Bukovka

Jméno této vsi je odvozeninou od bukového porostu, což potvrzuje rovněž profesor Antonín Profous ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny“:

„3. Bukovka (lid. v Bukovce, do Bukovky, Bukovák, bukovskej), ves u lesů 8 ½ km sv. od Přelouče: 1400 in villa Bukowczie N. Dec., proclam. in Grecz, AČ. 35/35 č. 56; 1400 in villa Bukowka, DD. 14/16; 1415 Rohowladoni de Bukowka, LC. VII, 162; 1491 na Bukuovce, AČ. 16/398; 1519 proti Ctiborovi z Bukovky, AČ. 32/29; 1560 ves bukuwka (k Pardubicům), DZ. 54 F 6; 1654 Bukowka ves, BR. 14/44. - Stávala zde tvrz, rodné sídlo šlechtické rodiny Bukůvků z Bukovky (OSIN. IV, 886).

Jm. Bukovka vzniklo zpodstatňující příponou -ka z adj. buková, t. hora, stráň a p. (viz jm. Buková a co u něho řečeno), jako lískovka z adj. lísková, t. hůl, jalůvka z adj. jalová, t. kravka a p. Také předposlední slabika našeho MJ. byla někdy krátká (Bukovka) a jindy dlouhá (Bukůvka). Věcný vznik tohoto jména je dosud patrný u vísky Na Bukovce (u Třebětína), neboť leží 2 km jižně od lesnatého Bukového vrchu (546 m).“

První zmínka o této vsi pochází z roku 1365, kdy vlastníci zdejší tvrze podávali plebána ke kostelu v Rohovládové Bělé, ale všeobecně se udává až rok 1400. Nejstarší její historii skvěle popsal profesor August Sedláček ve svém díle „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl první. Chrudimsko“:

„21. BUKOVKA.

Zbytky starých cihel nalezené na tvrzišti nacházejícím se blíže evangelického kostela v Bukovce (blíž Bohdanče) ukazují, že tvrz tato v 15. století buď založena buď přestavena byla. Rohovlad, Bohuněk, Beneš, Mikuláš a Jan bratří z Bukovky, předkové Rohovladův z Bělé, podávali r. 1365 kněze ke kostelu Bělskému. Při rozdělení bratří dostala se Bukovka Bohunkovi, který před r. 1400 zemřel. Tu statek ten t. r. co odúmrť darován Chodovi z Mlázovic a Ješkovi Kdulinci z Ostromíře, a na rozkaz nejv. hofmistra Heřmana z Choustníka odhadán v 30 k. Petr z Bukovky, jenž za válek husitských žil, aneb nástupce jeho (syn?) Matěj z Bukovky, jenž mír zemský spojených krajů v Čáslavi (17. března 1440) spečetil, seděli na tvrzi zdejší. Ve středu téhož století drželi Bukovku vládykové z Hustířan linie Chvalkovské, zejména Majnuš z Chvalkovic, jenž koupil r. 1447 část vsi Bělé od Čemuty z Bělé, za to ale prodal r. 1454, 19. března s bratry svými manský hrad Hradiště.

Majnuš odděliv se potom od bratří svých stal se předkem nové linie, totiž Bukovských z Hustířan, kteří ještě dlouhá léta v zámožnosti žili. Majnušovi tomuto i jeho budoucím zapsal král Jiří za platné služby prokázané (1465) dvůr poplužný v Neratově k manství, a sice tak, aby Majnuš byv k tomu dožádán, chlapa s kuší na hrad Kunětický poslal. Právo to jakož i tvrze Bukovku a Jilovku zdědil syn jeho Bavor z Hustířan a na Bukovce; ten však odstoupil r. 1495 dvůr Neratovský Vilémovi z Pernšteina. Roku 1491 s týmže pánem smlouvu a směnu učinil, ani oba rybníky na svých zbožích zdělanými něco gruntův byli zatopili. Na počátku 16. století Bavor zemřel, zůstaviv syny Majnuše, Petra a Bavora. Ti pak prodali r. 1513, 14. října Bukovku tvrz, dvůr popl. s popl., ves celou, Habřinku ves celou, Jilovku tvrz pustou, dvůr popl. vysazený v plat a ves celou, v Bělé dvory kmecí, Mokrý ves pustou Vilémovi z Pernšteina na Pardubicích za 2500 ss. gr. č. Od těch dob patřila Bukovka k panství Pardubskému. Ssutiny tvrze prodala potom vrchnost jednomu poddanému, jenž si tu vystavil sedlský statek; a tak vládne nyní pluh a rádlo, kde dříve meč poroučel.“

