Do Rakouska-Uherska 2017 pt.3 (spíš jen Uherska)
4.8.2017
Ráno nás budí poměrně hustý provoz na silnici a nakonec i tradiční horko, které nás v noci příliš neopustilo. Po nezbytných úkonech (čištění chrupu, snídaně, výplach slivovicí apod.) zpět do sedel. Blízkost jezera zřejmě zapříčinila, že u silnice je vedená cyklostezka, která nás vedla už předchozí den. Skoro se nám zatím zdá, že v Maďarsku ta cyklistika není zas tak opomíjená. Krajina jižně od Neziderského jezera je ještě mírně zvlněná, ale v podstatě jde o kopečky, které nedosahují výšky 20 m nad okolní rovinu, i přes to je to pestřejší, než bude v následujících kilometrech. Kopečky v podstatě končí u městečka Fertőszéplak. Zde činíme i první zastávku. Důvody jsou nasnadě, na východním okraji vlastně mimo plán objevujeme poutní kostel Všech svatých. Vlastně stojí naproti poněkud méně zachovanému zámku rodu Széchenyi. Ti se přičinili ku vzniku kostela. Ten je obklopen i poměrně rozsáhlou sochařskou výzdobou. Po stranách průčelí kostela najdeme dvě skupiny skulptur. Jedna z nich znázorňuje Kalvárii s výjevy posledních dnů Krista, druhá je zasvěcena Kristovu srdci. To je obklopena zástupem svatých. Na východní straně kostel najdeme Mariánský sloup a Kristovu sochu. Ty slouží i jako pomníky padlých v posledních válkách. Kostel i areál je defakto poměrně nový, vznikal od 18. století až do počátku 20. století. Nakonec velká část Maďarska byla ještě v polovině 17. století pod Osmanskou okupací, takže o nějakých významných křesťanských stavbách nebylo pomyšlení.
Ještě musím zmínit druhý důvod zastávky. V podstatě oproti kostelu je otevřen obchod a nemůžeme vynechat ranní příděl radlera. Nakonec ty směsky pivních limonád se nám značně osvědčily.
Oblast jižně od Neziderského jezera (Neusiedler see) se nazývá Fertö, mají tu chráněnou oblast Fertö-Hanság Nemzeti park, tak se tu skoro všechno jmenuje Fertö a něco – u nás máme Českou Třebovou, Moravskou, Třebovice, Třebařov, Třebůvku, Třebovku – takže netřeba si stěžovat na jednotvárnost názvosloví. Nakonec město Feröd vzniklo sloučením měst Eszterháza a Süttör. Hlavním lákadlem jsou maďarské Versailles tedy barokně-rokokový zámek z poloviny 18. století. Hlavním stavebníkem, přesněji investorem byl Miklós Esterházy. Knížecí rodina patřila k největším magnátům Uher a při pohledu na palác není o čem pochybovat. Původní lovecký zámeček nechal kníže přestavět na velkolepou rezidenci s celkem asi 120 místnostmi. Jak je stavba honosná venku, byla zřejmě i v interiéru. Ovšem sovětská vojska se prý dosti vyřádila. Nakonec Maďarsko bylo poraženou zemí a tam si sověti nebrali příliš ohledy. Navíc se zámek proměnil v lazaret. Nicméně postupně probíhá obnova dřívější výzdoby.
I z těchto důvodů nám stačila zevrubná prohlídka exteriérů. I ta zabrala slabou hodinku. Pak už maďarská rovina. Zmíněné kopečky vzaly nenávratně za své a nás čeká přesun na východ.
Poměrně dlouho jsem studoval u internetu mapu, dala-li by se objevit daným směrem nějaká kloudná cyklotrasa, ale za Fertödem končí turisticky přívětivá oblast, tak ač nerad, namaloval jsem si trasu do GPS po hlavní silnici s číslem 58. To znamená po horkém asfaltu, za poměrně vydatného provozu. Při příjezdu do Kápuváru (mají tam termální park) mě nějak podezřele uchází kolo. Další díra, sundávám kolo u jakési posilovny. Tak Marek volnou chvíli vyplní dojetím k blízkému obchůdku pro další dávku radlera. Mezitím dokončím záplatu a nakonec oprava už vydržela (i v době kdy píšu tuto stať je funkční).
