Zajímavosti ve Vrchlického ulici v Teplicích

Zajímavosti ve Vrchlického ulici v Teplicích.

Začala jsem chodit na léčení pohybového ústrojí do Ambulance bolesti, která se v této ulici nachází. A protože bylo hezké počasí, tak jsem si řekla, že se touto ulicí projdu a prohlédnu si ji, i když jsem ji procházela již mnohokrát. Ale znáte to, chodíte denně okolo něčeho a v podstatě si nevšimnete, okolo čeho jdete. Je to stereotyp…

Slyšela jsem o této ulici, že si v ní kdysi dávno stavěli vily bývalí uhlobaroni, což tomu nasvědčovalo podle vznosných staveb. A tak jsem si udělala čas a prošla jsem ji celou. Ulice Vrchlického se „táhne“ od nádraží rovně směrem k šanovskému Lázeňskému parku. A tak jsem šla a prohlížela si zvlášť každý dům. Jsou tu domy opravdu vznosné. Jsou tu hotely, penziony ale jsou tu také i vily prázdné a na prodej za mnoho milionů a stojí a stojí a čekají na své potencionální kupce.

Nechci se nijak o nich rozepisovat, neboť jejich přesnou historii neznám. Vím jen o pár domech…třeba takový hotel Giovanni Giacomo, pojmenovaný po svůdci žen Casanova, kde bylo v názvu použito jen jeho křestních jmen, nabízí 25 pokojů se vším možným vybavením a všemi možnými službami. Další zajímavé dvě secesní vily funkčně propojené byl kojenecký ústav, nyní také prázdné. Na jedné vile je památeční tabulka o přispění finančních prostředků na renovaci vily „Nadací Olgy Havlové“, která se po renovaci návštěvy tohoto kojeneckého ústavu zúčastnila. Nyní jsou též obě Budovy prázdné. O kus dál stojí další luxusní budova na prodej a tak je to porůznu v celé této ulici. Prošla jsem si ji až k parku, kde stojí zleva novogotický kostel sv. Alžběty a před ním socha sv. Jana z Nepomuku. Zajímavostí je další socha přímo v parku na Trávníku před kostelem, válejícího se koně na zádech, což je nezvyklý monument, když pominu jeden podobný visící pod stropem v jedné pasáži v Praze. Nevím, kdo zhotovil sochu teplického koně, ale je velice zajímavá, poutá k sobě pozornost lázeňských hostů a též rodičů s dětmi, kteří se tu nechávají fotit.

Otočila jsem se zpět a prohlédla si v této ulici protější vily, a zas bylo na co se dívat. Takže svými snímky dávám nahlédnout na jejich stavby. Které vily patřily kdysi dávno bývalým uhlobaronům jsem přesně nezjistila, jen jsem se domohla jedné informace. A sice, že jeden z domů uhlobaronů byla vila mezi hotelem „ De Saxe “ který je na Masarykově ulici a nádražím, od nějž Vrchlického ulice protíná Masarykovu. Tato vila patřila kdysi uhlobaronovi Grohmanovi.

Chtěla bych podotknout, co se týká hotelu „De Saxe“, má jeho pojmenování přímou historii s Teplicemi, neboť tento název získal hotel podle saského prince, jež se dostal do sporu s milencem Kateřiny Veliké, a byl kvůli tomu z Ruska vyhoštěn. Odejel do Teplic a při své cestě se setkal s knížetem Sčerbatovem a protože to byl přítel Kateřinina milence, neexistovalo, aby oba dva pobývali v jednom městě. Sčerbatov vyzval prince De Saxe k souboji, který byl tehdy zakázán a proto se konal na samotě u hradu Rýzmburka v Oseku, kde princ De Saxe v souboji podlehl. Stalo se to v r. 1802. Skonal v náručí svého přítele prince De Ligne, jenž mu dělal sekundanta, nechal ho pohřbít a po němž je též pojmenován další hotel na Zámeckém náměstí v Teplicích. Princ De Saxe je pochován pod vznosným empírovým náhrobkem ve tvaru pyramidy na rohu bývalého oseckého hřbitova u kostela sv. Petra a Pavla. Tolik k historii ohledně jmen dvou princů, jež jsou spojena s Teplicemi.

Vrchlickou ulicí jsem si prošla, pokochala jsem se architekturou na ní stojících domů, podumala, které ze staveb vlastnili bývalí majitelé uhelných dolů, a ukončila jsem svoji blíže poznávací akci. Není na škodu zajímat se více o město a jeho historii, kde člověk žije…

Přiznejme si, že chodíme po ulici, oči směřují na chodník, abychom do nikoho nevrazili a nanejvíc se díváme jen do výšky úrovně očí a nenapadne nás vzhlédnout o něco výš - ke štítům domů. A pak jsme nenadále překvapeni jejich krásou…