Zaloňov

Z čeho vznikl jeho název nevíme, podle všeho může jít o počeštělou podobu německého pojmenování, ale můžeme na něm vidět i jeho blízkou příbuznost s mnoha pojmenováními polských měst a vesnic, některými autory vysvětlovanou tím, že zdejší obyvatelstvo mělo původně jazykově blíže dnešnímu polskému etniku než tomu českému, čehož si všiml rovněž prof. Antonín Profous ve svém díle "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž":

"Zaloňov, Salnai, ves 8 km jv. od Dvora Králové n. L.: 1361 (eccl.) paroch. in Opoczna, ..(agri) in Zalonow villa, LEr. I, 31/57; 1363 eccl. in Zaleniew, ..exec. pleb. in Semonicz, LC. I/2, 14; 1372 ad present. Joh. de Litetin, ..Jesconis Holimar aduocati Jermerensis ..ad eccl. in Zelenaw, LC. II, 68; 1395 ad eccl. in Zalunow ..pro exec. pleb. in Hermanicz, LC. V, 244; 1382 Mikssoni de Zalyjow insulam ex illa parte Albeae, LEr. X, 95 (L13); 1400 Nicolaus de Zalonowicz, ..heredit. in Zalunawiczich, ..in Lubnye, RT. I, 585; 1418 Jaroš z Zaloněva, ..Srnec z Stanovic, Mikšík z Hradišče, Sedl. ze stát. A. zem.-les. v Třeboni; 1437 Pavel Libenicky z Zaluňova, AČ. II, 185/323; 1440 ze Hradecka, ..Prokop z Zaluněva, AČ. I, 257; 1448 Prokop z Zaluňova, Sedl. ze st. A. ve Vratislavi; 1457 Czeniek de Zalunyowa et de Hradisstka, AČ. 37, 178; 1542 (1539) Zyrecž tvrz ..ves Zaloniow, ves Horzieyssy Hrzibogedy, DZ. 41 G 5; 1654 Czilmow, BR. XI, 350; Salmow a Kossow, BR. XI, 353; 1720 Salney, Müller; 1790 Hft Schurz u. Dubenecz: Salnay, Salney, Zalyow, Zalmiow, Schal. XV, 66/10; 1836 Salnay, Salna, Zaliow, Zalniow, Som. IV, 90; 1848 Zaloňov, Salnay, PalP. 139; úř. 1854 Zaloňov, Salnei.

Doklady tohoto jména tak kolísají, že není možno stanovit jeho původní podobu a vysvětlit je. Nejvíce dokladů se shoduje ve tvaru Zaluňov, pak Zaloňov.

Srov. pol.-lit. jm. Zaluny a pol. MJ. Załoniecka, Słow. XIV, 350 a 351."

