Šumperk - Seidlovy schody
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Ulice
Když jsme coby adolsecenti hltali příhody Rychlých šípů, často jsme ve svém okolí hledali místa podobná těm, kde se dobrodružství našich hrdinů odehrávalo. Jedním z příběhů chlapeckého klubu situoval Jaroslav Foglar na jakousi periferii, kde se hoši museli potupně v kleče vyšplhat do dlouhých schodů. Znalci jistě ví, že jde o potyčku se Zelenými vestami, kde hodní hoši vytýkají starším pubertálním výrostkům, že navádějí mladší ročníky kouřit ba i šlukovat. Nevím, jestli se náhodou Foglar nechtěl nevědomky zapojit do boje proti máničkám (znalci ví, že jde již o novější příhody s ilustracemi Marko Čermáka). Ponechme tedy stranou spekulace.
Podobné schody, sice o něco menší jsme téměř denně míjeli při naší cestě do školního zařízení. My dříve narození z našeho konce jsme coby posluchači obecné školy, tedy 1.-5. ročníku chodili do staré školní budovy 1. šumperské ZDŠ, na kopci u kostela. K cestě tam (či zpět) jsme si mohli vybrat variantu Sadovou ulicí, tedy trasu jednodušší. Dobrodružnější pak byla cesta po schodech. Počáteční směr je stejný, do parku pod hradbami, místo rovného směru na zmíněnou ulici odbočka k západu a pod úpatím městských hradeb cestičkou k zahradě u bývalého Seidlova paláce a nahoru po schodech.
V roce 1873 místní textilní podnikatel Ignaz Seidel zakoupil 4 domy s parcelami na západním okraji historického centra Šumperka (tehdy Mährische Schönberga), bylo mu povoleno zbourat část hradeb. Na zcelené parcele pak vystavěl honosnou vilu, téměř palác, která právem patří k ozdobám města (dnes školní zařízení). Na své náklady pak nechal Seidel zřídit schodiště, které urychlovalo přístup do městského centra ze směru od dnešní Okružní ulice (tehdy Krapfen Gasse). Schody ústí přímo u vchodu dřívější základní školy (později železničního učiliště) v ulici Hanácké (dřívěji Schule Gasse). Stavitel pojmenoval schody po své manželce jako Mariiny schody, dnes jsou ale známější prostě jako Seidlovy schody.
Skryté zákoutí mezi bývalými hradbami vždy jitřilo naši mladistvou fantazii, a nakonec hladké zábradlí vždy umožnilo rychlý přesun od protivné školní výuky za odpoledním dobrodružstvím.
Schody byly ke konci reálného socialismu v dosti neutěšeném stavu, jeden čas dokonce přehrazeny proti vstupu, naštěstí se dočkaly rekonstrukce a dnes patří ke krásným zákoutím v šumperském historickém jádru.