Cesty z Kudlova do Jaroslavic

Kam a jak jedeme?

Tuto vycházku volíme s manželkou Janou vždy, když se ukáže hezké počasí a my nemůžeme jet někam dál. Našim "startovním místem" bývá nová točna MHD v Kudlově a tento krátký výlet lze uskutečnit i po pracovní době.

Až dosud jsme chodili stále stejnou trasou : od točny, umístěné spolu se silnicí na dlouhém vyhlídkovém hřebeni, jsme pokračovali po okraji cesty směrem k jihovýchodu a 700 m vzdálené staré - ( a ještě zděné) - zastávce busu. Než jsme k ní přišli, mohli jsme se kochat výhledy vpravo na zvlněnou krajinu plnou vršků na Březnicku. Výhledy jsou to pěkné, bohužel ale na této straně má svoji neměnnou "turistickou trasu" napříč oblohou také slunce a tak se tu odpoledne fotit nedá.

Naprosto jiné je to od zmiňované zastávečky. Přes luka s lesíky klesá půlnočním směrem neznačená polní cesta. Z ní se nabízí nejen stále se měnící pohledy na okolní pole, Pastviny,chatky a osamělé stromy ovocného sadu, ale také na celé pásmo Hostýnských vrchů, které vyplňuje severní horizont. My se ale nacházíme na svazích vrchů Vizovických a ta hluboká průrva pod námi, odkud místy mezi zalesněnými vršky vykukují jakési věžáky, tak v ní se rozkládá krajské město Zlín. Naše polní cesta sbíhá do údolíčka k potůčku, okolo něhož se už dávno předávno uhnízdila malá chatová kolonie. Okolo pastvin, na kterých většinou bývají vypuštěni koně a s pohledem na okolní louky s pasoucími se ovečkami, jsme pak došli na okraj Jaroslavic. Tato dědina je součástí města Zlína a má docela zajímavou polohu : "centrum", fotbalové hřiště a restaurace se nacházejí nahoře na temeni kopce, zbytek obce spadá z prudkých svahů do hlubokoce zařízlých úzkých údolí. Větší část zástavby Jaroslavic pochopitelně klesá do toho většího, kterým prochází silnička do blízkého krajského města. Naše krátké výlety jsme obvykle zakončili u točny MHD v centru obce. Před odjezdem do Zlína ale většinou neodoláme a jdeme se ještě podívat na ovečky v zahradách před restaurací. Za ní polní cesta krátce klesá malým lesíkem nad chatovou kolonií na rozcestí a pěkné výhledové místo na polích za obcí. K tomuto rozcestí neodmyslitelně patří stará boží muka, která svojí přítomností podtrhují romantickou krásu okolí ...

Za čím jedeme?

Na začátku dubna LP 2013, když už se zdálo, že Paní Zima konečně dává Zlínu "kopačky", vyrazili jsme nedočkavě s Janou na naši oblíbenou procházku. Tentokráte jsme se rozhodli využít z kudlovské točny žlutého tur.značení, které by nás dovedlo až do centra Zlína. Bohužel - začátek cesty, po které žlutá vede, připomíná svými půl metru hlubokými kolejemi od traktorů a vrstvou bláta funkční tankodrom. Navíc si manželka velmi inteligentně dneska ráno na nožky nazula bílé tenisky - asi aby se maskovala ve zbytcích sněhu, kterými později procházíme - a tak musíme zvolit trasu po silničce. Ta spojuje Kudlov s blízkými Jaroslavicemi. Napřed klesá zatáčkami lesem a pak serpentinami otevřeným terénem. Odtud se z ní pod lesem nabízejí moc krásné výhledy na okolní přírodu, dědinu Jaroslavice, hradbu "Hostýnek" či nižší kulisu vrchů Mladcovských nad Zlínem. Při pohledu na zprasené objekty socialistických architektů - myslím tím samozřejmě horní část sídliště Jižní svahy a "věžáky" nemocnice na okraji města - z nich na tu dálku tolik nebolí oči. Vychutnat v klidu výhledy lze bohužel až ze zmrzlého sněhového pole dole pod lesem. Silnička je totiž velmi úzká a mimořádně frekventovaná. Nevím, proč si každý pan podnikatel myslí, že když si koupí velký drahý vůz, tak je z něj okamžitě jezdec Formule jedna - ( my si myslíme, že spíše jezdec Formule risk). V každém případě ale neberou na chodce absolutně žádný ohled ! A tak se lepíme v tomto nepříjemném úseku na samotnou krajnici, protože v případě srážky a našem přežití by po nás tito novodobí "páni" zřejmě vyžadovali náhradu nejen za ušlý zisk, ale i za odřený lak na svém luxusním voze !!

Serpentiny s výhledy se dají zkrátit přímou cestou přes pastvinu a to už jsme na okraji Jaroslavic. Okolo sídel několika firem přicházíme k točně MHD, z tohoto místa do okolí startuje značená trasa NS Jaroslavické paseky. Při pohledu na čas odjezdu se nám nechce tak dlouho na zastávce čekat a tak se rozhodujeme počkat na bus na spodním okraji obce. Chodník prudce klesá údolím, z drobných památek obce napřed míjíme přes 100 let starou kapli a starší kříž u zbrojnice. Pak míjíme nově zbudované prostranství v polovině obce - ( a kopce ) - ještě pohledy na okolní strmé Stráně zastavěné rodinnými domky a na protějších svazích pod lesem i chatovou zástavbou a konečně scházíme na rovinku k potoku a spodní zastávce. Stojí tu řada stavení, to největší z nich je nefunkční a podle vzhledu to asi kdysi bývala hospoda i s tanečním sálem.

Za silnicí stojí pomník partyzána a v prudkém lesním svahu naproti vidíme dva zapomenuté příslušníky jakéhosi oddílu. Jeden z nich sedí na zemi a svlažuje žiznivé hrdlo, jeho zraněný druh se k němu odspodu plazí po kolenou ... Při změně úhlu pohledu - ( a nasazení brýlí )- vidím, že jsem se trapně spletl a dementuji předchozí tvrzení : oba "partyzáni" jsou členy tlupy zlínských bezdomovců, ten sedící chlastá krabicové víno a jeho druh, který se k němu plazí ze všech svých posledních alkoholických sil a natahující k němu ruce s gestem : "Dej sem dítě !!!" ... ( připomíná Bolka Polívku v roli Polednice ze zfilmované Erbenovy "Kytice" ) ... tak ten chce po kamarádovi jen doušek nepančovaného alkoholu na vyrovnání svého krevního oběhu a tlaku ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na takovou krátkou vycházku jídlo sebou netřeba, v letním období ale není špatné sebou mít něco k pití. Lépe jak krabicový "Savigňon" asi ale vaši žízeň uhasí obyčejná minerálka ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Až na tu frekventovanou silnici je to velmi příjemná procházka, korunovaná zajímavými výhledy.

Ostatní informace

Zájemcům stačí pouze platný lístek MHD - jeden stojí 12 kč - a nějaké oběživo při případné návštěvě restaurace " U Baďurů" v Jaroslavicích, anebo v cíli cesty ve Zlíně. Od spodní zastávky v Jaroslavicích vede okolo silnice až do Zlína i chodník a není to daleko ...