Jazykovědec PhDr. Václav Polák soudí, že je odvozen od osobního jména Lúň. Jiní jeho kolegové si myslí, že pochází od slovesa lunúti – pádit. Lidé tu však žili již v době kamenné, neboť tu došlo k nálezu několika kamenných nástrojů. Dále byla v Zaloňově objevena řada kostrových hrobů s mincemi českých knížat. Raně středověké pozůstatky zde zase objevili roku 1983 Jiří Sigl a Vít Vokolek a v roce 1985 Jiří Sigl. První zmínka o vsi pochází až z roku 1361, kdy patřila vlastníkům Opočna. Podle všeho však byl Zaloňov původně samostatným zbožím. V roce 1363 byl poprvé zmíněn zdejší kostel sv. Petra a Pavla, jehož podací tehdy měli: Vícemil ze Lhotky (od roku 1372 ze Zaluňova), Čáslav z Vranova a Rupert ze Zaluňova. Ti podali po zemřelém plebánu Mikoláši kněze Petra. Z toho vysvítá, že Zaloňov byl tehdy rozdělen na několik částí a každá z nich měla jiného vlastníka. Podle přídomků se nejspíše jednalo o domácí rod, který odsud odvozoval svůj původ. Roku 1382 bratři Václav a Jan z Lichtenburka prodali jistý ostrov na Labi u Heřmanic Mikšovi ze Zaloňova, který ho přenechal Kuncovi ze Skalice a ten svému synovi Janovi, řečenému Specht. V roce 1400 Mikoláš ze Zaluňova vyznal, že Hynkovi a Bohunkovi z Lična prodal své dědictví v Zaluňově, dvůr poplužní a 4 posedky s podacím v Zaluňově, a v Lubně 2 dvory kmetcí, ale něco si ještě v Zaluňově podržel. Roku 1427 byl vypleněn zdejší panský dvůr. V roce 1461 byl zmíněn Prokop ze Zaloňova, který 5. října 1448 přivěsil svoji pečeť jako svědek dohody mezi obcí Jaroměř a Jiříkem z Kunštátu. Na počátku 15. století, nejspíše až po ukončení husitských válek, připadl Zaloňov pod vlastníky žírečské tvrze. Její majitel Jiřík z Gerštorfu a na Cholticích prodal roku 1539 tvrz, dvůr a ves Žireč, a dále okolní vsi Zaloňov, Hřibojedy a Dubenec Adamovi Zilvárovi z Pilníkova a na Břecštejně (psán i jako Zylvár, německy Adam Silber von Pilnikau und Bröckstein/Silberstein) za 2 500 kop grošů českých. Když 5. února 1579 zemřel, zdědil jeho majetky syn Jan Zilvár z Pilníkova a na Břecštejně. Až do pobělohorského období tak Zaloňov náležel jeho potomkům, ale kvůli účasti na stavovském povstání byl celý statek Žíreč i se Zaloňovem císařem zkonfiskován a 8. července 1622 Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic. Pro účast jejího syna Adama Erdmana Trčky z Lípy v připravovaném spiknutí císařského generála Albrechta z Valdštejna bylo žírečské zboží opět zkonfiskováno a císařem Ferdinandem III. následně darováno v letech 1635-1636 jezuitské koleji u sv. Anny ve Vídni, jež tento majetek vlastnila až do svého zrušení v roce 1773. Roku 1645 vypálili a vyrabovali ves Švédové. Tehdy byl zničen i kostel a fara. Podle berní ruly z roku 1654 bylo v Zaloňově a Kašově 12 chalupníků a 7 zahradníků. Po josefinském zrušení jezuitského řádu připadlo žírečské zboží nadačnímu fondu, od něhož ho v roce 1828 zakoupil statkář Martin Wagner. 25. srpna 1745 se u Zaloňova střetli pruští vojáci v čele s majorem Brandemerem s mnohem silnějšími rakouskými protivníky pod velením generála Franze Stephana hraběte Dessewffyho. Výsledkem bylo to, že padl sám major Brandemer, jeho poručík a asi 40 pruských kyrysníků. Rakušané neměli téměř žádné ztráty. Roku 1776 byl zdejší panský dvůr rozparcelován a půda prodána poddaným. 8. července 1778 měl v Zaloňově svůj štáb maršálek Franz Moritz von Lacy a mezi 8. a 10. červencem 1778 přebýval ve stavení čp. 17 sám císař Josef II. V roce 1785 byla v Zaloňově zřízena lokálie (některé zdroje hovoří až o roku 1788, např. č. 3-4 „Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen“ z roku 1932). Do té doby ves náležela k Dubenci a v letech 1777-1787 k Litíči. V roce 1786 byla zřízena zdejší škola, k níž náležely německé vsi Zaloňov, Kašov, Vestec a česká Rtyně. O 3 roky později v ní bylo zavedeno industriální vyučování. 30. dubna 1815 projíždělo vsí ruské vojsko. Roku 1832 byla od Jaroměře k Zaloňovu vybudována silnice. V roce 1843 zde žilo 349 obyvatel v 57 domech.

