Z Čertovice na Ďumbier a zpět Starobocianskou dolinou

Kam a jak jedeme?

Sedlo Čertovica (1.232 m n. m.), které odděluje Ďumbierské Tatry na západě od Kráĺovohoĺských Tater na východě, je vhodným nástupním místem k výstupu na Ďumbier (2.046 m n. m.), nejvyšší vrchol Ďumbierských Tater, a také celých Nízkých Tater.

Za čím jedeme?

Po bezproblémovém zaparkování před restaurací Čertovica ve stejnojmenném sedle jsme se vydali vzhůru po červeně značené turistické Cestě hrdinů SNP směrem na Lajštroch (1.602 m n. m.). Tento vrch je v mapách označován také jako Rovienky. Už při výstupu se nám naskýtají zpětné pohledy na vrcholy zmíněných Kráĺovohoĺských Tater, a v jihozápadním směru na Veporské vrchy.

Z Lajštrochu pokračujeme dál po hřebeni Ďumbierských Tater s nevelkými převýšeními. Hřebenová stezka klesá do Kumštového sedla (1.549 m n. m.), kde se hlavní červená magistrála křižuje se zelenou značkou z Horní Jarabé do Bocianského sedla. Přes Panskou hoĺu (1.635 m n. m.) doputujeme k rozcestí Králička (1.682 m n. m.) pod stejnojmenným vrchem (z rozcestí se dá sestoupit po žluté značce nad Dolinou Štiavnica do Bocianského sedla). Z Králičky je to po červené již jen půlhodina k chatě M. R. Štefánika (1.728 m n. m.).

Uvedený hřebenový úsek od Čertovice po chatu M. R. Štefánika není výjimečný pouze svými krásnými výhledy, ale je také velice klidný, málo navštěvovaný. Potkávali jsme turisty pouze ojediněle. Od chaty M. R. Štefánika pozvolna stoupáme ke Krúpovému sedlu. Turistů v obou směrech přibývá. Přicházejí z nedalekého Chopku, kam je vyvezla lanovka z Jasné nebo ze Srdiečka.

Z Krúpového sedla je to po červené odbočce na Ďumbier přibližně půlhodina stoupání. Na vrchol vystupujeme téměř v zástupu společně s návštěvníky ze zmíněného Chopku (od horní stanice lanovky je Ďumbier nejdostupnější). Výstup není náročný, ani nebezpečný, pokud se držíte vyznačené cesty. Vlevo míjíme průrvy ve skalách se žlaby hlubokými až pět set metrů. Píše se, že ve skalnatém terénu je možné spatřit kamzíky a sviště. Žádné jsme žel neviděli.

Celou dosavadní cestu jsme si užívali pěkného počasí. Na vrcholu začalo trochu pokapávat, viditelnost se zhoršila. Za dobré viditelnosti jsou z vrcholu Ďumbieru vidět snad všechna slovenská horstva. Po čase se opět vyčasilo, ale k naší smůle v době, kdy jsme vrchol již opustili. Ale přeci jen jsme určitý výhled měli, jak dokládají fotografie.

Z Ďumbieru se dá sejít pouze stejnou cestou zpět do Krúpového sedla. Jiné stezky nejsou z důvodu ochrany přírodních hodnot povoleny. Ze sedla jsme se vrátili po červené Cestě hrdinů SNP kolem chaty M. R. Štefánika na rozcestí pod Králičkou. Zde jsme z červené hřebenovky odbočili vlevo, abychom po mírně klesající žlutě značené stezce sestoupili do Bocianského sedla pod Panskou hoĺou. Stezka vede nad Dolinou Štiavnica, je z ní pěkný pohled do doliny a panuje tu naprostý klid.

Z Bocianského sedla do Starobocianské doliny nás i nadále vede žlutá značka. Nejprve pár set metrů prudčeji klesá, po ponoření do lesa přechází v mírnější klesání. K rychlejšímu kroku nám zavelela stahující se černá mračna doprovázená blesky a burácejícími hromy v dáli.

V ústí Starobocianské doliny (956 m n. m.) žlutá značka prochází kolem autobusové zastávky. Cestou jsme malinko doufali v nějaký spoj z Nižné a Vyšné Bocy na Čertovici. Žádný dopravce nás však nepotěšil (ten den již nic nejelo), a tak jsme zbývajících 3,5 km k autu museli zvládnout po svých. Stoupání do sedla není náročné, ani provoz na silnici tu není příliš veliký, jen chůze po asfaltu není to pravé ořechové. Ač nebylo ještě moc hodin, z parkoviště jsme odjížděli poslední.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití na celý den jsme si nesli v batůžcích. Občerstvit se dalo možná v restauraci Čertovica (vypadala poměrně pustě, nikde nikdo, zda byla otevřená, jsme nezkoumali) nebo na chatě M. R. Štefánika (u postranního okénka prodávali pivo, kávu a čaj, chata byla jinak zavřená).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Překrásný hřebenový úsek je od Lajštrochu po chatu M. R. Štefánika. Vychutnávali jsme si pěkné výhledy po celou dobu přechodu tohoto hřebene. Byl tu i božský klid, ač byl červenec, plná turistická sezóna. Úsek od Krúpového sedla na Ďumbier a vlastní vrchol je již mírně přelidněný vlivem zmíněné lanovky na Chopok. Potěšení nám přinášela i horská květena rostoucí všude kolem.

Ostatní informace

Sedlo Čertovica je vhodným nástupním místem do Ďumbierských i Kráĺovohoĺských Tater. Jsou tu dvě bezplatná parkoviště v příznivé nadmořské výšce 1.232 metry (ušetříte si výškové metry). V sedle je také autobusová zastávka. Frekvence spojů však není příliš vysoká, není nakloněná turistům. Pokud byste odtud ze sedla plánovali výlet, dobře si nastudujte jízdní řády.

Kolik jsme ušli kilometrů, nevím (ani to není podstatné), na horách je směrodatný čas. Popsaná trasa je celodenním výletem, počítejte minimálně s osmi hodinami bez delších přestávek.