Návštěva mrakodrapu a přes Barabáš do Zlína

Fotografie (44) • Foto: Franta

Teplé počasí mne začátkem března vytáhlo na procházku do zlínské přírody. Po dlouhé „zimní“ nečinnosti jsem měl naplánovánu jen krátkou túru od Lesního hřbitova nazpět do města (a to ještě z kopce), jenže když jsem v centru přestupoval na jiný trolejbusový spoj, zjistil jsem, že mi to nahoru ke krematoriu jede až za víc jak půl hodiny.

Všechno zlé je ale pro něco dobré: už jsem dlouho nebyl na vyhlídce nahoře na zlínském „mrakoši“, takže je třeba to napravit... a kdy, když ne teď?

K mému velkému překvapení jsou všechny rychlovýtahy vedoucí na vyhlídkovou plošinu v sedmdesátimetrové výši nefunkční (opravují se), zato je do výšin patnáctého patra možno dostat se unikátním zrekonstruovaným pater nosterem a zbytek dojít po schodech pěšky!

Moc důvěry k tomu pomalu jedoucímu bazmeku nemám – co kdybych přejel a následnou cestu opačným směrem trávil ve stoji na hlavě – takže raději vystupuji již ve třinácté etáži. Těch zbývajících schodů už naštěstí tolik není. Vyhlídka trochu zklamala – místo, odkud je na město nejhezčí výhled, se opravuje a jinak je možné pozorování zlínského okolí pouze přes pletivo instalované proti případným sebevrahům.

(Tož nevím, ale myslím si, že pokud bude mít někdo neodolatelné „nutkání“ skocovat se životem a skočit, udělá to kdykoliv /pletivo se dá přestříhat i nůžkami na plech/ - a když ne tady, tak jinde – a my, milovníci dalekých výhledů, jsme tímto opatřením zbytečně omezeni!)

Naštěstí jde okem pletiva objektiv digitálu prostrčit bez problémů, a tak se může neomezenými panorámaty města a Mladcovských a Hostýnských vrchů člověk potěšit alespoň doma na obrazovce PC.

Při pohledu dolů na rynek Práce zaujme nová a daleko líbivější podoba bývalého Prioru, který po rekonstrukci oblékl svůj staronový kabátek s nějakým tím bonusem navíc. Oprava se protáhla na 16 měsíců a stála 430 milionů korun. Postupovalo se dle návrhu arch. Jaroslava Ševčíka. Kvůli špatné statice se musely zesílit stropy, zbourána a znovu postavena byla přístavba v zadní části objektu a pod ní vznikla dvě nová podzemní patra. V té první se nachází supermarket, ve druhé parkoviště. Původní zůstal jen železobetonový skelet budovy. Jinak se vše vrátilo do doby vzniku Obchodního domu a nyní jej zvenčí opět zdobí sněhobílá omítka a stejná okna.

Loni v listopadu (2018) byl „obchoďňák“ návštěvníkům znovu zpřístupněn a přinesl celou řadu překvapení. Tím prvním je, že oproti dřívějším pěti prodejním etážím slouží k prodeji jen přízemí a první patro. To je ale opět spojeno pojizdnými schody, které zde byly jako první v Československé republice instalovány už roku 1931.

V přízemí se nachází supermarket, papírnictví, drogérie, prodejna parfémů a sýrů, knihkupectví, kavárna, trafika, zlatnictví, prodejna květin a směnárna. Návštěvníkům zde slouží i nové WC, přičemž je chodba k němu směřující na stěnách vyzdobena starými zvětšenými prvorepublikovými fotografiemi.

V prvním patře je k dispozici bistrotéka, pivnice, kavárna, obchod s dárkovými předměty a holičství. Bistrotéka Valachy přitom zabírá největší prostor. Kromě běžných potravin si zde návštěvníci mohou vybrat i z produktů farmářů anebo z bohatého výběru potravin zahraničních, samozřejmě v té největší kvalitě. Součástí bistrotéky je i bar, otevřený do nočních hodin a tzv.kornuterie, prodejna pochoutek, které jsou zájemcům baleny do papírových kornoutů.