O 6 let později se Zaloňov stal samostatnou politickou obcí a roku 1857 byla obnovena zdejší fara. Během prusko-rakouské války v roce 1866 probíhaly kolem obce boje mezi oběma znepřátelenými stranami a následné přesuny. 1. července 1866 táhly obcí příslušníci 1. rezervní jezdecké divize, II. sboru a 2. lehké jezdecké divize, kteří tu tábořili již od 29. června. Roku 1869 se stala zdejší škola dvojtřídní a ryze německou. V roce 1872 byla obec zasažena velkým krupobitím, jež zničilo celou úrodu. O 3 roky později byla od Zaloňova odškolena Rtyně. Roku 1882 byla zbourána dosavadní dřevěná škola a na jejím místě vystavěna nová zděná budova. 15. listopadu 1886 přistihl ponocný František Stránský lupiče, jak se snaží dostat do komory Josefa Hampla v čp. 19. Postavil se jim na odpor a zavolal o pomoc ostatní obyvatele. Nikdo mu na pomoc tehdy nepřišel a jeho tělo bylo ráno nalezeno v poli s roztříštěnou hlavou. V roce 1888 byl ustaven německý SDH (Freiwillige Feuerwehr in Salnai). V noci ze 13. na 14. října 1890 byl mezi Jaroměří a Zaloňovem přepaden a těžce zbyt kašovský čeledín A. Samotný, který se vracel ze zaloňovského posvícení. V únoru 1893 byl chátrající kostel uzavřen a roku 1897 bylo vyhlášeno veřejné ofertní řízení na zbourání starého a výstavbu nového kostela. Rozpočet na jeho zbourání činil 815 zlatých a 39 krejcarů a na novou stavbu 29 380 zlatých a 70 krejcarů. Nový kostel byl slavnostně posvěcen královéhradeckým biskupem Msgr. Edvardem Janem Nepomuckým Brynychem 19. listopadu 1900. 23. května 1897 zapálil blesk 2 stavení. Roku 1898 vznikla kampelička Spar- und Darlehenscassen-Verein, jež měla v roce 1903 82 členů a jejím starostou byl Johann Krempke. 16. května 1905 se uskutečnil hasičský den s veřejným cvičením. Roku 1908 bylo rozhodnuto o zřízení hospodářského skladiště pro obce Zaloňov, Vestec a Kašov a o rok později vznikl školský Schulvereinstischgesellschaft. 2. března 1912 byla zavražděna 65letá Barbora Holetschke a její 75letý manžel Josef Holetschke byl těžce zraněn. Pachatelem byl 16letý Antonín Desenský, syn zdejšího kováře a student obchodní akademie v Hradci Králové. Odsouzen byl na 4 roky těžkého žaláře zostřeného každého čtvrletí postem. Jeho starší spolužák Antonín Brunclík, jenž mu oloupení obou manželů poradil, se raději 9. března 1912 utopil se svou milou v Labi u Opatovic nad Labem. Z front 1. světové války se nevrátilo podle místní farní knihy 18 mužů ze Zaloňova a Rtyně (Josef Barbora, Franz Fabinger, Karl Hampel, Franz Mühl, Emil Rind, Josef Schneider, Adolf Tschenek, Josef Wihan), ale dohledání všech je obtížné vzhledem k tomu, že se jednalo o německy hovořící občany a mnohé záznamy chybí.

