Olomoucke baroko

Olomouc a baroko - alespoň do jisté míry - jedno jest. Což platí bez ohledu na to, kolik desetiletí či staletí od doby, kdy tento styl Evropě vládl, již uplynulo. I proto bych tímto nikterak přehnaně dlouhým povídáním, které snad ani nelze považovat za naprosto čistokrevný cestopis, čtenářům Turistiky rád představil svůj (dnes už vzpomínkový neboli retro) text z přelomu let 2010 a 2011, kdy jsme s manželkou zajeli do hanácké metropole, abychom zde navštívili významnou výstavní akci Olomoucké baroko. Ta byla připravována a reklamována s velkou pompou – a nemyslím to teď vůbec ve zlém - již několik měsíců olomouckým Arcidiecézním muzeem, či spíše celým zdejším Muzeem umění. A i když – coby ortodoxní gotik – zrovna nepatřím mezi obdivovatele barokních kudrlinek, tato výstava byla prostě skvělá. Možná i proto, že probíhala současně na několika místech, mnohde ve stylových prostorách a dala se doplnit procházkou po Olomouci, která - jak již bylo naznačeno hned v první větě - nabízí baroko v množství a kvalitě takřka neskutečné. Nelze se proto divit, že jsme celou expozici nakonec navštívili v poměrně krátké době raději hned dvakrát …

Nejprve jsme ovšem zašli do Levných knih, abych věděl, jestli si udělám nějakou tu předvánoční radost. Potom jsme se šli podívat na vánoční trhy k Radnici. Spousta stánků ještě zavřená, mlha a vlezlá vlhkost atmosféře také moc nepomohla. A tak jsme si dali alespoň zahřívadlo, abychom se na výstavu ještě víc natěšili. A punč zvaný Bělouš (již svým názvem musel potěšit každého příznivce bílých Vánoc, zatímco řady neziskovkářů jistě preventivně zahrozily varovně vztyčeným prstíkem) vůbec nebyl špatný (bílé víno, bílý rum, ananas). A pak již vzhůru na výstavu.

Hned po příchodu mě vlídný hlídací pán slovensky upozornil, že fotit lze v podstatě úplně všude, ale bez blesku. Výborná zpráva hned do začátku (bohužel ne ve všech výstavních prostorách tuto zásadní informaci personál znal a respektoval), proto hned vyrážím vyfotit nějaké detaily Troyerova kočáru a Šternberské Madony. A pak tradiční kontrola prodávaných knih, obvyklá debata s paní prodávající o tom, co jsme si oba poslední dobou koupili nebo co se nám líbilo … a pak už vzhůru na Baroko.

Výstava je určitě velmi zajímavá a kvalitní, ale rovněž dosti náročná. Nachází se totiž nejen v prostorách Arcidiecézního muzea, ale i ve Vlastivědném muzeu a v Muzeu moderního umění. Proto jsme i my zbaběle pár věcí vynechali, zejména v závěrečné části denního programu, což pro nás bylo Muzeum moderního umění. Díky tomu jsem např. neviděl  výstavu fotografií kolegů amatérských fotografů na téma Baroko, která však, naštěstí, končí až 1. února 2011. Ale zase jsme navíc dali výstavu hodin ve Vlastivědném muzeu a byla super ...

Během přesunů mezi muzei a cigaretkami jsem se pokusil protlačit do prostor jakéhosi vojenského archivu v bývalých jezuitských prostorách vedle chrámu Panny Marie Sněžné (má tam být krásně restaurovaná klášterní knihovna a refektář), ale, slušně řečeno, neuspěl jsem. Mámím proto svou choť ke krátké prohlídce Starého jezuitského konviktu. Ne příliš nadšena (velmi kulantně řečeno) nakonec k pár minutám svolí … a udělala moc dobře. Kaple Božího těla ve tvaru (půdorysu) hostie – a s Händkeho freskovou výzdobou - stojí určitě za shlédnutí a schodiště v nejstarší části také.