Společnost HP Tronic bude mít v dalších čtyřech patrech kanceláře pro své zaměstnance a nad nimi bude pravděpodobně v roce 2020 dokončen welness hotel se sedmdesáti pokoji a na střeše Obchodního domu bude otevřena vyhlídková prosklená restaurace.

Tak konec výhledům, nyní už musím nazpět, aby mi k Lesnímu hřbitovu neujel spoj! Páter noster jede tak pomalu, že by se cestou dolů stačily přečíst celé noviny. Ty sebou ale nemám, takže nezbývá než se zaťatými zuby vydržať!

Linka z náměstí Práce k Filmovým ateliérům vede okolo krematoria, kde vystupuji. Na podrobný průzkum těchto míst mám (doufám) času ještě dost, teď se raději chytnu zelené turistické značky a nechám se jí okolo Lesního hotelu vyvést k odbočce na vrchol zalesněného Barabáše. Ještě než se vnořím do hvozdu, míjím zajímavou supermoderní vilu a mé oči se potěší výhledem na nedaleký Kudlov. Na kraji lesa mne překvapí nově vyznačená odbočka ke Zlínskému hradu, no a pak už po lesní cestě přes zarostlé temeno kopce (410 m) k jeho severnímu svahu. Tady se totiž nad rozsáhlou pasekou nabízí nejen na velkou část města, ale i na jeho kopcovité okolí velice pěkný rozhled.

Po pokochání se výhledy na pásmo Mladcovských a Hostýnských vrchů i „předhůřím“ s mnoha vesnicemi klesám po zelené značce dál dolů lesem až k hornímu okraji zlínského lyžařského svahu. Odtud se na střed města nabízí zase jiný a dosti neotřelý výhled, no a pak už mne nožky snesou až ke konci Masarykova náměstí. Ve skutečnosti je tenhle nadmíru svažitý rynek, klesající až dolů do centra, jen velkou zatrávněnou plochou se stromy a keři a je po dvou svých nejdelších stranách olemován objekty internátů, škol, hotelů a jiných budov, vystavěných v přísně baťovském stylu.

Největší a zdaleka viditelnou dominantou Masarykova náměstí je na jeho horním konci stojící Památník Tomáše Bati, shlížející na město. Jedná se asi o nejpůsobivější dílo Františka Lýdie Gahury. Slavný „baťovský“ architekt i zde sice využil toho, co se už tolik osvědčilo – železobetonové kostry, tvořící níže v údolí základ všech továrních budov a zbytek vyplnil hladkými zasklenými plochami. Ty dobře působí jak při pohledu zvenčí, tak i zevnitř. Řečeno ve zkratce: budova se skládá z nosného železobetonového skeletu, opěrného systému, barevných vitráží a skla a její stavba byla zahájena už rok po tragické smrti obuvnického magnáta v roce 1933.

V šedesátých letech byl památník podle návrhu arch.J.Staši přestavěn pro potřeby galerie výtvarného umění a zlínské filharmonie. Od té doby jej až donedávna zdobil nápis DŮM UMĚNÍ.

V současnosti spějí práce na obnově památníku do finiše, přičemž byly ostraněny všechny nevhodné přístavby a galerie a filharmonie se už před lety přestěhovaly do jiných prostor.

Práce přišly na zhruba 50 milionů korun. Z toho bylo šest set tisíc získáno veřejnou sbírkou, 32 milionů Zlín získal dotací a zbytek bude doplacen z rozpočtu města.

Památník byl návštěvníkům otevřen už v říjnu 2018. Nyní ale došlo k dočasnému znepřístupnění: čeká se totiž na dodávku makety letadla Junkers F 13, ve kterém přišel Tomáš Baťa roku 1932 o život. Ale jen co bude letoun v památníku nainstalován, ten se znovu otevře široké veřejnosti...

Poslední aktualizace: 4.5.2019

Návštěva mrakodrapu a přes Barabáš do Zlína na mapě