Prosluněná Provence potřetí 4 (antika i středověk – Vaison la Romaine, Barroux a Séguret)

Také pátý den naší provensálské dovolené, tedy úterý 4.7.2017, měly původně oživit alespoň tři atraktivní zastávky, ale nakonec bylo vše trošku jinak. Pobyt ve Vaison la Romaine se totiž protáhl více než jsem i já čekal a navíc jsem si za to v podstatě mohl sám. Při plánování programu dne mě totiž nenapadlo, že zde budou v úterý místní slavné trhy. Díky nim se stalo toto šestitisícové městečko, označované jako turisticky poměrně neznámé a klidné až ospalé, nedobytnou pevností. Přeplněné parkoviště, na římském mostě přes řeku Ouveze naprosto nefotogenická, nepřehlédnutelná, vysoká a bíle zářící dodávka, ulice neprodyšně ucpány masou prodejních stánků a lidských těl ... no prostě noční můra každého turisty hned dopoledne. A já se přitom tolik těšil ...

Vaison la Romaine je totiž nádherné "dvoupatrové" město, kde spodní část tvoří vlastní městečko se spoustou antických památek (největší římské vykopávky ve Francii dnes představují pouhou pětinu starověkého města z 1. až 2. století) a horní část je regulérně dochované středověké sídlo. Protlačili jsme se tedy alespoň davy koupěchtivých k informačnímu centru, vzali si plánek města a poté se rozdělili. Moje miniskupina následně vyrazila do sousedních vykopávek antického města s muzeem (vstupné 9 euro za osobu). Většina nabízeného je sice vidět zadarmo přes plot z ulice, ale to muzeum - a svým způsobem i rekonstruované divadlo – určitě stálo za návštěvu. Ne každý asi se mnou bude souhlasit, ale bylo by mi líto ty peníze nevydat. Potom jsme se doptali na druhou část antického města, dali si pivo ve sportovním baru zdejšího rugbyového klubu a pokračovali dál. Do La Villasse jsme se ale, bohužel, nedostali, protože nás turniket prostě do vykopávkového areálu nepustil, takže nás čekala jen ta bezplatná "čumenda" přes plot.

A potom také odměna v podobě volně přístupné - a převážně románské – jednověžové katedrály Notre Dame (v tomto případě Panny Marie Nazaretské) s krásně zachovalým klášterním ambitem. Někdejší elegantní biskupský chrám je od roku 1897 farním kostelem a jedná se o komplex z 12. století (i když v 19. století nákladně rekonstruovaný) a je jasné, že jsme se tam opět nějakou tu „minutku“ zdrželi. Proto jsme také pár dalších záležitostí dobrovolně vzdali a vydali se rychle – a oklikou mimo trhy - k části středověké.

Ta nabízí zejména "výhledovou" zříceninu hradu z 12. století (v Provence zcela obvyklá záležitost, zde je však "interiér" nepřístupný), množství původních – a půvabných - kamenných domů, různých průchozích bran a branek i další mariánskou katedrálu. Tato Notre Dame je Nanebevzatá a pochází z konce 12. století. Tedy původní stavba na tomto místě pochází z 12. století, dnešní "horní" katedrála vznikla v průběhu 15. až 17. století, aby v 19. století prošla náročnou renovací. V době naší návštěvy zde právě probíhala jakási výstava moderního umění a autor děl statečně bránil fotografování, zřejmě aby následně nedošlo k okoukání jeho výtvorů (škoda, protože ty jeho "drátěnky" vrhaly na zdi katedrály velmi neobvyklé stíny).

Trhy mezitím dávno skončily a městečko se téměř zcela vylidnilo. Docela rád bych si ho znovu v klidu prošel, ale nikdo další s tím již  – a celkem pochopitelně – nesouhlasil. Než jsme totiž prošli středověkou část Vaison, uplynul další čas (navíc jsme si dali ještě pivo v zahrádce před středověkým branským palácem, kde mě potěšila velice půvabná servírka, která velmi rychle pochopila, že 3 dcl pro mě opravdu nejsou velké pivo), a tak jsme ten den stihli už jen Séguret, což je údajně jedna z vůbec nejkrásnějších francouzských vesnic, ve které žije nějakých 900 obyvatel. Rozkládá se na úpatí kopce, na kterém se nachází nezbytná hradní zřícenina, obklopují ji rozsáhlé vinice ... a nás nijak zvláště neuchvátila. Možná i proto, že zdejší kostel sv. Denise, pocházející z 10. století, byl neprodyšně uzavřen. Nakonec jsme se spokojili se vstupní bránou a krásným náměstíčkem s maskaranovou kašnou. Ty ale v Provence také nejsou žádnou velkou vzácností. Abychom ale byli spravedliví – své půvaby vinařská obec Séguret bezesporu má a bylo by škoda ji nenavštívit.

Po bitvě je sice každý generál, ale na závěr jsem si trošku vyčítal, že jsem vůbec neměl v plánu návštěvu městečka Le Barroux. Zdejší opatství je sice moderní stavbou, ale městečku – nebo spíši typické provensálské vesnici s nějakými sedmi stovkami obyvatel – dominuje velmi pěkný hrad, pocházející z 12. století. Jeho současná podoba je však výsledkem náročné rekonstrukce z poloviny minulého století. Zajímavý je jistě také středověký kostel sv. Jana Křtitele. Kdybychom se zde totiž ráno zastavili, hlavní vlna trhových nadšenců by již Vaison la Romaine zřejmě opustila a navíc bychom tam teoreticky mohli začít „horním patrem“ – tedy středověkou částí – města. Ale Kutuzovem, Pattonem, Laudonem, Leem ani Windischgrätzem jsem se toho dne nestal, takže to dopadlo, jak to dopadlo … tedy vlastně také celkem dobře. A díky tomu, že jsme kvůli Barroux udělali dokonce dvě fotopauzy (při té první nám dělaly společnost tisíce malých bílých trávních šnečků), můžeme bez uzardění tvrdit, že jsme vlastně toho dne tradiční tři místa také navštívili. Jednou bych se do Barroux ale opravdu rád podíval doopravdy a „vrcholově“ …

Večer jsme pak trávili obvyklou činností, tedy již tradičně u fontány.