Předsilvestrovská cesta z Kudlova do Zlína

Cestopisy

Fotografie (52) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

na Kudlovské točně

začátek žluté trasy

Vstoupit do fotogalerie (52 fotografií)

V poslední době mi připadá, že Vánoce nemají s příchodem Jezulátka skoro nic společného a že se spíše staly Svátky Obžerství. Že se tak děje ve většině domácností, za to může i to nechutné venkovní počasí připomínající (nevím už kolik let za sebou) namísto prvního zimního měsíce příchod jara. Za mého mládí jsme si vánoce bez sněhu snad ani nedovedli představit, ale holt se doba a hlavně to klíma mění...

Někdy se ale přece jenom stane zázrak, ve který člověk už ani nedoufal. I stalo se, že dva dny před příchodem nového roku se přes noc kdesi na nebesích protrhla peřina a ráno bylo při pohledu z okna všude nádherně bílo!

Předpověď tvrdila, že zítra už bude všechno zase při starém a sněhová pokrývka zmizí. I neváhali jsme se ženou ani na okamžik, oblékli se do teplého oblečení, přes ramena přehodili fotoaparáty a zmizeli z domu.

Samozřejmě jen k nejbližší zastávce MHD, kde jsme před příjezdem spoje urychleně podumali, kam se na nejbližších několik hodin vypravíme. Nakonec padlo rozhodnutí projít si žlutou turistickou trasu z Kudlova do Zlína. Je to cesta plná výhledů, vedoucí po lukách i lesními zákoutími. Dobrá zpráva pro naše poněkud zhmotnělá povánoční bříška zní, že vede jen po rovině anebo dolů z kopce, protože nahoru na kudlovský hřeben nás vyveze trolejbus.

Tak se po přestupu na Školní stalo a kudlovská točna nás po vystoupení přívítala nefalšovaným Zimním královstvím. Oproti vlastnímu městu jsme se tady, na jeho satelitu, ocitli jakoby v pohádce o Mrazíkovi. Oproti kultovnímu ruskému filmu sice nebyl venkovní mráz nic moc, přesto byly všechny okolní stromy i křoviny osněžené a našim foťákům nabízely pohled přímo k nakousnutí.

My se ale nejprve potěšili pohledem z točny na zasněžené Březnicko a hřebeny Vizovických vrchů. Moc daleko naše zraky bohužel nedohlédly, protože oblohu pokrývaly šedé mraky a o sluníčku jsme si mohly leda tak nechat zdát... jenže to už bychom toho chtěli asi moc. I tak jsme byli výhledem na nejbližší okolí více než spokojeni. Atmosféru zimy skoro jak na horách to mělo, tož co!

Z točny jsme zamířili k nedalekému turistickému rozcestníku a vydali se po polní cestě a žluté značce za kudlovská humna. Nejprve nás potěšil okolní pohádkově zasněžený les, o něco dál první výhledy na blízké Jaroslavice i vzdálenější Mladcovské vrchy. Ty Hostýnské bohužel tonuly v mlhách nízké oblačnosti. Jak jsem správně předpokládal, nebyli jsme tu sami, protože nečekaná sněhová nadílka do přírody vylákala spoustu obyvatel Kudlova a Zlíňanů i s jejich štěkajícími zvířecími miláčky. Místy svažující se cesta dokonce připomínala korzo na zlínském náměstí Práce, ale když se pak značka od komunikace oddělila, lidu a jiného živočišstva ubylo. Naopak přibylo výhledů. Tentokrát už „jen“ na velkou obec Kudlov, na jejímž okraji rostou nové domy jak hřiby po dešti, na okolni kopcovitý valašský terén a na obří propadlinu s neviditelnou řekou Dřevnicí, z níž do výše trčel toliko zlínský mrakoškrab a další vysoké budovy.

Naše žlutá pokračovala ve vrstevnici ve svahu kopce Díly, pak se prosmýkla objekty zahrádkářské kolonie a vkročila do hvozdu. Lesní cestu bohužel nepokrýval pevný sněhový či ledový škraloup. V některých úsecích se z nesčetných lidských stop dralo vzhůru bláto, ale nebylo to nic tak hrozného, aby se to nedalo obejít. Pak získala cesta větší spád, mezi stromy se objevila paseka a nabídla vyhlídku na centrum Zlína, pak přišel ještě jeden prudší spád a najednou jsme stáli u okrajových vil čtvrti Lazy.

Stále prudce klesajíc naše podlamující nožky doškobrtaly až dolů ke Kudlovské přehradě s napevno zakotvenou a zasněženou lodí – restaurací, a po Štefánikově třídě nakonec dorazily k supernovému objektu UTB (Univerzity Tomáše Bati) a zastávce MHD, kde spolu s námi vyčkaly spoje k domovu.

Poslední aktualizace: 4.2.2018

Předsilvestrovská cesta z Kudlova do Zlína na mapě