Za tajemstvím Čecheru - pseudokrasová jeskyně

Fotografie (12) • Foto: Franta

Při brouzdání po mořích netu jsem při hledání popisu jeskyně na Čecheru narazil na článek od pana Marka Křížka z roku 1999, který se stal po přečtení inspirací k návštěvě této pozoruhodné sluje.

Hlavní náplní výletu se ale stal dvacetikilometrový přechod Hostýnských vrchů od Tesáku přes Pardus na Rusavu a odtud cesta na hrad Křídlo s jejím ukončením v Přílepech. Návštěva Čecheru byla jen jednou z plánovaných zastávek, nicméně jsem do batohu pro sichr přibalil i baterku.

Co kdyby – že?

Když mne nožky samochodky konečně dopravily až nad kulisu hotelu u Čecheru, zvolil jsem na témě vrchu cestu co nejpohodlnější (už mám přece jen jakési roky) po odlesněném hřebeni nad lyžařským areálem. Díky tomu jsem se na chvilku mohl pokochat i výhledem do hlubin vlastní obce Rusavy. Pak už mne vyšlapaný chodníček přivedl až na samotný vrchol, který je díky hustému hvozdu bez výhledů. A také bez avízovaných mrazových srubů a jeskyně. Ty se totiž nacházejí až o hodně níž ve strmém svahu, proto nezbylo, než ke skalinám opatrně sestoupit.

Nakonec to nebylo tak hrozné, však už mám za sebou horší hrůzy (viz např. sestup z Maliníku v Jeseníkách a i jinde).

Pod stěnou prvního nižšího mrazového srubu jsem batoh zanechal na široké terase a vyzbrojen jen fotoaparátem a baterkou, vyrazil jsem na průzkum skalního terénu. Na vchod do čecherské puklinové jeskyně jsem narazil na úpatí největšího skalního srázu. A samozřejmě byl – k mé veliké zlosti) - opatřen bytelnou mříží s několika řetězy a zámky!

Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem při detailním pohledu zjistil, že je to vlastně všechno jen nakašírované a nefunkční (neboť je jacísi nenechavci srazili) a že jde mříž volně otevřít!

Musím se přiznat, že jsem neodolal. Ale protože jsem manželce slíbil, že se dnes budu chovat inteligentně a polezu jen tam, kde nehrozí žádné nebezpečí, podávám tímto očitou zprávu o vzhledu jen poloviny jeskyně:

Nízký vchod nedovolil „normální“ vstup, proto jsem se musel vsoukat dovnitř proměněn na čtyřnožce. Vlastní jeskyně se dělí na čtyři části. Tou první je tunelovitá chodba, která se od vstupu mírně zvedá a po šesti metrech délky se lomí. Chodba má profil kosočtverce či lichoběžníku, bohužel ale tak nakoso postaveného, že i když je skoro 2 m Vysoká, neumožňuje člověku vzpřímenou chůzi. Tady by neměl námitek asi jen mimozemšťan, který by se jí tvarem svého těla přizpůsobil. Chodba je široká asi dva metry.

Za ohybem mírně klesá a jak jsem při svitu baterky viděl, na konci tohoto asi 4 m dlouhého pokračování se úží ve 2 m Vysokou, ale pouhých 50 cm úzkou škvíru. Slib daný manželce jsem dodržel a vrátil se krokem zvaným při vojenské službě „kačák“ zpět na zemský povrch.

Další pokračování jeskyně je mi proto známo jen z článku M. Křížka: podle něj pokračuje úzká chodba asi tři metry dál, přičemž se rozšiřuje a následuje téměř čtyřmetrový schod do největší jeskynní prostory - komory o délce 4 m, výšce až 6 m a šířce 2 m. Dno je pokryto balvany a kameny, popadanými z puklin a skalních stěn. Poslední částí jeskyně je 2 m dlouhá chodební odbočka, v jejímž stropě je komín s pseudozávrtem. Díky tomu, že byla jeskyně vytvořena v pískovcích a slepencích flyše, je její výzdoba chudičká a je tvořena jen malými ostrůvky sintru, vzniklých vysrážením CaCO2 z vápnitých pískovců.

Celkově tahle pozoruhodná jeskyně dosahuje délky přibližně 20 m a veřejnosti je nepřístupná i z toho důvodu, že v ní hnízdí chránění netopýři.