Již od počátku 20. století však v obci německý živel klesal, neboť roku 1900 tu žilo 15 Čechů a 203 Němců, v roce 1910 9 Čechů a 216 Němců a roku 1921 již 33 Čechů a pouze 175 Němců, i když zdejší jazyk býval podivnou směsicí němčiny a češtiny ("hatlanice"), vysmívanou odjinud jak Čechy, tak Němci. Od 20. let 20. století tu tak býval hraničářský odbor Národní jednoty severočeské č. 32, ale již v roce 1935 byl veden jako zaniklý. V noci ze 4. na 5. dubna 1933 vyhořel domek Jana Jansy. 2. srpna 1937 byla zabita autem s obilím 27letá Marie Hampel. V letech 1938-1945 byl Zaloňov součástí Velkoněmecké říše, a to pod pojmenováním Salnai. Roku 1938 byla založena místní skupina NSDAP. 17. května 1939 zde žilo 202 obyvatel v 57 domech. V roce 1942 byly u kostela vysázeny morušovníky a roku 1943 památné lípy. V roce 1942 se dostalo do likvidace zdejší Družstvo pro rozvod elektrické energie (něm. Die Elektrizitätsgenossenschaft in Salnai, Kreis Trautenau) a jeho likvidátorem byl rolník Adolf Gottwald z čp. 18. Po osvobození byli zdejší němečtí obyvatelé odsunuti a nahrazeni českými dosídlenci. V roce 1947 byla válcována silnice do Vestce. 2. června 1949 vstoupila do likvidace zdejší kampelička. 30. srpna 1949 se přetvořilo Zemědělské strojní družstvo (původně Elektrizitätsgenossenschaft in Salnai, registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung) v JZD, jehož předsedou přípravného výboru byl Antonín Záplata a místopředsedou Josef Macoun. Roku 1950 se ustavilo JZD. O 4 roky později začal hrát ochotnické divadlo Dramatický kroužek ČSM. V roce 1955 si založilo JZD kulturní jizbu, čítárnu a knihovnu. Následně zakoupilo JZD televizor pro osvětovou besedu. Během půlroku bylo zaznamenáno na 2 100 návštěv televizního vysílání. 23. února 1961 se uskutečnila slučovací schůze JZD Zaloňov, Vestec a Rtyně. Již předtím došlo ke sloučení výše jmenovaných obcí. Roku 1969 byla dokončena rekonstrukce hostince. V roce 1985 byl vybudován věžový vodojem. O 3 roky později byla zahájena výstavba vodovodu. 2. října 1990 vznikla místní organizace Českého zahrádkářského svazu. 24. února 1993 byl založen Myslivecký spolek Hubert Zaloňov. 1. května 1993 zahájila činnost společnost Uniagro Zaloňov, jež vznikla transformací ZOD Jaroměř. 2. června 1998 vznikl Jezdecký klub Nová Amerika. V červnu 2002 byl otevřen Nová Amerika Golf Resort Zaloňov. 16. listopadu 2004 došlo k ustavení Rybářského spolku Zaloňov - Vestec. Roku 2020 bylo vybudováno víceúčelové hřiště.

Nejvýznamnější pamětihodností obce je kostel sv. Petra a Pavla, který je poprvé zmiňován již v roce 1363. Za husitských válek a roku 1645 byl zničen a znovu postaven až v roce 1725 a poté v letech 1898-1900. Dále musíme zmínit: misijní litinový kříž na kamenném podstavci, zřízený roku roku 1859 Josefem Gottwaldem z čp. 18 a nacházející se na místním hřbitově, kde se nalézá rovněž řada zajímavých a umělecky hodnotných náhrobků, z nichž můžeme zmínit pomníček posluchače české techniky Václava Pekárka z roku 1856 od královédvorských sochařů Antonína a Františka Wagnerových; kamenný kříž před čp. 20 a litinový na kamenném soklu při cestě k Žírči, jenž je od počátku 19. století doprovázen dvojicí památných lip. Nejvýraznějším zdejším rodákem byl libotovský řídící učitel Franz Goll (* 1899 Zaloňov), ale nejen zdejší život ovlivňovali zejména místní faráři a řídící učitelé, kupříkladu farář P. František Vlček býval do své smrti roku 1873 předsedou jaroměřského včelařského spolku. Na závěr ještě dodejme, že zdejší občan Franz Pettiersch se zúčastnil bojů v Itálii v roce 1859 a Franz Holletschke, Josef Jawansky, Franz Kober, Karl Kober a Anton Ullrich bojovali naopak v prusko-rakouské válce roku 1866.

Zaloňov na mapě