MATTERHORN, ZERMATT, Monte Rosa, Gornergrat, Grächen - Walliské Alpy - ŠVÝCARSKO
Motivací výletu do Švýcarských Alp (kde leží nejvíce vrcholů vyšších 4 000 m.n.m. a kde se též nachází největší koncentrace ledovců) bylo zhlédnout Matterhorn 4478 m n. m. , roh vystupující z horské louky (tak nějak zní i překlad názvu), vymodelovaný ledovci, který neruší žádné okolní skály. Matterhorn, jedna z nejpěknějších evropských hor, je součástí Walliských Alp, nachází se na hranici mezi Švýcarskem a Itálií. Svou popularitou předchází i nejvyšší horu Švýcarska – Dufourspitze (4 634 m. n. m.), jež je součástí pohoří Monte Rosa.
Marných pokusů o zdolání krasavce bylo několik, ale až v roce 1865 se nahoru dostaly dvě skupiny – anglická a italská. Angličan Edward Whymper a 6 společníků dosáhli 14. července cíle jako první. Na vrcholu vyvěsili provizorní vlajku. Italovi Jean Antonie Carrelovi a jeho skupině chyběla do výstupu 1 hodina. Když však zahlédli vlajku, výstup vzdali. Při zpáteční cestě jeden z Angličanů zakopl a strhl s sebou tři další. „Chybný krok hory nepromíjí“ - zaznělo z úst našeho pana průvodce. A následovala další věta: „Bude hodně poražených, mrtvých, málo vítězů“. Hroby současných obětí (bláznů, kteří zkoušeli horu zdolat sami, bez kvalitních průvodců) na hřbitově v Zermattu mají kříže otočené směrem k Matterhornu – k tomu, jehož nepokořili... k tomu, který je porazil.
Na výlet jsme se vydali z horského městečka Grächen, nacházejícího se poblíž města VISP, v srdci cantonu Wallis. Wallis patří svou nabídkou možnosti zimního sportovního vyžití k nejoblíbenějším kantonům.
Grächen, sevřený Alpami, leží ve výšce 1 600 m.n.m. Ze zemědělské komunity se stala ve 20 stol. turistická destinace (lyžování, pěší turistika). V její blízkosti jsou dvě atraktivní lyžařská střediska - Zermatt a Saas Fee. Městečko se nám stalo na pár dní zázemím. Ubytovaní jsme byli v příjemném hotelu BELLEVUE, postaveném v naprosto úchvatné krajině. Vlastní jej Češi, kteří do Švýcar odešli v min. tisíciletí (v roce 1968). Po příjezdech z výletů jsme si v Grächenu užívali večerních vycházek. Kromě cinkání zvonců oveček, zpěvu ptáků a zurčení vodopádů zde bylo ticho a klid. Dřevěná obydlí a zahrádky, rozseté v prudkých stráních, zdobili trpaslíci a jiné kýčovité postavičky. Stálo tu také spoustu dřevěných historických domků, postavených na kůlech s plochými kameny, umístěnými na jejich koncích.
Domy se nezamykaly, venku volně ležely sekačky a jiná nářadí.* Povzdechlo se (v tomto směru*) nad naším národem.
Některá stavení, zasazená v bizarních výškách v protějších horách, byla dostupná pouze lanovkou.
Jednou ráno jsme v městečku potkali pastevce s černými krávami. Bojovnice, ověšené obrovskými hlučnými zvony, se akorát chystaly na zápas (pro turisty atrakce, pro místní hluboko zakořeněná tradice).
Ale zpět k cestě na Matterhorn.
Bus CK nás serpentinami svezl z Grächenu na hlavní silnici a pokračovali jsme směrem doleva podél řeky Matter Vispy do městečka Täsch. Zde jsme nastoupili na vlak (ozubnicová železnice Matterhorn Gotthard Bahn- MGB) a vyjeli jím do nedalekého Zermattu (viz mapa). Jezdí tudy souběžně i Glacier express.
ZERMATT (1 620 m.n.m./ více, než 5 500 obyvatel) je vysokohorské středisko (ležící v údolí Matter, na řece Visp), obklopené horami, přesahujícími i 4 000 m.n.m. Obec, zaměřená kdysi na zemědělství, se od půlky 19. stol. začala rozvíjet (díky mystické hoře Matterhorn) turisticky. Nyní je centrem horolezectví, lyžařství i pěší turistiky. Je zde přes 100 hotelů a různých dalších obydlí k pronájmu. Městečko je doslova prošpikováno turisty.
Dostali jsme krátký rozchod. To málo, co jsme shlédli, mi připadalo příliš komerční, ve srovnání např. se Saas Fee. Pravdou je, že jsme procházeli pouze hlavní třídou - od nádraží ke kostelu. Ulice byla lemována hotely, restauracemi a obchody. Za jednou výlohou rozesmála cena za hodinky, šplhající (na naše) k 630.000,- Kč. Protože je tu, až na výjimky, zákaz používání spal. motorů (záchytné parkoviště je v městečku Tasch, odtud vede do Zermattu již zmíněná MGB – kyvadlovka), používají se zde pro přepravu turistů (k lanovkám, k hotelům atd.), pro obchodní činnost a další služby vozítka poháněná baterií (elektromobily, vláčky). Turisté si mohou pronajmout i koňské spřežení. Zaujala dominanta městečka - místní kostelík, u kterého se nachází výše zmíněný Horolezecký hřbitov Zermatt s hroby obětí výstupu na Matterhorn.
Další zubačkou (Gornergradbahn – GGB) jsme se za hříšných 80 švýcarských frantíků ze Zermattu vyšplhali (za necelých 40 minut o 1 500 m blíž k nebi) do výšky 3 089 m.n.m. na vyhlášený vrchol GORNERGRAT (stanice a observatoř). Za pěkného počasí odtud bývají luxusní výhledy na Matterhorn, pohoří Monte Rosa a jiné. Místo vyhlídek jsme však viděli pouze mlíko. Nadšení byli jen Japonci - fotili se v tom neviditelnu ze všech možných úhlů a váleli se ve sněhu jako malé děti.
Aby toho nevlídna nebylo málo, začalo (při marném čekání na protrhání bílé čepice) z mraků pršet a pak sněžit. Posečkat v restauraci na vyhlídce bez nákupu jídla bylo trapné, proto jsme se schovali v místní kapličce. Kupodivu byla prázdná. Zapálila jsem tam svíčku a povzdechla nad nepřízní počasí a vyslala přání. O 20 min. později (když už jme naději vzdali úplně a sjížděli zubačkou zpět k Zermattu) se na první zastávce (Rotenboden) pod Gornergratem začalo náhle neviditelno trhat a vykoukly na nás nádherné hory. Okmažitě jsme vyskočili a kochali se krásou velikánů. (Na 1 lístek je možné se mezistanicemi pohybovat do aleluja, nesmíte však sjet až do Zermattu). Na opěvovaného pana Matterhorna, kterého jsme ze zubačky cestou zpět zahlédli pouze kousíček, jsme vyplázli jazyk a s fotoúlovky pohoří Monte Rosa ujížděli uspokojeni zpět do z Grächenu na ubytování a večerní české pivečko (zakoupené u našich pánů řidičů).
Poděkování manž. Weignerovým a paní Vlčkové za příjemnou společnost a podporu (nejen v podobě bechera) při depresích na NEvyhlídce v Gornergratu.
Poděkování majiteli CK VOMA, Ing. Vondráčkovi za kvalitní vedení a výborné znalosti.