Noc kostelů 2013 v Šumperku

Oblíbená akce Noc kostelů proběhla v Šumperku i v letošním roce. My – její pravidelní účastníci – ovšem nemáme to štěstí, jako například naši přátelé v Praze nebo Brně, kteří si vždy vyberou nějaký městský obvod, navštíví tam několik sakrálních památek (o Muzejní noci 1-2 muzea) a jdou v klidu na pivo. Přesto mohu hned na úvod tohoto článku všem předem přislíbit, že se bude výrazně lišit od příspěvku, který jsem o této - periodicky se opakující - akci, již jednou napsal a na stránkách Turistiky publikoval. Nebo se o to alespoň pokusím. A nejde jen o to, že tehdy se jednalo o Noc kostelů, která proběhla na červnový Den dětí loňského roku, zatímco ta letošní se konala již 24. května. U akce letošní hodlám popisovat trošku něco jiného a mnohdy i z jiných míst. I když musím připustit, že možnosti výběru jsou – alespoň v tomto případě – v Šumperku relativně omezené. Vždyť v tomto okresním městě bývá při Noci kostelů otevřeno maximálně pět těchto památek a přejíždět do okolí se nám většinou ani moc nechce. Zůstávám však stále stoupencem myšlenky, že – i v tomto případě – skutečně platí: „jaký si to uděláš, takový to máš“ …

Vyrážíme – tentokrát jen ve dvou - v obvyklou dobu, protože Barborka – tedy kostel sv. Barbory – v Jiráskových sadech bývá oficiálně otevřena nejkratší dobu a jako první. Tentokrát máme zpoždění, protože náš průvodce má ještě nějaké řízení v nedalekých Rejcharticích. Protože bych si právě v Barborce letos rád poslechl celý výklad (částečně jsem hlavní myšlenky z něj poté použil ve svých dvou článcích o této sakrální památce), zůstaneme. Alespoň je čas na cigaretu a prohlídku interiéru někdejší hřbitovní kaple dle vlastního uvážení. Barborka je památkou oblíbenou a za svým celkem nenápadným exteriérem skrývá mnoho zajímavého a přitažlivého. Zřejmě každého však nejvíce upoutají stropní fresky uničovského malíře Ignáce Oderlického. A o nich i o jejich ikonografii je vlastně většina velmi zajímavého výkladu. Času zde nakonec strávíme ještě podstatně více, než jsem původně očekával, ale vzhledem k dnešnímu „rozvrhu hodin“ nám to nijak zvlášť nevadí.

Do farního kostela však přece jen vstoupíme později než jsem chtěl, takže zdejší prohlídka s výkladem je pro nás už passé. Hned se tedy vrhneme na věž, přesněji do základny kostelní věže, kterou postupně vystoupáme ke Zvonům. Spodní část věže je jedním z mála fargmentů, které pamatují v Šumperku období gotiky, a již proto ji nelze opomenout. Vždyť se zde najde i pravá figurální konzola. Ke Zvonům dorazíme těsně před tím, než má začít zvonění. A musím se přiznat, že mi to moc nešlo. Tak jsem to raději přenechal profesionálům a té malé slečně vedle, která snad musela být Quasimodovou dcerou. Tedy ne, že bych se jí tak lekl, ale fakt jí to šlo. A pak už honem dolů, protože hned musíme zase nahoru, tentokrát k varhanům.

Letošní Noc kostelů totiž nabízela i přednášku o tomto zajímavém nástroji a ukázku hudební produkce. Ještě máme ale něco málo času, tak zajdeme na tradiční výstavku litugických předmětů, která se koná v sakristii. Proti loňskému roku zaregistrujeme pár změn, dokonce jsou zde i předměty, zapůjčené z okolních kostelů. Navíc se zde návštěvník vždycky dozví něco nového, protože je to s takřka nepřetržitým výkladem. Ale pak už opravdu míříme vzhůru na kruchtu. A tady nás čeká překvapení; přednášejícím je můj někdejší spolužák. A Honza rovnou přizná, že mu sice byl tento úkol zadán, ale že o těchto varhanách neví vůbec nic., ale že nám určitě zahraje. Nakonec přeci jen pár technických informací prozradil a o to více zahrál. A bylo to příjemné, takové … moc fajn.

Tím náš pobyt v kostele sv. Jana Křtitele končí a vyrážíme do už skutečně – minimálně temnotou – nočního města. Projdeme náměstím s radnicí a morovým sloupem, tentokrát opravdu jen mineme - jinak oblíbený - klášterní kostel Zvěstování Panny Marie a míříme tentokrát ke kostelu evangelickému, ve kterém měli roky předchozí „zavíračku“. Tady jsme poslední dobou s Martinou jako doma; naposledy jsme tu byli na velmi studeném (myslím vnitřní teplotou) adventním koncertu Vladimíra Veita. Tenkrát přišel po akci punč, prodávaný na šumperském Točáku, opravdu vhod.

Musíme čekat, protože na věž – kvůli které tu vlastně jsme - se pouští vždy jen omezený počet lidí. Prohlédneme si mezitím malou expozici biblí a po půlhodinovém čekání jdeme nakonec nahoru - s jednou známou z volejbalu - jen ve třech. Později však ještě nějací jednotlivci dorazili a většinu prohlídky absolvovali s námi. Až nahoru se stejně nemůže, takže se musíme spokojit s podkrovím nad chrámovou lodí a – předem inzerovaným lákadlem – hodinovým strojem z roku 1910. Ten byl před dvěma lety zábřežskými hodináři rekonstruován a po třech měsících navrácen na své místo. Výklad k této technické památce byl zajímavý a - jak vždycky říkal jeden místní právník - fundovaný a přínosný. Při následné debatě padlo i nějaké to ostřejší slovo při vzpomínce na moment, kdy zástupci všemi oblíbené části národa - téměř pod dohledem bezpečnostních kamer – ukradli z evangelického kostela nové měděné okapy a rýny. Ty tam přitom evangelící instalovali těsně před tím svépomocí. Možná ale teď někomu křivdím a chtěl je využít někdo hodně potřebný, například Kocáb.

Pak už jen nabrat směr prudce dolů a letošní Noc kostelů je úspěšně za námi. Je něco po 22. hodině, takže je pomalu čas dát si někde jedno (až dvě) závěrečné a vyrazit k domovu. Jenom jsem zvědavý, jestli za rok absolvujeme podobnou trasu nebo se přemluvíme a podíváme se – pro změnu – někam za šumperská humna. Uvidíme …

Více fotografií ze šumperské Noci kostelů 2013 můžete shlédnout na odkazu: http://markyz63.rajce.idnes.cz/Noc_kostelu_2013_v_Sumperku_05_2013/