Prohlídka města se tedy omezila na konzumaci nápojů a vyčkáním zelené na semaforu. Dalších deset kilometrů pokračuje v podstatě ve stejném duchu, jen jak se blíží poledne je už horko značně odporné. Csorna je tedy před nemilosrdným Oskarem malou záchranou. Hlavní pamětihodností je zdejší klášter premonstrátů. Jeho podoba je opět vcelku zánovní, z r. 1810. Ač bylo území města osídleno v pravěku, bylo tu i římské sídlo, turecké nájezdy většinu toho zničily. Součástí prelatury kláštera je i malé městské muzeum. Osazenstvo muzea bylo natolik překvapeno naší návštěvou, že nás v maďarštině pozdravili velmi dobrý den „Jó napot kivánok“. Pak už jsme se domlouvali spíše německo anglicky. V lámané němčině jsme dostali od průvodkyně i výklad. A protože jsem se německy učil v 7. třídě obecné porozuměli jsme skoro dokonale…
Po té následovalo vlastně tradiční posezení s radlerem. Ovšem musím Maďarům pochválit systém proti horku. Na pěší zóně mají instalovanou takovou jemnou sprchu, kde se dá projít a ochladit se. Moc dobrá věc.
Za zmínku stojí v Csorne i památník obětem kontrarevoluce z roku 1956. Jak známo, tehdy se Maďarsko vzepřelo komunistické stalinské vládě. Země ale byla stále okupována a do ulic vyjely sovětské tanky. Naše Pražské jaro 68 proti tomu byla selanka. V Maďarsku bylo kolem 10.000 obětí. Možná ale i to nakonec vedlo k tomu, že když proběhly soudy (a popravy), po nějaké době se v Maďarsku ujal režim, kterému se říkalo gulášový socialismus. Za našeho mládí se do Uher jezdilo málem jak na malý západ (hlavně na klobásy), ale zůstalo tu i malé podnikání a možná proto tu nemají žádné Vietnamce (tím nechci říci, že mi tito Asiaté zas tak vadí).
Protože čas máme dobrý, pokračujeme v našem výletu. Kolem už je samá rovina, kopce nedohlédnout, tak jediným zpestřením je občasný remízek.
Otáčíme k severu. Ještě osm kilometrů musíme vydržet po prvotřídce (č. 86, E65), pak už se věnujeme místním okreskám. Plochá krajina se zvlášť nemění, ale občas lze narazit na typisky maďarská stavení. Krajina je ovšem osídlena poměrně řídce, takže si musíme vystačit jen s tekutinou v lahvích už dosti teplu. Trasa postupně zatáčí k východu až jihu. Nenápadně přibývá remízků v okolí řeky Rábca, které trošku připomíná lužní krajinu. Před dalším cílem se dokonce objeví i několik kopečků, asi zase tak o výšce 20 m. Ale i příjezd od Lébény je skoro „do kopce“.
Hlavním lákadlem (mimo hospůdky na náměstí) je románsko-gotická bazilika sv. Jakuba. Původně jde o kostel klášterní. Klášter samozřejmě zničili Turci a o moc lépe nedopadl i kostel. Počátky stavby jsou určeny datem 1208, Turci tudy táhli v roce 1529 a po jejich plenění a požáru spadla klenba. Traduje se , že kostel měl být rozebrán na hradby, ale pro jeho krásu zůstal zachován.
V 18. století byl kostel opraven v barokním duchu. Dnešní podobu získal vlastně až po obnově 1862–79, takže jde vlastně o novopamátku. Poslední velkou obnovou prošel kostel v r. 2011. Do památky se platí vstupné v přilehlém objektu s výstavními prostory. Interiér je vyzdoben převážně novogotickým zařízením, ale občas je k vidění něco z původní výzdoby. Zejména jižní portál poukazuje na kvalitu středověkých tvůrců.
Protože jse zde vlastně měli „splněno“, nemohli jsme si odpustit pár opravdových točených kousků. Vlastně jsme ani nechtěli pokrčovat až tak daleko, ale jek jsou ty Uhry lautr rovina, ubíhá cesta značně rychle. A protože jsme neobjevili kloudné místo k přespání, jedeme a jedem až jsme v Györu, přesněji v předměstí Újváros. Nacházíme parčík s hřištěm, to by mohlo vyhovovat. Ovšem v noci přichází mraky, hřmění a bouřka…
Díl 4.
Díl 2.
Díl 1.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Csorna
Půjčovna autPříspěvky z okolí Do Rakouska-Uherska 2017 pt.3 (spíš jen Uherska)
