Do Olomouce za gotickou Pietou i věčnou smlouvou

Kam a jak jedeme?

Výlety do Olomouce a tamního Arcidiecézního muzea podnikám – a na stránkách Turistika.cz doporučuji - rád a celkem pravidelně. Nejinak tomu bylo počátkem letošního května. Počasí k nějakému velkému pobytu v přírodě ani klasickým cyklovyjížďkám nijak aktivně nevybízelo, a proto jsme se oddali věcem – téměř – ryze muzejním. Arcidiecézní muzeum v Olomouci totiž 22. dubna zahájilo dvě nové výstavy: Ta první patří do řady tzv. restaurátorských výstav a jmenuje se „Křivákova Pieta – Restaurování 2005 / 2013-2014, ta druhá „Smlouva nová a věčná“. Prvně jmenovaná představuje jeden z klenotů gotického tzv. krásného slohu, výstava „smluvní“ je zaměřena na eucharastii (tedy díkůvzdání) coby základní součást křesťanské liturgie ve výtvarném umění. Jako dopravní prostředek jsme zvolili vlak, protože mezi Šumperkem a Olomoucí jich v současné době jezdí relativně dosti a kupodivu i celkem rychle a spolehlivě. A hned na úvod si můžeme prozradit, že obě výstavy budou k vidění až do 4. října 2015.

Za čím jedeme?

My jsme se jeli podívat hlavně na to, jak krásná Pieta „prokoukla“ po zásahu zkušených restaurátorských rukou a všechno ostatní jsme brali jako bonus navíc. O to více je pak člověk potěšen další nabídkou muzea. Navíc jsme si při naší poslední návštěvě AMO nestihli prohlédnout všechna dílka olomouckého rodáka Ivana Theimera, která jsou pod názvem Via Lucis rozesety – jako rozsypané perlové korálky a do konce května – po všech prostorách muzea. Pozdravit Šternberskou Madonu a některé další „muzejní krásky“ je už několik let nepsanou povinností.

A když už má být tento článek doporučujícím tipem na výlet, tak o současných dvou výstavách alespoň pár slov. Restaurovaná opuková Pieta, pocházející ze sbírky kanovníka Petra Křiváka je prostě úžasná. Toto přibližně ¾ metru vysoké dílko patří mezi „ve svém oboru mezi evropskou špičku“. Navíc se zde setkáváme s jednou z těch Piet, které zobrazují Pannu Marii jako krásnou mladou dívku. Mnozí se jistě neubrání vzpomínkám na návštěvu Vatikánu a „božského“ Michelangela. Křivákova Pieta zřejmě vznikla v nějaké renomované pražské dílně, a to v letech 1390 až 1400. Samotnou sochu doplňují panely s podrobnými – a velmi zajímavými – informacemi o průběhu restauračních prací i vzniku virtuálního 3D modelu sochy a další muzejní exponáty, umístěné v kapli sv. Jana Křtitele.

Druhá výstava byla připravena při příležitosti církevního roku Eucharistie a je zaměřena – jak již bylo naznačeno v úvodu - na výtvarné zpodobení jedné ze základních součástí křesťanské liturgie, tedy kult díkůvzdání. To je jednou ze sedmi Svátostí a připomíná Poslední večeři Ježíše Krista přijímáním chleba a vína, proměněných v tělo a krev Páně. O tomto – pro křesťanskou víru nesmírně důležitém – tématu budeme informováni prostřednictvím uměleckých děl, pocházejících z období od středověku až po současnost. zajímavostí této výstavy je také fakt, že se nenachází přímo ve standardních muzejních prostorech, ale jednotlivé exponáty najdeme v ambitu někdejšího Zdíkova paláce a v kryptě olomoucké katedrály sv. Václava. A z té už je to jen pár schůdků (v tomto případě ovšem spíše veleschodů) do mauzolea olomouckých biskupů.

Výstava „Smlouva nová a věčná“ představuje celkem přibližně šest desítek exponátů, pocházejících nejen ze sbírek olomouckého arcibiskupství či Muzea umění, ale také z majetku strahovských premonstrátů i mnoha farností z celé Moravy. Najdeme zde díla z mnoha oblastí umění; tedy vše od obrazů a grafiky přes umělecké řemeslo až po knihy nebo liturgická roucha. Přitom nemá jít ani tak o předměty s eucharistií přímo související, ale spíše o výtvarná díla, které ji zobrazují. Výstava se tak např. v katedrální kryptě zaměřuje na předměty s liturgií přímo spojené, ale v ambitu Arcidiecézního muzea si můžeme prohlédnout výběr malířských děl. Z těch zmiňme alespoň Poslení večeři Páně, kterou Pieter Coeck D´Alost namaloval mv roce 1528. Své zde najdou rovněž fanoušci Otmara Olivy a upoutají jistě předměty z dómského pokladu nebo Vzkříšený Kristus významného barokního sochaře Filipa Sattlera, pocházející z olomouckého kostela Panny Marie Sněžné, ale skutečný „fajnšmekr“ se zaraduje z jiného unikátního exponátu. Vystavena je totiž také nedávno restaurovaná monstrance ze Špiček. Tento nejstarší exponát výstavy je zapůjčen z Vlastivědného muzea v Olomouci a jedná se současně o jedinou dřevěnou středověkou monstranci, která se u nás dochovala. Poprvé je vystavena také její kopie, kterou zhotovil restaurátor Radomír Surma. A kruh se uzavírá, protože Surma je tím, kdo restauroval rovněž Křivákovu Pietu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tento výlet jsme podnikli opravdu jen takříkajíc „na otočku“, takže jsme se spokojili s malou svačinou a troškou tekutin do vlaku. V Olomouci – coby hanácké metropoli – je nejrůznějších zařízení, určených k ubytování nebo zaplnění žaludků návštěvníků města, minimálně několik habadějů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Že se nám líbily obě výstavy je snad z předchozího textu zřejmé. Za sebe bych ale vyzdvihl určitě nádhernou Pietu. Gotika je prostě gotika a málokde navíc máte možnost se k podobné památce přiblížit tak, jako v olomouckém AMO. Jenom se – byť bezvěrec – modlím, aby se jednou nenašel nějaký šílenec, který způsobí, že o „vymoženosti“ tohoto typu všichni přijdeme. Teplička nad Váhom a mumie Žofie Bosniakové by mohly vyprávět …

Z mimomuzejního pobytu musím zmínit dvě drobnosti. Jednak jsem už dlouho nestál v kněžišti olomoucké katedrály sv. Václava u renesančních oltářních soch tak blízko jako tentokrát, jednak mě hodně upoutala nápaditá reklama na cyklocentrum, v rámci které se po fasádě domu projíždí rudé favoritky (viz. https://www.turistika.cz/mista/olomouc-na-kole-favorit-az-k-nebeske-bani-aneb-spacialized-cs-bike-centrum-olomouc).

Ostatní informace

AMO v Olomouci je otevřeno denně kromě pondělí, a to od 10.00 do 18.00 hod. a za vstup do něj – pokud si nebudete kupovat kombinovanou vstupenku do dalších objektů – zaplatíte 70,- Kč (snížené vstupné 35,- Kč, rodinné 140,- Kč). My jsme tentokrát po dlouhé době využili toho, že každou neděli a každou první středu v měsíci se vstupné neplatí.