Posledních 50 km 2022? (Říjiště, Rabštejn, Bílá skála)

Že se v našich končinách na jižním úpatí Jeseníků druhý listopadový víkend rozzáří sluníčko a oproti tradici nezatáhne obloha nízkou oblačností se z předpovědi počasí nedalo odhadnout. Když tedy od brzkého rána (no svítá po sedmé hodině takže nic moc) sluníčko svítí na plné pecky, je celkem jasné, že takovou příležitost si nenechám ujít ještě k nějaké té horské cyklistice.

O posledním říjnovém víkendu se mi do věčných lovišť odporoučel střed, takže ačkoliv oprava, přesněji výměna středového složení proběhla dost rychle, v listopadu už moc příležitostí k zajetí nového materiálu není. Ložiska se vysypala cestou na Severomoravskou chatu kousek nad Štědrákovou Lhotou, což se dalo naštěstí sjet až vlaku (nakonec do Bohutína).

Tak mě lákalo si „Severku“ zopáknout, ale webovky hlásají, že v listopadu je zavřeno. Proč taky jezdit někam, kde je hospoda zavřená, že. Naštěstí v podobné dojezdové vzdálenosti máme jiné atraktivní místo, konkrétně Rabštejn se skalními útvary, ale co je hlavní, rovněž s hostincem. Ačkoliv letos jsem byl na „Ráblu“ vícekrát (2x v zimě, 2x v létě), je to destinace vždy lákavá. Pro jistotu ale zkouknu i na tamní web, který naštěstí o uzavírce nic nehovoří. Obvykle sice jezdíme na Rabštejn osvědčenou cestou přes Krásné a Hraběšice, což je pohodlné i díky asfaltce, která vede vlastně až do rozcestí Hvězda, tentokrát volím méně okoukanou trasu (ale jinak celkem občasně projetou). Směr na Nový Malín mezi Šumperkem překonává dlážděná cyklostezka, která až má nějaký rok za sebou, což se projevuje poněkud zvlněným povrchem a faktem, že cesta poněkud ujíždí, tedy přesněji: kolem stezky jsou sloupy veřejného osvětlení, některé již očividně vychýlené z původně svislé pozice. Protože v Malíně pokračuje cyklostezka spíše jako široký chodník, jezdím raději zadem, tedy uličkou západně od hlavní průjezdní komunikace. Podle komunikace je vystavěná spousta nových domků a vilek, kam v posledních desetiletích přesídlila spousta šumperáků, kteří se zmohlo na vlastní stavbu a přiznejme si, nalákala je i obec poměrně lacinými pozemky.

Za kostelem už vede jediná cesta vzhůru do kopců Hraběšické hornatiny poměrně slušným stoupavým trendem. Samozřejmě si udělám zastávku na průseku s vyhlídkou do Šumperské kotliny, ta už je poblíž prvního stoupacího vrcholu, následuje mírnější část zvlněné silnice k ostré zatáčce před Dobrou Náladou. Protože je elektrický ohradník je otevřený, krávy se nikde nepasou zajíždím na kótu u blízkého mobilního vysílače. V teplejších obdobích se tu většinou pasou krávy, teď na podzim je naštěstí návrší opuštěné, takže se můžu pokochat výhledy převážně na západní stranu. Tato část obzoru je odkrytá poměrně v širokém záběru od kopců Zábřežské vysočiny,dál se rýsují kopce Orlických hor (Buková hora, Suchý vrch, hory a kopce Hanušovické vrchoviny (Bouda, Kamenec), severně pak i pohoří Králického Sněžníku. Nějakou dobu přemýšlím na záhadnou nečistotou na jedné z hor, než mě dojde, že jde o „vyhlášenou“ Stezku v oblacích. Jak patrno, naše okolí má tentokrát na sluníčko štěstí, víc na jihu i na Zábřežské vysočině se válejí mlhy, později objevím v dáli i Svatý kopeček, Olomouc prý celý den v mlze.

