Vysoká, Cibulka, Bystřiny, Větrov, Ostružná a Laco Deczi

První zářijová sobota roku 2020 v předpovědi počasí slibovala celkem slušný den, ovšem s komplikací v pozdně odpoledních až večerních hodinách. Možná stačilo vyrazit o půl hodiny dřív a bylo by to ve větší pohodě, ale až na poněkud větší příděl vody to nakonec dopadlo dobře.

Důvodů k výletu bylo ovšem více, nakonec se k tomu dostaneme v druhé polovině trasy. Sice jsem uvažoval nad různými směry, nakonec ale zvítězila nejkratší varianta začátku (taky s největším kopcem).

Tedy cklostezkou podél silnice 446 k blízkému Bratrušova a pak po stejné silnici (kde už cyklostezka chybí k téměř horskému přechodu nad Lužnou (však výška 640 nadmořských metrů výchozí Šumperk překonává přes 300 m). Za jasného počasí se tak můžu těšit na výhled směrem k vrcholům Králického Sněžníku, Rychlebským horám i části Hrubého Jeseníku (tu okolní Hanušovickou vrchovinu netřeba zdůraznit).

Nakonec výstup je odměněn příjemným sjezdem do Hanušovic, kde si můžu dovolit odměnu ve formě polotmavého Keprníku (což je takový lepší bratříček 11°Šeráku). Z Hanušovic ještě nějakou chvíli po zmíněné 446, u soutoku s Krupou se odpojuje silnice na Králíky (312) a vlastně do Vlaského je to pořád ještě příjemná cesta v údolí Moravy.

Hned poblíž sochy Panny Marie (Immaculaty) ale následuje odbočka a další kopec, tentokrát ještě slušnější a vlastně i delší než počáteční Lužná. Silnička stoupá proti proudu Zeleného potoka do vyšších nadmořských poloh. Pohoří Králického Sněžníku (kde se nacházíme) má takovou zajímavou tvárnost, nad údolím Moravy (i přítoku Krupé) následuje takový „nižší“ předstupeň ve výškách kolem 600–700 m (nemusí to platit úplně), kde se rozkládají bývalé, celkem velké vesnice. Po odsunu německy hovořících obyvatel se ale takový Vojtíškov, Vysoké Žibřidovice, Žleb, ale i vzdálenější Chrastice nebo Hynčice pod Sušinou (a mohl bych pokračovat) nepodařilo již plně dosídlit z vnitrozemí (a během doby i ti dosídlenci zase odešli), takže dříve celkem osídlené oblasti zůstaly s menším počtem obyvatel. Patří sem i vesnička Vysoká (kdysi Neudorf, nebo dokonce Schubert Neudorf). Dnes jde o součást Malé Moravy (kde ještě někdo žije). Pokud se někdo pozastavuje nad přízviskem v německém názvu, jméno skutečně upomíná na známého hudebního skladatele. Ten byl sice vídeňák, ale z Vysoké pocházel jeho otec a dědeček tu měl navíc poměrně slušné postavení, díky dosaženému vzdělání byl i takový advokát – amatér.

Za další směr postupu jsem si zvolil modrou TZ k Hynčicím pod Sušinou. Je to relativně nově vyznačená značka mezi loukami a pastvinami. Mapa sice slibuje, že by cesta nemusela být úplně nesjízdná, ale co všechno bude cesta obsahovat se beztak přesvědčíte až v terénu. Po prvních metrech (za Vysokou) je to klasická traktorovka, tedy žádná sláva, samý šutr, takže sjízdné pouze na horském kole a navíc bych ani nedoporučoval pohyb s kolem elektrickým. Důvod je prostý, takové kolo je o dobrých 10 kg těžší a místy je to spíš na vedení (i ve sjezdu). Naštěstí se ale cesta vine v loukách a pastvinách a díky tomu se naskýtají výhledy nejen na okolní kopce a hory, ale i na vzdálenější Hrubý Jeseník. Ostatně to platí o celé této části Králického Sněžníku. Cesta jde tak nahoru, dolů, ale spíše nahoru k malému návrší s označením Cibulka. To ovšem byla ale i malá osada, spíše větší samota (Zibulkafeld), ta ani neměla dlouhého trvání, vznikla kolem roku 1800 a po válce zpustla zcel. Jediným pozůstatkem je dvojice památných lip a zbytek dřevěného kříže.

