Olomouc – 500 let orloje

Kam a jak jedeme?

Do Olomouce. Krajská a Hanácká metropole je myslím natolik dobře známé město, které nepotřebuje vysvětlení, jak se tam dostat, ačkoliv můžu prozradit, že tentokrát jsme použili vlak.

Za čím jedeme?

Co nám postavili nad kolejemi elektrické vedení, do Olomouce nám jezdí přímé vlaky a povětšinou (není-li nějaká havárie), jsme do hodiny na místě. Tentokrát se naskytlo rovnou několik důvodů návštěvy. První v kalendáři blížící se svátek sv. Martina, který v „Holomóci“ slaví hodovými trhy (takový malý nácvik na místní Vánoční trhy). Další důvod se naskytl v podobě kulturní, tedy návštěvy místního Vlastivědného muzea.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování jsme tedy nepotřebovali a občerstvení se nabízelo dle avizovaného svátku – tedy kus nějaké husy (ve stáncích ovšem byly i jiné pochutiny: bramboráky, ražniči, klobásy apod.). No a letos si obchodníci a vinaři vymohli předčasné otevření Svatomartinských vín – inu kšeft je kšeft a líp se pije když je volno než v pracovní týden.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejdřív tedy naše kroky (přesněji jízda tramvají, které se v Olomouci říká elektrika) směřují na náměstí Republiky. V bývalém klášterním se dnes nachází jedno z předních místních muzeí, tedy Vlastivědné. U příležitosti pětistého výročí první zmínky připravilo muzeum reprezentativní výstavu o zdejším orloji.

Ve středověku, přesněji v tom pozdním bylo celkem běžné, že si města pořizovala mechanické ukazovatele času, které nezřídka ukazovaly i jiné údaje než jen časové. S postupem rozvoje mechanismů se na hodiny přidávaly i další funkce, nezřídka i mírně zábavné. V dalších dobách se ale od složitých zařízení začalo ustupovat, i z důvodu sdělování potřebných údajů i jinou cestou (přišel knihtisk a vytisknou nějaký kalendář nebo horoskop bylo vlastně levnější). Není tedy divu, že orlojů se zas tak moc nedochovalo. U nás máme orloje dva, na prvním místě je samozřejmě ten pražský. V Olomouci máme orloj č. 2. (V nedávné době sice přibyly nové orloje, ty jsou ale spíš z kategorie kuriozit nebo turistických lákadel).

Turistickým lákadlem je samozřejmě i tel olomoucký orloj, ale ten se může přeci jen pochlubit delší historií. Výstava dostatečně ilustruje postupný historický vývoj, tedy zmiňuje známé tvůrce mechanismů i autory uměleckých děl a výzdoby orloje. Orloj se všemi funkcemi nevznikl naráz ale postupným vývojem a nakonec současný základ mechanismu je celkem nový, z konce 19. století.

Olomoucký orloj podobně jako ten pražský byl vlastně ve výzdobě kombinací světských i náboženských motivů, které doplňovaly i odborné astronomické údaje.

Na výstavě můžeme najít části původního orloje, ukázky náčrtů výzdoby orloje, které vytvořili místní významní umělci (Jan Kryštof Handke, Richard Bitterlich, Jano Köhler). Najdeme tu dochovanou kalendářní desku z l. 1746–1847, pseudogotické pohyblivé figurky z roku 1898. Součástí výstavy jsou i části mechanického zařízení starších podob orloje, nebo zvonkohry, která vyhrávala různé melodie (údajně až 3 po sobě a repertoár se měnil).

Na konci 2. světové války byl orloj značně poničena vyvstala otázka jak zařízení opravit. Než se k tomu přistoupilo, přišly události února 1948 a obnovit orloj s náboženskými motivy bylo takřka nemyslitelné. Obnova orloje proběhla podle návrhu akad. Malíře Karla Svolinského, který musel vyřešit problém jak nahradit různé apoštoly a svaté postavami, které by symbolizovaly současné (z pohledu přelomu 40. a 50. let 20. století). Svaté tak nahradili dělníci, rolníci a pracující inteligence, jak se tedy tehdy říkalo. Místo apoštolů se tedy pohybují různí pracující: kovář, tkadlena, zedník, hutník, kopáč, najdeme tu i sportovce, muzikanty apod. Pozadí orloje tvoří velká mozaiková výzdoba, v horní části jde o folklorní motivy z Hané – jízda králů a průvod žen, v dolní části poněkud problematická postava chemika a dělníka, v postranních medailonech jsou znázorněné polní práce dle sezónnosti. Asi nejspornější částí orloje je kalendárium se jmény, kde jsou vyznačena data narození či smrti tehdejších velikánů marx-lenisnismu a velkolepých událostí (Lenin, Stalin Gottwald, VŘSR).

Výstava je nakonec i součástí vlastně stále otevřené diskuse, zda orloj ponechat v této podobě, nebo vrátit nějakou historizující podobu. Asi obnovit úplně do předválečné podoby by bylo taky problematické.

Ostatní informace

Jak bude orloj vypadat v budoucnu nechme na místních, ačkoliv osobně bych asi současnou podobu zanechal (snad odstranit ty klasiky), je to vlastně jedinečný doklad 50. let v jinak barokním centru Olomouce. Výstava je k vidění do 5. 1. 2020, otevřeno denně mimo pondělí. Samotné vstupné na výstavu je 40,- Kč, ale vstupné do celého muzea je za 60,- Kč, takže proč nenavštívit i zdejší přírodovědnou a historickou expozici, i ty stojí za to (i kdo je už viděl, vždycky objeví něco nového).