Pomník padlým v 1. světové válce v Rohovládově Bělé

Obludné vzpomínky na období 1. světové války měli lidé v sobě dlouhá léta, a to až do doby, kdy je přehlušily události té následující, která předchozí konflikt svojí hrůzností přímo zastínila. Nejsmutnější věcí však byly ztráty na životech a ještě v průběhu prvního celosvětového konfliktu se začali místní lidé zaobírat nápady na zřízení dostatečné vzpomínky na ty, jimž nebylo dáno se dožít konce války.

Zprvu se o tomto problému hovořilo ve vedení obce, ale na ničem kloudném se tehdy obecní výboři neshodli. Politické a osobní rozpory však měly větší váhu než chuť po společné vůli k uctění zdejších padlých, proto se o něco později vložil do tohoto problému místní okrašlovací spolek. Samozřejmě nebyl tak finančně zaopatřený, aby pomník padlým dokázal realizovat sám.

Byla vyhlášena sbírka mezi místními obyvateli a došlo rovněž k oslovení ostatních spolků a korporací, aby vyšly tomuto plánu vstříc a pomohly podle svých možností. Když bylo získáno potřebné množství financí, bylo rozhodnuto, že nejvhodnějším místem pro jeho umístění bude lokalita u kostela sv. Petra a Pavla, kde stávala dříve původní škola. Zhotovením pomníku byl pověřen sochař O. Procházka z Chlumce nad Cidlinou. Náklad na něj nakonec dosáhl 7 000 Kč a vznikl tak mohutný, 5 m vysoký kamenný kolos o hmotnosti asi 80 q, k jehož sestavení došlo ze 2 velkých a 4 menších žulových balvanů. Nahoře byl umístěn nápis: "UTRPENÍM K SVOBODĚ" a vedle něj byla vytesána lipová ratolest.

Do dolní části druhého balvanu byla vsazena mramorová deska se jmény 22 místních mužů, kteří padli nebo zemřeli v 1. světové válce: "Andrlle Josef 8./3.1892, Balán Leopold 15./11.1880, Černík Vincenc 25./1.1896, Douda Jan 3./5.1897, Douda Josef 26./8.1900, Douda Josef 28./1.1895, Formánek František 1./5.1882, Geduldiger Josef ml. 4./4.1898, Horyna Josef 9./1.1877, Havelka Václav 4./5.1874, Jeřábek Vincenc 27./5.1869, Kmoníček Josef 27./4.1891, Krejčík František 30./12.1871, Kohoutek František 7./1.1886, Kmoníček Antonín 17./5.1872, Likař Václav 25./9.1870, Panchártek Vincenc 5./3.1880, Ráliš Josef 14./2.1890, Tichý Josef 19./4.1876, Trubač Václav 14./3.1875, Velinský Václav 8./9.1885, Valenta Josef ital. leg. 24./11.1898." Nad ní byl situován reliéf raněného vojína, klesajícího do náručí matce Vlasti, přičemž vlevo byl umístěn rok rozpoutání 1. světové války - 1914 a vpravo rok jejího ukončení - 1918.

K jeho slavnostnímu odhalení došlo 29. června 1931. Předcházel mu velký průvod obcí, v jehož čele šla hudba pěšího pluku č. 30 "Mistra Aloise Jiráska" z Vysokého Mýta. Při odhalení tehdy promluvil poslanec Ing. Jindřich Žilka, za legionáře pozdravil pomník i veškeré přítomné Ferdinand Turina z Pardubic a jménem bělských rodáků poděkoval místním obyvatelům Josef Geduldiger, ředitel Anglobanky z Prahy.

Dodatečně byl do pomníku zasazen reliéf s portrétem bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. I tato událost, k níž došlo 30. srpna 1936, se stala velkolepou slavností za účasti republikánského dorostu Přeloučska, selské jízdy a předsedy okresní organizace Václava Linhart z Přelouče. O díle a osobnosti Antonína Švehly promluvil poslanec Jaroslav Zářecký. Poté již následovaly pouze tance republikánského dorostu a selské jízdy a slavnost byla zakončena koncertem a tancem na parketě.

Od té doby tu tedy stojí pomník na svém místě v de facto stejné podobě, přičemž naposledy byl opraven v souvislosti s 100. výročím vzniku ČSR. Předtím byl zrestaurován a konzervován v roce 2008, kdy byl též nově vytvořen keramický reliéf Antonína Švehly (podle fotografie toho původního), který nepřežil období nesvobody. Tyto práce provedl restaurátor BcA. Zdeněk Šmahel.