Právě za zmíněným návrším následuje celkem prudký sjezd, navíc cesta je po deštích poněkud obtížně sjízdná (vymletá od přívalů vody), takže tady jsem i kolo vedl. Až mírnější klesání před Bystřinami velí nasednout.

Bystřiny měly oproti Cibulce větší štěstí a nějaké tři budovy tu stojí. Jde o původní myslivnu, další objekty jsou soukromě-rekreační. Stále po modré TZ. Naštěstí tady je cesta o poznání lepší, vysypaná jemným štěrkem a celkem dobře sjízdná, byť tedy v neustálém stoupání po úbočí Tetřeví hory. Snad jen v závěru si cyklista musí rozmyslet, zda sjet níže do Hynčic, nebo přes brod po značce přímo do centra lyžařského areálu. V podstatě vyjedu přímo u penzionu Kraličák (vypadá tak trošku jako bunkr). Nakonec kolem je dost opravdových bunkrů (řopíků). Penzion má i svou hospůdku, sice měli oficiálně zavřeno (opékali divokou svini), ale pivo jsem dostal.

Pokračovat bych mohl zase po nějakých turistických značkách, ale chtěl jsem trošku oddych, takže čerstvou novou asfaltkou do sedélka Štvanice. Do Stříbrnic je sice asfaltka sice horší, ale díky tomu si ověřím jak se chystají na další zimu – od vrcholu Štvanice nová poměrně prudká sjezdovka zhruba na SSZ, až k cestě, pak mírná objezdová sjezdovka k lanovce. A ta bude zcela nová, přesněji šestisedačka, která nahradí pomalou dvojku.

Nový asfalt mají položený i na cestě od Kladského sedla ke Starému Městu. Tady odbočím na ulici Hornickou. Původně jsem uvažoval hned u zotavovny Morava vyrazit vzhůru do hor, ale nakonec raději tou pohodlnější cestou přes Malé a Velké Vrbno. Po asfaltu to je lepší než po šotolině. I ta cesta valí do slušného převýšení a od velkého Vrbna na hřebínek – Větrov sedlo je to stále asfalt, byť tady nahoře už značně omšelý. K opotřebení cesta nakonec vede i poměrně čilý stavební ruch, který se odehrává na samotném vrcholu Větrova. Příští rok v červenci tu stavitel plánuje otevřít rozhlednu. Pokud z obrázku stavba někomu něco připomíná, nejde o náhodu, jde o repliku zbořené rozhledny na Králickém Sněžníku.

Poslední větší stoupání zajišťuje lesní cesta provázená zeleným značením. Až na krátké části naštěstí celkem sjízdná takže k rozcestníku s pohledem k na chatu Paprsek se dostávám relativně brzy. Bohužel, už se nápadně zatáhlo a zpoza hor zní zlověstné dunění. Tak zvolím jen jednoho Welzla (do Zábřehu je to daleko). Cíl mám vytýčený v Ostružné, ale raději to vezmu magistrálou k Císařské, přes Černý potok a Petříkov (přímá od Císařské je přeci jen prudší a tím i nebezpečnější). Už cestou mě déšť dohnal, v lese to ale ještě šlo, pravá průtrž se vlastně spustila na výjezdu z Petříkova před Ostružnou. Tam zrovna narušila oslavu zdejších hasičů. Tam jsem sice nemířil, hlavním cílem byl minipivovar Cestář. Navečer se totiž chystal vystoupení věhlasného jazzmena, trumpetisty Laca Decziho. Ač se kapel nazývá Celula New York, z Nového světa tam už dávno nikdo nehraje. I v Ostružné s přestávkami deštivo pokračovalo, naštěstí se počasí jakž takž umoudřilo. Koncert sice začal s hodinovým zpožděním, takže mi část koncertu unikla (kvůli vymyšlenému spoji). I tak kapela svými převážně funkovými rytmy rozpohybovala řadu přihlížejících.