Na Bahnech

Jedná se o pozůstatek rašelištní lokality, jež se nachází na katastrech Libišan a Pohřebačky a je známá zejména tím, že zde bylo při těžbě rašeliny pro lázně v Lázních Bohdanči (viz https://pardubice.rozhlas.cz/je-proste-bahno-lazne-bohdanec-leci-slatinou-pres-120-let-7749258) objeveno neolitické osídlení, jemuž věnoval velkou pozornost zdejší učitel František Půlpán a dozvědět se o něm lze více na tomto odkazu. Jinak jsou tato místa vedena jako ochranné pásmo I. a II. stupně přírodních léčivých zdrojů - peloidů lázeňského místa Lázně Bohdaneč (viz https://llb.cz/prirodni-lecive-zdroje/slatina/). Část této plochy je zároveň součástí regionálního biocentra 971 Libišanské louky. O její severní části se hovořilo rovněž jako o prameništi Rajské strouhy čili Rajského potoka, ale ten pramenil ještě severněji, protože vznikal výtokem ze studánky v Praskačce. Celkové poměry se navíc změnily s regulací tohoto toku a melioracemi přilehlých pozemků na přelomu 19. a 20. století.

Severozápadní část podél silnice z Libišan do Plačic je využívána jako pole, severní a východní část slouží jako zdroj sena Agrodružstvu KLAS Křičeň a v jižní části se nacházejí zbytky dolíků po těžbě rašeliny, z nichž se postupem času stalo několik vodních ploch, zarostlých rákosím a lužním porostem. Dnes zde můžeme narazit na divoké kachny, lysky, bukače a další vodní ptactvo. Dříve se v některých z dolíků koupávala místní mládež, což však dnes již není možné. Jak to tam dříve vypadalo, tak to nám představuje František Karel Rosůlek ve své stati "Pardubickem kolem dokola. II. Krajem rybničným", jež vycházela na pokračování ve sborníku "Krajem Pernštýnův" v letech 1929-1930:

"Libišany, obec tři hodiny od Pardubic vzdálená, jsou známy šířeji teprve od založení rašelinných lázní bohdanečských, pro něž se dobývá u nich na severovýchodní straně z rozsáhlé bažinaté lučiny rašelina stroji po způsobu hanoverském, nikoliv rýči, jako dříve. Rašelinisko, vzniklé z humusu stromového, mechu rašeliníku, olší, rákosí ostřic, rokytů (listnatý mech, jenž se dává za okna), borůvek a brusinek, rozkládá se od Březhradu k Čeperce v délce 5 a šířce 1 km. (asi 50 ha) a v hloubce 2-4 m, u Libišan v hloubce 3 metrů. Dříve touto rašelinou, zpracovanou na borky, topívali, i v někdejším cukrovaru opatovickém, ba až v Kostelci u Heřmanova Městce, když pálili vápenec. Po dobývání rašeliny zbývají dolíky, z nichž nejznámější je Malířův.

V rašeliništi byly nalezeny četné předhistorické předměty, jako kamenné mlaty, pazourkové nože, ruční mlýnky a koly, svědčící, že zde bývala osada nákolní. O sbírání předhistorických předmětů získal si zásluhu řídící učitel František Půlpán."

Vlastníkem celého území o ploše 279 167 m2, jež bylo původně celé zarostlé olšinami a dubinami, jsou Léčebné lázně Bohdaneč a. s., pole při silnici je naopak rozděleno mezi několik majitelů, kteří se ke svým pozemkům dostali díky restitucím. Díky mnoha zásahům v poměrně nedávné minulosti zmizela z místa řada rostlinných a živočišných druhů, příkladem může být bublinatka obecná, která tu byla hojná ještě v meziválečném období. Její výskyt spolu s dalšími, dnes rovněž zmizelými nebo ohroženými druhy, je doložen např. v knize "Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Dějinný a místopisný obraz. Díl první. Přírodní poměry" z roku 1903, kterou redigoval výše zmíněný odborný učitel a kustod městského muzea v Pardubicích František Karel Rosůlek. Podrobný botanický výzkum zde provedl koncem 19. století známý odborník Antonín Hansgirg, tvůrce tehdy velmi známé a populární publikace "Květena okolí Hradce Králové".