Při toulkách na Toužimsku jsme u silnice z Nežichova na Branišov viděli ukazatel. Odbočili jsme a nejprve si prohlížíme Blažejský rybník, abychom posléze spatřili zajímavý objekt.
Původní nevelký farní gotický Kostelík, uváděný podle tepelských pramenů již v roce 1320, stával při dnes již zaniklém panském dvoře a stejnojmenné středověké vsi Janov, někdy zvané Janovec, která se rozkládala v místech dnešního rybníka asi kilometr severovýchodně od obce Branišov (Branischau).
Během husitských válek zdejší panský dvůr Janov zchátral a opat Zikmund z tepelského kláštera, ke kterému tehdy oblast patřila, nechal v roce 1476 dvůr strhnout a na jeho místě založit rybník, nazývaný po staletí Janowec, od roku 1878 pak „Kapellenteich“. V letech 1732-1733 byla na místě středověkého kostela postavena nákladem tepelského opata Raimunda III. neznámým stavitelem novostavba barokního kostela sv. Blažeje. Roku 1734 byl nový kostel slavnostně vysvěcen tepelským opatem Raimundem III. Filiální kostel sv. Blažeje v Branišově patřil k rozlehlé farnosti Vidžín a konaly se zde čtyřikrát v roce slavnostní bohoslužby. Místo se stalo postupně vyhledávanou a hojně navštěvovanou poutní lokalitou. Například v roce 1880 zde bylo celebrováno šest bohoslužeb za jediný den. Místní slavnostní poutě se však nekonaly na svátek sv. Blažeje, který se slaví v únoru, ale v létě na třetí neděli po Svatodušních svátcích, tedy na přelomu června a července. zajímavostí je, že se na pouť sjelo vždy na zdejší kraj neobvyklé množství obchodníků s krámky, kteří tuto příležitost nikdy nevynechali.
Každoroční svatoblažejské pouti do zdejšího kostela však skončily spolu s nuceným vysídlením německého obyvatelstva na konci druhé světové války. V červnu roku 1957 ve čtvrtek na Boží Tělo kostel po zásahu blesku vyhořel. Podle jiných zpráv byl úmyslně zapálen. Přes blízkost sousedního rybníku se však oheň nepodařilo uhasit. Po požáru byl zničený kostel opuštěn a nebyl již nikdy opraven. Zachovalo se pouze obvodové zdivo do původní výše s výběhy zřícených kleneb. Po požáru zůstaly opuštěné rovněž i dva poslední domy u kostela, které jsou dnes částečně strženy.
Po roce 2000 se o místo začala zajímat skupina regionálních nadšenců a v roce 2007 byla ruina kostela převedena do majetku občanského sdružení Cesta z města, které se pustilo do záchrany zbytků sakrální stavby. Bylo započato se zajišťovacími a konzervačními pracemi, vyčištěn byl vnitřní prostor kostela od trosek a náletových dřevin, stejně tak koruny zdí a oblouky, které byly zpevněny betonovým věncem. Okenní a dveřní prostory byly doplněny o ozdobné mřížové dveře. Uklizeno bylo i okolí kostela. Při povrchovém průzkumu byla v okolí nalezena řada středověkých profilovaných prvků, pocházejících nepochybně z původního středověkého kostela.
Dnes zde tedy můžeme spatřit pozůstatky jednolodního barokního kostela s obdélnou lodí s výraznými zkosenými nárožími, odsazeným trojboce uzavřeným presbytářem a obdélnou předsíní před západním průčelím. Z bývalé šindelové valbové střechy se bohužel nic nedochovalo. Hlavní západní průčelí kostela je prolomeno obdélným kamenným portálem vchodu a velkým, obdélným polokruhově zakončeným oknem v ose nad ním. Po stranách vchodu jsou mohutné pilastry. Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny po jednom obdélném vchodu v západní části a dvojicí velkých obdélných polokruhově zakončených oken. Stejná okna jsou v bočních a závěrové stěně presbytáře. Boční stěny předsíně kostela jsou otevřeny dvojicemi oválných okének nad sebou, osvětlujícími dříve schodiště na kruchtu. Vnější stěny kostela jsou členěny širokými lizénovými rámci.
Genius loci tohoto místa umocňuje Blažejská lípa malolistá. Památným stromem byla vyhlášena 26.11.1985. Zaslouží si to, protože kromě svého zajímavého vzhledu také už něco pamatuje. Přibližně 200 let už hlídá kostel sv. Blažeje.
*
Okolí jsem zatím moc neprocestoval, ale přece bych návštěvu některých míst doporučil: