Arcidiecézní muzeum Olomouc v hávu zcela novém

Kam a jak jedeme?

Pokud se někdo klidně veřejně přiznává k jisté „drogové“ závislosti na olomouckém Arcidiecézním muzeu, je docela pochopitelné, že  se pro něj jeho znovuotevření stalo záležitostí významově srovnatelnou snad i s dlouhodobě slibovaným výjezdem jistých rytířů z jednoho – jinak celkem bezvýznamného – zalesněného pahorku ve středních Čechách. Při návštěvě AMO je pak úplně jedno, jakým způsobem i na jak dlouho se do hanácké metropole vypravíte.

Arcidiecézní muzeum Olomouc se veřejnosti znovu otevřelo po více než dvou letech. Logicky tedy došlo na potřebu se podívat, jestli se opravdu odělo do nového hávu. A hned na úvod si můžeme prozradit, že jisté změny tu jsou, ale totální proměnu nečekejme. A možná bychom ani nic jiného nechtěli … 

Za čím jedeme?

Největší novinkou současného AMO je bezesporu kompletní otevření všech čtyř křídel gotické křížové chodby. A pokud vynecháme jistou potřebu po dlouhém čase opět „pohovořit“ se Šternberskou Madonou, byla tato chodba hlavním důvodem, proč jsme se do muzejních prostor vrhli hned na počátku letošního května, tedy jen pár desítek hodin po jejich oficiálním opětovném zpřístupnění. 

Arcidiecézní muzeum Olomouc se opět otevřelo po dvouleté rekonstrukci prostor bývalého kapitulního děkanství a románského paláce biskupa Jindřicha Zdíka. Navíc v zrenovovaném podkroví vznikla nová stálá multimediální expozice nazvaná „Zde se nacházíte“, která návštěvníky seznámí s historií tohoto místa od pravěku do 21. století. Velká část nové expozice je skutečně „nová“. Patří totiž moderním technologiím, takže návštěvníky muzea zde čekají hlavně obrazovky s virtuálními vizualizacemi svatováclavského návrší v období pravěku, středověku a novověku. K vidění je také přesná „kopie“ vzácného liturgického kodexu z I. poloviny 12. století, který je znám jako Olomoucké horologium nebo Olomoucký kolektář a který vznikl na objednávku biskupa Jindřicha Zdíka pro olomouckou kapitulu sv. Václava (kodex nám za Třicetileté války ukradli Švédové a dodnes se nachází v Královské knihovně ve Stockholmu).

Základem prohlídkové trasy zůstává původní expozice „Ke slávě a chvále / Tisíc let duchovní kultury na Moravě“ se všemi svými klenoty (monstrance Zlaté slunce Moravy, Šternberská Madona, Křivákova pieta, Del Plombův obraz Madona s rouškou nebo kočár kardinála Troyera), kterou doplnilo několik nových exponátů, zejména Nanebevzetí Panny Marie z Otaslavic od významného barokního sochaře J.A. Heinze. Kromě možnosti projít poprvé všemi čtyřmi křídly gotické křížové chodby se středověkými nástěnnými malbami jistě potěší také - o patro výše umístěná – „okružní“ ochozová vyhlídková lávka.

Slavnostní otevření nového AMO proběhlo netradičně v pondělí 24. dubna 2023 v 17,00 hod. Škoda jen, že se tak stalo téměř o rok později, než bylo původně plánováno. Na druhou stranu je jistě potěšitelné, že Obrazárna i Galerie získaly kvalitnější i modernější osvětlení a celé muzeum výkonnější vzduchotechniku. Pravidelný návštěvník AMO také jistě zaregistruje restaurované původní dřevěné podlahy v barokních sálech prvního patra.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že jsme dobrovolnou návštěvu AMO tentokrát spojovali s povinnou návštěvou FNOL, pojedli jsme výjimečně v nemocničním areálu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Hlavně to, že jsme se do prostor Arcidiecézního muzea mohli po čase opět podívat. Vždyť o kvalitách AMO nejlépe svědčí fakt, že se již od roku 2015 pyšní titulem Evropské dědictví, který získalo jako vůbec první muzeum v ČR. 

Nelíbilo: Snad jen fakt, že popisky jednotlivých děl v muzejní obrazárně existují jen na velmi špatně čitelných „papírcích“, které si musíme vzít do ruky a nějak „rozluštit“.

Ostatní informace

Cena vstupného je v současné době 200 Kč (snížené 120 Kč) a platí pro stálou expozici, Zdíkův palác a Galerii s krátkodobými výstavami (placeným bonusem jsme tak tentokrát měli výstavu „Mandaly ve větru“ která představuje umění tibetského buddhismu ze sbírek Náprstkova muzea, přičemž většina exponátů – pokud mě paměť neklame – pocházela z Mongolska a 19. století).

Otevřeno je denně kromě pondělí, a to od 10,00 do 18,00 hod.

A zcela na závěr ještě jedna doplňující informace k fotogalerii. Tu lze rozdělit do tří částí. První z nich má ukázat, co je v AMO nového, ta druhá připomenout největší muzejní klenoty a ta závěrečná, nejmenší, alespoň částečně představit současnou výstavu „Mandaly ve větru“.