Šumperk je městem, kde dnes fotografie vážně hrají
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Ano, přiznávám, že „pár fotek“ asi není plnohodnotným tipem na turistický výlet, ale v tomto případě se jedná o moment, kdy hrající fotografie můžete spojit minimálně s okolní přírodou, věhlasným bluesovým festivalem i čímkoliv jiným. A navíc musím hned na úvod zmínit důležitý fakt, že tím hlavním zde není ani tak ono blues, ale hudba – a emoce s ní spojené – jako celek.
Výstava, na kterou chci tímto způsobem (nejen) příznivce (t)Turistiky upozornit, trvá pouze od 14. do 24. listopadu roku 2024, takže snad omluvíte, že je celý tento příspěvek tak trošku „ušit horkou jehlou“. Navíc v nočních hodinách a bez hudebního doprovodu ...
Za čím jedeme?
Výstava „Fotografie, které hrají“ se koná v Rytířském sále šumperského muzea a v podstatě navazuje na stejnojmennou knihu fotografií, která představuje snímky dvou desítek fotografů, patřících v současnosti – minimálně v ČR - k těm nejuznávanějším personám v oblasti hudební fotografie. Z dvaceti zastoupených fotografů se zahájení této výstavy dva z nich nedožili (v roce 2023 se k nim, bohužel, zařadil i známý rockový fotograf Daniel Vojtíšek) a musíte počítat s tím, že všech 200 fotek z knihy v Šumperku neuvidíte.
Jak již bylo naznačeno, za všechno „může“ hudební publicista Ondřej Bezr, který k letošnímu ročníku festivalu Blues Alive připravil výstavu snímků dvaceti hudebních fotografů, s nimiž v uplynulých 35 letech spolupracoval. O fotografech na výstavě sám Bezr napsal, že mezi jejich autory jsou profesionálové i amatéři, fotografové upřednostňující velká pódia a světové hvězdy i mistry malých alternativních scén.
V rámci výstavy jsme navštívili také tzv. Síň slávy, které vévodí tři vitríny s podepsanými kytarami. A černí bluesmani jistě prominou, že pro nás – „normální“ – jsou tam tím hlavním podpisy Billy Gibbonse a Johnnyho Wintera. A stejně tak je to vlastně i s celou výstavou, kde jsme se nejdéle zdrželi o fotografií muzikantů, které si s blues určitě moc nespojujeme. Stačí zmínit Iggyho Popa, Davida Bowieho, Roberta Planta, P.J. Harvey, Neila Younga nebo Mejlu Hlavsu.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V Šumperku není problém. A některé kulinářské speciality můžete ochutnat i v poměrně těsné blízkosti výstavních prostor.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbilo: Pokud bych měl zmínit svůj vlastní top, tak asi věčný démon Iggy a nenápadná nevtíravá krása P.J. Harvey. Celkově skvělá výstava, jejíž návštěva by pro každého příznivce dobré (nejen) rockové hudby měla být jasnou povinností. Proto nás docela překvapilo, že na vernisáži bylo málem více renomovaných hudebních fotografů než místních obyvatel. A i to nezbytné zlo v podobě politiků sem přistálo spíše z krajské Olomouce než z místní radnice.
Nelíbilo: viz. výše
Ostatní informace
V muzeu je otevřeno denně kromě pondělí, a to v časech 9,00 – 12,00 a 12,30 až 17,00 hod. Vstupné na tuto výstavu přijde na 50 Kč (snížené je za 30 Kč).
Zcela na závěr snad ještě citace z jednoho článku o knize Ondřeje Bezra. Ten „si zvolil nesnadný úkol: ukázat práci autorů, zachycujících na fotografiích hudbu, její atmosféru, ducha i poselství. Oslovil nakonec ty, jejichž fotografický doprovod se objevoval v médiích, do nichž během téměř třiceti let psal. Co fotograf, to osobnost. Jediné, co mají všichni společné, je láska k muzice a snaha zachytit ji objektivem svého fotoaparátu“. Mnozí se občas pokoušíme o totéž ...