Chvíli pak ještě kul nažhavené železo a přesvědčuji Martinu, že bychom mohli navštívit olomouckou Radnici, kde by nám nějaký stávkokaz (byla totiž právě středa 8.12.2010) mohl ukázat nějaké reprezentační místnosti s freskovou výzdobou, ale poslala mě do .... no prostě někam úplně jinam, než jsem se ji snažil nasměrovat já. A tak jsem rychle pochopil, že kultury už bylo pro dnešek více než habaděj a soustředil jsem se raději na pár punčů a topinku s pravým Olomouckým tvarůžkem z Loštic.

Tím předvánoční výlet za poznáním definitivně skončil. Plni dojmů i různých pochoutek jsme se přesunuli na vlakové nádraží a z hanáckých rovin jsme se vrátili do výšin severomoravských Sudet. Na závět jsem ale ještě musel připsat dvě doplňující „péesky“ …

PS1: Výstavu Olomoucké baroko lze jen a pouze vřele doporučit. Už jen proto, že takto koncepční výstava bývá i v Olomouci tak jednou za 10 let.

PS2: Tu radost jsem si v LK nakonec udělal. Měli knihu Echoes o Pink Floyd. A sleva z 9 na 3 stovky byla tak lákavá ...

Tím celé olomoucko – barokní vyprávění definitivně skončilo. To jsem si opravdu chvíli myslel, ale nakonec to platilo jen pro rok 2010. Jak už totiž bylo naznačeno v úvodu, do výstavních prostor olomouckých muzeí jsme se ještě jednou vrátili. Stalo se tak hned v lednu L.P. 2011.A jak se říká, žádné veselé historky z natáčení jsme tentokrát neprožili, příjemně nás šokoval snad jen fakt, že všechny vlaky jely načas.

V Olomouci jsme na "druhém" Baroku chtěli hlavně vidět výstavu amatérských fotografií s barokní tématikou, kterou jsme minule "nenašli" (stejně bychom ji totiž nestíhali). Byla v kavárně (v 1. posch.) vedle Muzea moderního umění a nebyla nic moc. Asi jenom 20-30 fotek (tuším, že 4 se mi líbily a 2 další měly myšlenku - ale moc se nevyvedly) na stěně kavárny a toť vsjo. Otevírací doba kavárny celkem utajeně posunuta z 10,00 hod. na 12,00 hod. Tak jsme si tam dali alespoň polední kávičku (drahá - 34,- Kč za kus - ale dobrá). Panáčka jsme si pak dali raději z vlastních zásob, protože 0,04 cl rumu za 28,- nebo běžné skotské za 54,- nás  - i díky finančnímu vyčerpání z prosincových svátků klidu a míru - nějak neoslovilo.

Kaple Božího těla je otevřená jen úterý - pátek, takže ze Strahova přivezený, zde čerstvě vystavovaný a nedávno restaurovaný Heinzeho obraz s obranou Olomouce před islámem jsme, bohužel, opět neviděli (při první návštěvě jsme v kapli sice byli, ale obraz ještě ne).

Ve vlastivědném muzeu jsme se byli ještě podívat na výstavu, kterou jsme minule nějak přehlédli a která je zaměřena na mytologii kytiček (převážně antika - zajímavé jsou např. pasáže o zakletí některých antických postav bohyněmi, které jim záviděli panenství) a jejich spojení s barokním výtvarnem (nějaká ta zátiší; třeba sv. Máří Magdaléna mezi jakousi flórou vypadá celkem dost přitažlivě). Docela nás překvapilo – a hodně zaujalo - že vystavované obrazy pochází převážně ze zámků ve Velkých Losinách a ve Vizovicích, něco málo je z Buchlovic.

Pak už jen velmi krátká zastávka v Arcidiecézním muzeu (slavný kočár a Šternberská Madona jsou prostě vždy nepsanou povinností) a na vlak. Celkem v pohodě jsme to stíhali s odjezdem ze Šumperka v 8,55 hod. a návratem ve 14,47 hod., takže jsem auto nebral a raději ve vlaku "pilně studoval" průvodce Francií, která měla být naším příštím cílem ...

(psáno v lednu 2011)

Více fotografií z obou olomouckých výletů najdete na: 

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Olomoucke_baroko_12_2010/

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Olomoucke_baroko_2_01_2011/