtud se přes Šerklavu vrací nazpět do Zděchova) a prvotním překvapením pro každého návštěvníka je pohled na ohromnou louku, z níž se otvírají skvostné výhledy nejen na slovenské příhraničí. Louka je dlouhá 600 metrů a její svahy spadají směrem k východu k pasekářské usedlosti Ezechýle, vypínající se nad dolinkou, jíž vyhloubil Máslejův potok. Senické lúky jsou přitom vlastně takovou špičkou ledovce, neboť dolů k Valašské Senici se takových rozlehlých pastvin s porosty hájů (a obklíčených lesním porostem) nachází ještě daleko víc. Jenže rozhled z nich už nenabízí tak daleký zor za slovenskou hranici, jako z jejich nejhořejší sestřičky.

Byl jsem tady už víckrát, neboť vrcholem louky prochází červená tur.trasa z Pulčin přes kopce Butorky a Valašskou Kyčeru na Makytu, ale přiznám se, že jsem tak fantastický bezoparový výhled na slovenská pohoří odsud viděl v dnešní březnovou neděli poprvé. A to si ani nepřejte vidět, jak jsem se tloukl do hlavy, že jsem si sebou tentokrát nevzal i dalekohled!

Naštěstí ho měl ssebou pán, kterého jsem potkal na nedaleké vyhlídce nad Skaličím a pomohl mi upřesnit vše, předtím viděné ze Senických lúk. Tam jsem se totiž dostal do sporu s jednou mladou ženou ze skupinky výletnic, která tvrdila, že ty zasněžené vrcholky na nejzašším obzoru patří Strážovským vrchům a jako správná příslušnice svého pohlaví si bezhlavě stála za svým. Při návratu k manželce jsem skupinku žen odpočívajících na okraji lesa znovu minul a neodpustil jsem si výchovné rýpnutí: „Tak, milá paní - ty zasněžené kopčiska opravdu patříja k Maléj Fatře, jak sem předtým říkal já! Tá hora co vypadá jak zub je Klak z Lúčanskéj Maléj Fatry a Strážov je až ten hrb, co z obzora trčí přesně v prostředě...“

Kupodivu se neurazila a za ponaučení poděkovala. Pak už jsem spěchal za manželkou, usilovně fotící výhledy z louky, a když s ní pak byla konečně zas řeč, neodpustil jsem si dát výchovnou lekci ani jí: „Ty kopce, co vidíš na západě, nepatříja Beskydom, ale Vsetínským vrchom a ten modrý horizont za nima zas vrchom Veřovickým. A ty pásma kopců, keré vidíme nad Senicú na opačnéj straně, tož ty už všecky patříja Slovákom. Nebo náš je enom ten jediný, co vede k Makytě, ale tú odsáď nevidíme, nebo ju zakrývá kopec Butorky. Zato ale vidíme celý konec Bílých Karpat, kerý vede od Královca nad Střelnů a potem sa stáčá k Půchovu. Ty kopce vlevo patříja všecky Javorníkom a ty, co před sebú na obzoru vidíme až úplně vzadu, tož ty už všecky ležíja za Váhem...“

Závěrem bych chtěl všechny případné návštěvníky upozornit, že přes Senické lúky bohužel prochází vedení vysokého napětí, jehož stožáry poněkud hyzdí okolní nádhernou krajinu, ale to je jen takový drobný detail, neboť ty všudepřítomné elektrické dráty vidíme např. na Soláni také...

Autor: Franta

Další články autora: 2995

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli