Zaniklá tvrz v Heřmanicích

Výše uvedená ves se nachází severně od Jaroměře a vznikla při křižovatce cest mezi Jaroměří, Chvalkovicemi, Kuksem a Choustníkovým Hradištěm, přičemž první zmínku o její existenci nalezneme k roku 1352, kdy v ní byl též farní kostel. V té době byly Heřmanice v držení královéhradeckého purkrabího Ruperta. V letech 1357- 1368 je držel Vyšemír z Heřmanic a od roku 1371 jeho synové Pašek a Věněk. Jejich potomci se pak psali jako Heřmanští ze Sloupna, z nichž např. držel Heřmanice Václav Heřmanský ze Sloupna, a to v letech 1455-1473.

Podle predikátů prvních známých držitelů vsi bychom mohli uvažovat, že zde byla tvrz již ve 14. století, ale na to nám chybějí jakékoliv důkazy a pouhý přídomek neznamená prakticky nic. Navíc vlastníků vsi bylo tolik, že zakladatelem zdejší tvrze mohl být kdokoliv z nich, ale heřmanická tvrz byla poprvé doložena až v roce 1520, kdy Jiří Gersdorf z Gersdorfu prodal Heřmanice s tvrzí, dvorem a 5 vesnicemi do majetku královského města Jaroměře.

Toto město se ze vsi neradovalo dlouho, neboť roku 1547 bylo potrestáno za účast v 1. povstání proti Habsburkům, a to odebráním jeho majetku. Heřmanice tak byly zkonfiskovány královskou komorou a v té době byla zdejší tvrz popsána jako pustá. Ještě v témže roce se dostalo heřmanické zboží do rukou Jana z Pernštejna, který tehdy využil situace a investoval řadu svých finančních prostředků do výhodného skupování zabavených majetků. Vzhledem ke vzdálenosti tohoto statku se ho rozhodl zbavit. Roku 1548 ho koupil Jan z Valdštejna, po něm převzal Heřmanice Jiřík z Valdštejna a v roce 1571 Vilém z Valdštejna a na Hostinném.

Ten podle všeho obnovil se svou manželkou Markétou Smiřickou ze Smiřic dosud opuštěnou tvrz, protože 14. září 1583 se na ní narodil jejich syn Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, jedna z nejvýznamnějších postav nejen našich dějin (podle místního historika a spisovatele P. Josefa Myslimíra Ludvíka se však měl narodit na náchodském hradě, kde tehdy sídlila jeho babička z matčiny strany Hedvika Smiřická z Hasenburka). Kdo by to řekl, že takováto persona spatřila světlo světa v jedné malé a bezvýznamné vísce na severovýchodu Čech, že? Zmíněný šlechtic držel své rodiště v letech 1607- 1610, aby ho následně prodal svému strýci Hanibalovi z Valdštejna a na Hostinném. Roku 1615 byl Hanibal z Valdštejna již tak zadlužen, že musel své majetky odprodat, a tak heřmanické zboží připadlo Mikuláši Gersdorfovi z Gersdorfu a tamní tvrz Hynku Vilémovi staršímu z Lobkovic. Ještě v témže roce tvrz odkoupila zpět Hanibalova manželka Kateřina z Valdštejna, roz. z Dubé, která ji roku 1616 postoupila synovi Vilému z Valdštejna. O 2 roky později změnilo vlastníka také heřmanické zboží, když ho koupil Jan Jindřich z Oppersdorfu a následně k němu připojil i onu tvrz.

Heřmanické zboží bylo v roce 1621 zkonfiskováno Janu Jindřichovi z Oppersdorfu, protože se zúčastnil českého stavovského povstání, díky čemuž se dostalo o 2 roky později opět do rukou Albrechta z Valdštejna (za 25 381 rýnských zlatých a 54 krejcarů), který ho směnil roku 1624 za jiné majetky s Marií Magdalenou Trčkovou z Lípy. Tím se Heřmanice staly součástí panství Choustníkovo Hradiště a ze šlechtického sídla, nacházejícího se na místě pozdějšího čp. 16, se stalo pouze obydlí správce zdejšího panského dvora a následně dokonce jen hospodářskou budovou.

Ale i ta měla své dny sečtené, neboť v roce 1787 byl panský dvůr rozprodán a krábčický sedlák Antonín Ott se se svými společníky rozhodl na tom, že bude nejlépe tvrz zbourat, což se následně stalo a materiál byl výhodně rozprodán na stavbu Josefova, přičemž bourání tvrze trvalo něco přes 7 let. Na jejím místě pak výše zmíněný sedlák vybudoval dřevěný výměnek, v němž chtěl žít poté, co předá svoji živnost synovi. V tomto stavu vydržela roubenka plných 40 let.

Roku 1835 byla při stavbě chléva a kolny nalezena velmi pevná cihelná dlažba, což byl pozůstatek trojice zdejších sklepů. O nich se tehdy vyprávěla řada pověstí. Podle jedné z nich byly v jednom ze sklepení ukryté peníze, ve druhém stará archivní vína a z prostředního se dalo podzemní chodbou dojít až na Kuks. Tehdejší vlastník však nedal na řeči a postupně sklepení zavážel, aby z nich zanechal pouze přední část. V následujících letech pak zanikly všechny zbytky po tvrzi, takže se z ní nedá nalézt vůbec nic. Mnohé z výše zmíněného potvrzuje např. bělohradský farář P. František Petera, jehož článek "Heřmanice v kraji Hradeckém" vyšel v roce 1858 v 1. čísle "Památek archaeologických a místopisných", kde se mj. píše:

"Bývalá tvrz Heřmanická, z níž nyní ještě jen nepatrné známky viděti, stávala někdy na místě, kdež nyní domek Jana Sommera č. 16 se nalézá. Schaller ve své topografii kraje Hradeckého dokládá, že tato tvrz roku 1790 ještě stála, ale pustá a neobydlená. Pravdě docela podobno, že před zákupem panského dvora ve staré tvrzi některý hospodářský úředník přebýval; než jak mile roku 1787 dvůr ten zákupníkům na tak řečené familie byl rozdělen (bylo jich pět, každému odměřeno 50 rak. měřic polností), hned příštího roku 1788 Antonín Ott čili Otta, mohovitý sedlák Krabčický, zakoupiv dne 1. října 1787 jednu familii, nynější číslo 1., pro svého syna, tu starou tvrz bourati začal, maje v tom za společníky čtyry ostatní zákupníky. Boříce pilně, a kamení jednak prodávajíce (dostavovalať se tehdáž blízká odsud pevnost Ples čili Josefov, tedy se jim kámen dobře platil), jednak ho k upravení nových tu sobě zaražených bytů potřebujíce, tak zdárně v tom prospívali, že asi v sedmi letech téměř ani památky stavení toho nepozůstalo. Na místě tom, kdež někdy vojvody Friedlandského tvrdé sídlo zpupně se vypínalo, postavil dříve řečený Antonín Otta chatrný dřevěný domek, jen tak pro budoucí příhodu uchystaný, chtěje tu někdy na výminku bydleti. I stál ten domek nedostavěný jen tak sroubený na 40 let; roku 1835 však, když vlastníci jej dodělali, chlév a kolnu přistavujíce, přišli na cihelnou velmi pevnou dlažbu, jakožto pozůstatek někdejších hradních sklepů. Tehdáž pozorováno, že starý sklep, maje vnitř tvrze hlavní vchod, asi 12 kroků od předu na příč v levo k půlnoci, na troje sklepení se dělil. Chlapci prý se tam, hrajíce sobě, do těch chodeb na polo sesutých, vždy schovávali. Jedna stará domkářka, Jirková, nabádala prý tehdáž nynějšího vlastníka, aby dále do těch sklepů se doboural; neboť prý v jednom jsou peníze a v druhém stará vína, a prostřední chodba že jest dlouhý, podzemní průchod, až na Kuks vedoucí, kterým prý páni za starodávna při nastalém nebezpečí od nepřátel ve skrytosti na místo bezpečné se utíkali. Tento průchod prý dosud jest; neboť když před několika lety soused ve své zahradě koly vrážel, spadl jeden kůl, hloub hnaný, docela dolů do země, že ho ani více viděti nebylo, ačť byl přes tři lokte dlouhý. Vlastník svrchu řečený, nedbaje řečí stařeniných, nepátral v chodbách dále, ale zametav otvory rumem sklenul předek starého sklepa jen tak daleko, co by měl dosti pro potřebu svou.

Viděti tu nad domkem Sommerovým k severu hraniční zeď, grunt jeho od gruntu souseda Františka Filipa dělící, a to prý jest ještě zbytek někdejší zdi tvrzní. Měře prostoru, mně za městiště někdejší tvrze ukázanou, na kroky, shledal jsem délku na 32, šířku pak na 20 kroků obyčejných mužských. V prostřed šířky západní patrně ještě viděti základy vrat v levo i v pravo, při zemi 8 kroků prostranných, asi roku 1840 od nynějších bývalého dvoru majetníků rozbouraných, obloučných, z nichžto nejeden kámen ještě na zadní straně sousedova domu se spatřuje. Některými tento sobě zápraží vydláždil; z těch jeden letopočtem 1749, a pod tím písmeny G. C. S. poznamenán jest. Chodí se po něm a prší naň; napomenul jsem hospodáře, aby ten kámen pro památku vyzdvihnouti a někde pro bezpečnost zasaditi kázal, což mně arciť slíbil, ale sotva vyplní, neboť sprosták takových věcí málo váží. Tento kámen nápisní byl kámen závěrní na oblouku dvorských vrat, bez pochyby roku 1749 obnovených. Písmena G. C. S. tuším že znamenají: "Graf Carl Sweerts-Spork", anť té doby byl pánem panství Hradišťského hrabě František Karel Rudolf Sweerts-Spork. Tvrz stála tedy proti severní straně chrámu zdejšího, asi 20 kroků od něho přes silnici, a z něho šla chodba dřevěná, krovem krytá přes vozní cestu, přímo na oratorium kostelní, jak ústní podání praví. Tvrz i hospodářský dvůr byly společně rozsáhlou zdí ohraženy, při níž proti čtyrem stranám světa čtyry klenuté brány stály, jakž až posavad z rozličných pozůstatkův poznati lze."

Na závěr ještě musíme dodat, že tuto tvrz nemůžeme hledat na místě současného čp. 16, protože stavení tohoto čísla popisného se původně nacházelo hned naproti kostelu sv. Máří Magdalény, což můžeme vidět ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA147018400). V současné době se v jeho místech nachází silnice a část továrny čp. 17.