Ta opačná, tedy východní strana je na výhled skoupá, nějaký porost přeci jen brání širšímu rozhledu. Přeci jen jsem se ale na vyhlídce zdržel (naštěstí rád), což vlastně i rozhodlo o části dalšího postupu. Na samotě Dobrá Nálada odbočka po modré TZ pryč z asfaltové cesty. Obavy, že by lesní cesta byla obzvlášť poškozená lesní technikou byly naštěstí liché. Ačkoliv ve stínu je povrch přeci jen klouzavější, další otevřenější úseky jsou poměrně suché. Modré značení se odpojuje od lesní cesty za rozcestí s názvem Mrtvý muž. Pojmenování souvisí s jednou z mnoha ze soustavy skal v masivu Volyně (skály se ostatně táhnou dál přes Kamenný vrch až ke Skřítku). Z jedné skály kdysi údajně skočil nějaký zoufalý mladík, což samozřejmě nepřežil. Za rozcestníkem se lesní cesta připojuje k jiné cestě od Ptačích skal. Za táhlou zatáčkou se díky vichřicím i kůrovci značně zredukoval lesní porost, takže se otvírá výhled na další okolí, zahlédne se i ostrý vrcho Rabštejnu, hlavně pak obsáhlé panorama západních částí Nízkého Jeseníku. Ten nemá nijaký výraznější vrchol, určitou dominantou je snad blízký Dobřečovský Špičák, který by ale měl ještě patřit k Hraběšické hornatině. Nízký Jeseník je tuším až za Huntavou.

Za mýtinou by se dalo odbočit vzhůru k chatám a skalní vyhlídce Mrtvého muže, ale právě z předchozího zdržení, volím pohodlnější byť o něco delší objížďku Jestřábu, kde nemusím tolik do kopce, cesta tu stoupá mírněji. Po připojení další cesty (směr od Posedu) se mírně stoupá kolem chaty Říjiště a chvíli ostřeji k serpentině, kde se odbočí na horší povrch, kde jde spíš o občasně projížděnou širokou pěšinu k rozcestí Hvězda. Tentokrát je známá křižovatka pod Skřítkem poněkud rozbitá lesní technikou a na škodu hlavně ta část se souběhem červené a žluté TZ k Rabštejnu.

Naštěstí bláto a rozbitý povrch mají jen krátkého trvání k vrcholku cesty před rozcestím Pod Vinnou horou. K Rabštejnu naštěstí technika nejezdila, a protože je to stále mírně z kopce, jede to celkem hezky. Spíš z opatrnosti je potřeba sledovat kamenitý povrch, který z části kryje spadané listí. V pokročilou podzimní dobu vynechám skalní vyhlídku, hospoda je otevřená a celkem plná, to ui venkovní posezení. Řada hostů konzumuje husí speciality (po sv. Martinu), abych se nezdržoval poručím si raději plzeň (2x), borovičku a polévku.

Už před příjezdem jsem nahlédl na odbočku modré TZ k Dlouhému potoku, moc se mi nechtělo zpátky na Hvězdu.

Zprvu jde o celkem příkrý sešup spíše po lesní pěšině než cestě, po cca 500 m se lae trasa napijí na normální lesní cestu, se serpentinou bodu záchrany a k rozcestí modré značky. U potoka je cesta celkem zabahněná, naštěstí stoupající lesní cesta, kterou chci pokračovat je v dobré stavu. Kdybych po této cestě pokračoval, vlastně bych se vrátil na dopolední trasu, volím ale odbočku k sedélku u vrchu Posed. Mobilní aplikace mi naznačuje, že od chatky (sklad krmiva) jde o celkem dobrou cestu nad Horní Třemešek. Jak objíždím zmíněný Posed (672) vidím na odbočkách lesních cest, že jde celkem o jednoduchý terén tak usoudím že nezajet k Bílé skále by mě Franta neodpustil. Kousek za odbočkou se objeví poměrně velká chata, která patří místní lovecké společnosti. Zvolená cesta obkružuje celý vrchol Posedu, ale nad Bílou skálu je to jen nějakých 400 m. Franta se vzhůru prodíral od Dlouhého potoka, já to mám jednodušší, menší skalisko je sotva 20 m od cest, což by mohlo náhodného výletníka z části uspokojit, ale bedlivý pohled do lesa naznačuje vyšlapaná pěšina, že ta hlavní skála je poněkud níže (cca 50 m). Zlínský turista ve svém příspěvku píše, že skála zdobí lesní mýtinu. To už tak zcela neplatí, okolní porost přeci jen už povyrostl, takže z dolních pohledů už asi moc nezbude.

Já si přeci jen vystačím spíš s tou horní částí a výhledu na protější kopce od Vinné hory, přes Rabštejn k Dobřečovu. Doba přeci jen pokročila, tak se vracím na původní cestu, svižným sjezdem nad Třemešek, dál k lesu nad rekreační areál a postupně mírně do kopce k Mladoňovu, od Dobré Nálady na původní cestu k Malínu, ale aby to přeci jen nebylo úplně stejné tak ještě k přehradě Krásné a konečnému návratu do rodného města.