Po třicetileté válce patřilo zdejší obyvatelstvo mezi nejtužeji odpírající se katolické obnově. Výše zmíněná tvrz se nacházela na gruntech čp. 5 v sousedství pozdějšího evangelického kostela. V roce 1783 se utvořila místní evangelická osada. Na písemnou prosbu Jana Salavce, Jakuba Bartoníčka a rychtáře Jana Panchártka poslal superintendent Samuel Szalai z Miškolce do Bukovky kazatele Jana Kazaye. Ten vykonal první bohoslužby 3. srpna 1783 v Salavcově stodole. V letech 1784-1785 byla postavena dřevěná modlitebna a fara, k jejichž posvěcení došlo 31. července 1785. Vedle toho byla zřízena soukromá škola, do níž chodily i katolické děti. Roku 1800 byla zdejší evangelická osada přiřazena ke Krakovanům. V roce 1801 žily v Bukovce 2 židovské rodiny se 3 členy. Roku 1815 táhli obcí několikrát ruští vojáci. Bukovská evangelická osada se opět osamostatnila v roce 1823. Roku 1824 se začala stavět fara, ale k jejímu dokončení nedošlo. V roce 1829 byla kvůli finanční tísni opravena stará fara. Po získání peněz a zakončení konfesních třenic začal přeloučský mistr Josef Francouz v dubnu 1831 stavbu nové fary. Roku 1839 došlo k vybudování nové silnice Chlumec nad Cidlinou-Lázně Bohdaneč. V roce 1847 byly odvodněny rybníky Starý a Skopánek. Roku 1848 byl zbudován nový evangelický hřbitov.

V roce 1849 se stala Bukovka samostatnou politickou obcí. V letech 1859-1861 byl vystavěn na místě dřevěné modlitebny evangelický helvétský kostel, jehož základní kámen byl položen 4. července 1859 a posvěcen 6. října 1861. O Velikonočním pondělí roku 1866 byly ve zdejším chrámu uspořádány německé služby Boží, což vyvolalo řadu kritiky, např. „Národní listy“ si posteskly: „Snad se již nepřipravuje bukovský p. pastor na příchod Prušáků?“ Na prusko-rakouskou válku vzpomínal zdejší farář Josef Dobiáš takto: „Když poražené vojsko saské táhlo 1. července 1866 Bukovkou, já konal u přítomnosti 10 evangelíků v chrámu nedělní služby Boží. Hrůza a strach z obce vnikl i do chrámu. Já vzlýkal a úzkostí srdcelomnou sevřen, modlil jsem se u stolu Páně, ne z agendy, ale jak mi Duch sv. neprostředně diktoval. Byla to prosba za ochranu Boží a ne za ochranu pruskou. Zděšení bylo všeobecné. Zaslepený dav lidu byl by mne bez mála utloukl.“ V roce 1880 měla Bukovka 334 obyvatel a 45 domů. Roku 1891 byl zřízen evangelický ženský dobročinný spolek „Marta“. 21. srpna 1898 proběhla oslava 40letého kněžského jubilea zdejšího faráře Josefa Dobiáše. 27. listopadu 1902 byla vyhlášena veřejná soutěž na stavbu silnice z Bukovky ke Kříčeni v délce 1 316 m a s rozpočtem 18 608,71 K. Roku 1902 byl ustaven SDH. V roce 1905 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Bukovku. Z front 1. světové války se nevrátilo 6 mužů z Bukovky a 4 muži z její místní části Habřinky.

Roku 1920 byly pořízeny zvonky do zvoniček. V roce 1927 došlo k elektrifikaci obce. 4. července 1929 zasáhla obec větrná smršť. Roku 1938 byla vybudována návesní požární nádrž. Za německé okupace nesla obec pojmenování Bukowka. 5. března 1942 byly zrekvírovány zvony z místního kostela. 25. ledna 1951 byla v obecním domě zřízena místní lidová knihovna. V následujícím roce byl ustaven výbor Českého svazu žen. 31. října 1956 vzniklo JZD. Roku 1958 byl k hostinci přistavěn sál se salonkem. V roce 1959 se ustavila základní organizace Českého zahrádkářského svazu, jež fungovala do roku 1995. V roce 1972 byl založen oddíl ledního hokeje. Roku 1973 byl rozveden po obci nový vodovod, jenž nahradil dosavadní družstevní. V roce 1974 byla otevřena nově vybudovaná prodejna smíšeného zboží. Roku 1976 začalo fungovat místní kadeřnictví a sběrna pro chemickou čistírnu oděvů. V roce 1988 byla zrekonstruována silnice do Rohovládovy Bělé a o rok později do Lázní Bohdaneč. Roku 1995 vznikl fotbalový oddíl FC Body Bukovka. V roce 1997 byla obec plynofikována. Roku 2004 byla upravena hráz rybníka Trhoňky a vybudováno nové stavidlo. V roce 2012 byla opravena hasičská zbrojnice. Roku 2013 byla zateplena budova obecního úřadu, na níž byla vyměněna též okna, a vybudováno dětské hřiště. V roce 2014 došlo ke kolaudaci zrekonstruovaného vodovodu (práce probíhaly v letech 2009-2013). Roku 2016 byla vysázena alej podél fotbalového hřiště. V roce 2020 byla posílena místní vodárenská soustava.

Ze zdejších pamětihodností (bez Habřinky) musíme zmínit: evangelický pseudorenesanční kostel z let 1859- 1861 s pamětní deskou faráři Josefu Dobiáši z roku 1947; netradičně pojatá Boží muka od mistra kamenického Antonína Vokrouhlického z Holovous z roku 1872 se sousední dřevěnou zvoničkou; památník osvobození 9. května 1945 před domem čp. 17 z roku 1946. Podrobnější informace o obci lze nalézt v krásně vyvedené knize „Bukovka v proměnách času. 650 let: 1365-2015“ od Aleše Kozára z roku 2015.