Šumperk – Sobotín – Sedmidvory – Vlčí sedlo – Loučná, přes Velké Losiny a Rapotín zase Šumperk

Jak už to bývá, když je zima blbá v měsících, kdy má panovat, otravuje pak v měsících, kdy už máme jiné touhy, Občas se naštěstí nějaký ten teplejší den objeví a když to vyjde na víkend, je to ještě výhodnější. Pak je potřeba neváhat a někam vyrazit.

Kamarádi si koncem minulého roku pořídili nové kola, už ta na elektriku, tak není problém vyrazit i do náročnějšího terénu a nějaké té nadmořské výšky. Hory máme blízko a ač zatím v nejvyšších polohách asi ještě bude vadit zbytek sněhu, v těch středních polohách i v přírodě panuje celkem slušné jaro. Hlavní cíl je celkem oblíbené Vlčí sedlo mezi Vernířovicemi a Loučnou, kam už jsme parkrát zavítali, ovšem jen po asfaltové cestě, tentokrát můžeme přidat i nějaký ten terénější úsek.

Vyrážíme z obvyklého sraziště na křižovatce Lidické a8. Května, jak říkáme u lázní (objekt bývalých městských lázní). Potkáváme další skupinky cyklistů, sobotní ráno zdá se vylákalo početný kolařský národ, který je už natěšený započnout novou sezónu. Míříme k přejezdu průtahu Jesenické, lávkou přes Desnou a aby to bylo stylové, Vikýřovicemi zčásti po žluté TZ ke Krenišovskému splavu, dál už uličkami Rapotína proti proudu Desné, od ní se odpoutáme v Petrově. Aktuálně se tam buduje nějaký chodník nebo cyklostezka, bohužel jen ke kolejím, tady by se nějaká komunikace pro cyklisty hodila, protože silnice č. 11 tu žádnou variantu nemá. Na návrh Majky si dáme nějaké občerstvení v Sobotíně (brní ji ruce ze širokých řidítek). Výhodný je nakonec Permoník, restaurace u areálu zdejšího hotelového komplexu. Po kratší, střednědlouhé zastávce pokračujeme sobotínskou částí Štetínov silničkou do Vernířovic (cyklotrasa 6187), vesničkou zadní cestou (žlutá TZ), díky tomu potkáme skupinku koňských výletníků. Prý jsou od p. Šikuly. Po přejezdu silnice stále po žluté kolem Merty ke kostelu a protože jsme sotva opustili jednu hospodu, zastávku činíme až u zmíněného pana Šikuly. Tedy v Sedmidvorech na chatě Brněnka. Ačkoliv v mimosezóně se nevyvařuje, je nám nabídnuta verze smaženého sýra s hranolky (tedy polotovar). Čas na oběd vlastně je, tak proč neudělat kšeft. Kolegyně majitele trošku zná (do školky kde učí chodily děti), tak máme i malou kulturní vložku v prohlídce sklepení chaty, kde svépomocí vybudovali takřka dokonalé wellness (vířivky, sauna, posilovna aj. – majitel je vyučený zedník).

Projíždíme branou do obory. Tady už se projeví síla pohonu, kdy mě oba spolukolaři přeci jen ujíždí, na elektropohon zatím nepomýšlím. Aspoň si mohu fotit panoramata bez nějakých dotazů.

Naštěstí kolegové čekají u vrcholu sedla. K druhé bráně je to kousek, zde vyměníme zelenou trasu 6189 za modře značenou trasu 6255. To bude ten slibovaný terén. Zhruba 300 m do středně prudkého kopce po šotolinové cestě, pak je to víceméně vrstevnice. Hlavním problémem je neuspořádaný terén díky pozůstatkům těžby, kdy to lesáci po sobě moc neuklidí a zůstávají koleje po LKT. Asi 2 km to musíme vydržet, i s občasnými potůčky, které tečou od Čepele a Mravenečníku. Na Uhlířské cestě (asfaltka na Dlouhé stráně) vyměníme značku za bílou trasu 6158, povrch je přeci jen už uspořádanější, byť i zde jsou patrné pozůstatky těžby dřeva. Rozcestí U Obrázku (červená TZ a modrá cyklo 6156) je poblíž kouteckého Skiareálu, takže to využijeme k náhledu na blízkou sjezdovku s pozůstatkem mocné vrstvy sněhu (nafoukané do mocné vrstvy u přecházející cesty).

Přejezd přes sjezdovky oželíme a obracíme se modrou značkou k Tříramennému potoku (opět místy větve neuklizené po těžbě). Jinak je cesta příjemně z kopce, v poslední části už po asfaltu. V Loučné si dopřejeme posezení v restauraci na Faře. Přiblížení k trvalému pobytu volíme po hlavní č. 44 do Filipovic, zadní cestou kolem Maršíkova, uličkami Velkých Losiny (kolem kostela), něco je i cyklisticky značené (od Maršíkova 6187). U velkolosinského areálu zdraví je nějaký shluk obyvatel, na dotaz tu mají slet čarodějnic, ale nemá to být až za týden?

Uličky poslouží i cestou v Rapotíně a jak už tak máme na obzoru hřeben Holubáku, tak nevezmeme to přes Nové Domky?

Odjíždíme ale ještě za světla a rozloučíme se u Kauflandu.