Dóm sv. Václava

Historické město Olomouc je známé především radnicí s orlojem a Morovým sloupem na náměstí a také výstavou květin Flora. V tomto příspěvku bych Vás chtěl ale pozvat do míst, kde samotná Olomouc vznikla - jedná se o Přemyslovský palác , ve kterém se dnes nachází Arcidiecézní muzeum a vedle stojící monumentální Dóm Sv. Václava.

Tyto významné památky najdete nedaleko samotného středu města , z náměstí se sem dá dojít pěšky , nebo využít tramvaje a jet od OD Prior dvě zastávky , kde vystoupíte a uličkou nahoru se vydáte na Václavské náměstí .

Dóm Sv. Václava je výraznou dominantou města Olomouce a to především svojí hlavní věží, vysokou 102 metrů , což znamená , že je druhou nejvyšší kostelní věží a nejvyšší novogotickou věží v České republice. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě. Psala se zde i historie - roku 1469 zde část českých a moravských pánů a zástupců měst prohlásila uherského krále Matyáše Korvína za českého krále , ale ještě předtím zde byl zavražděn český král Václav III., se kterým vymřela legitimní větev Přemyslovců. Byl zabit - neznámo kým - třemi ranami do hrudi a v necelých sedmnácti letech, se dožil nejnižšího věku ze všech českých panovníků. Václav byl nejprve pohřben v kryptě katedrály svatého Václava v Olomouci (1306-1326), odkud jej o dvacet let později nechala sestra Eliška převézt do zbraslavského kláštera a uložit vedle ostatků otce Václava II. Přemyslovské pozůstatky se bohužel ztratily nejen v průběhu husitských válek, kostra Václava III. se nedochovala vůbec.Kostel sv. Václava začal stavět někdy před rokem 1107 olomoucký kníže Svatopluk a od začátku patřil olomouckým biskupům. Deset let po katedrále si biskup Zdík pak u kostela vybudoval kapitulní dům i svůj vlastní palác. Poté byl kostel několikrát přestavován , zejména díky častým požárům. Někdejší bazilika získala podobu gotického trojlodí . Křížové klenby trojlodí přibyly ve 14. století za biskupa Jana Volka. V 15. století byla část někdejšího kapitulního domu a biskupského paláce přestavěna na sakristii s dosud dochovanými klenbami. Střední věž, vestavěná do západního průčelí v závěru 16. století se nedochovala, nicméně zobdobí renesance se dochovala kaple sv. Stanislava, postavená v letech 1582 - 1591 na jižní straně kostela. Na počátku baroka v českých zemích stála výstavba raně barokního presbytáře z let 1616 - 1618, iniciovaná kardinálem Františkem Dietrichštejnem. Monumentální jsou rozměry prostoru presbytáře - 35 x 23 metrů. V roce 1803 musela být katedrála opravena po požáru tří průčelních věží způsobeném bleskem. Významně se podoba katedrály změnila z iniciativy arcibiskupa Bedřicha Fürstenberka. Poslední významnou přestavbou byla regotizace letech 1883 - 1888. Přestože šlo o úpravu více než radikální, katedrála sv. Václava dodnes nese mnohé stopy téměř devíti staletí své existence. Uvnitř najdete několik vzácných uměleckých děl . K nejvzácnějším patří čtyři sochy církevních otců, umístěné dnes na hlavním novogotickém oltáři v presbytáři kostela. Během prohlídky kostela jsme se šli podívat i do krypty , kde je v současnosti výstava uměleckých děl.

Vstupné do katedrály je dobrovolné , otevřeno PO , ÚT , PÁ 9:00 - 18:00 , ST 9:00 - 16:00 , ČT 9.00 - 17:00 , NE 11:00 - 18:00.

Přemyslovský palác (někdy zvaný Zdíkův nebo také Biskupský palác) , stojí vedle katedrály a jeho základy jsme si prohlédli během návštěvy arcidiecézního muzea . Jeho prohlídka je rozdělena na dvě části . Nejdříve jsme si prohlédli přízemí - zde je k vidění biskupský kočár a klenotnice . Potom jsme sestoupili do suterénu , kde jsme viděli základy Přemyslovského hradu . Na Václavském návrší měla moravská knížata již v11. století svůj hrad , ale místo bylo osídleno již dříve . Dochované části palácové stavby jsou však pozdějšího data a váží se k osobě olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Ten si před polovinou 12. století nechal postavit v sousedství katedrální baziliky biskupský palác. Poté , co jsme si prohlédli podzemní prostory , jsme se vrátili stejnou cestou na začátek prohlídky a vystoupali do 1.patra , kde jsme viděli část uměleckých sbírek olomouckých biskupů. Obrazy , mince a další předměty jsou vystaveny v nádherných místnostech , z nichž vyniká hlavně erbovní sál. Expozici tvoří výběr nejlepších děl českých, moravských, německých a rakouských malířů, pocházejících především ze 17. a 18. století. Ani zde ještě prohlídka nekončí - následoval náš přesun po chodbě do kaple , kde nás nejvíc zaujal dlouhý řetěz , na němž je zavěšeno osvětlení.

Zde už naše prohlídka pravdu skončila, nepočítám-li shlédnutí zamřížované studny před vchodem do muzea , které jsme si prohlédli asi za 1,5 hodiny a to jsme se nikde příliš nezdržovali. Raději si na prohlídku rezervujte 2 hodiny. Otevřeno je ÚT - NE 10- 18 hodin , vstupné je 50 kč , děti 25 kč ( rok 2009 ) .Přijedete-li však ve středu nebo neděli , máte jako my, vstup zdarma. Parkování taktéž zdarma přímo před katedrálou , razítko muzea kdispozici v pokladně. Vstupenka platí pro Arcidiecézní muzeum i Muzeum moderního umění. Arcidiecézní muzeum je opravdu pěkněudělané a rozhodně stojí za to jej navštívit.

V tomto příspěvku najdete menší počet fotografií . Celá fotogalerie je v mých cestopisech. Najdete tam i podobu starého Olomouckého hradu.

Arcidiecézní Muzeum je ve své kategorii jedinné muzeum v ČR. Zpřístupněno bylo 1.6.2006 po rozsáhlé rekonstrukci Přemyslovského hradu (paláce). Objekt nese známky několika slohů - románský, gotika, baroko, klasicismus ale i soudobé architektury.V sousedství komplexu se nachází Katedrála svatého Václava.

Jednou z bezesporu nejzajímavějších částí olomouckého arcidiecézního muzea je jeho trezorová klenotnice. Ta se nachází ve středním podlaží - původní obytné - Okrouhlé hradní věže z kvádříkového zdiva, která sloužila k ochraně severního vstupu do Přemyslovského hradu. O původu této části muzea svědčí špaletové střílny, které klenotnici osvětlují. Naopak klenba je již barokní kopulová a vznikla při velké barokní přestavbě Okrouhlé věže, kdy nad dnešní klenotnicí vznikla v 18. století Kaple sv. Barbory.

Klenotnice představuje výběr nejcennějších umělecko-řemeslných děl z drahých kovů, pocházejících ze sbírek olomouckého arcibiskupství, farnosti diecéze a pokladu katedrály sv. Václava. Liturgické předměty – tedy monstrance, relikviáře, kalichy a ciboria – které zde uvidíte, mapují celé období od gotiky po pozdní baroko. A zastoupeni nejsou jen domácí umělci, ale některé předměty pocházejí z různých evropských klenotnických a zlatnických dílen.

Dominantou této části muzejní expozice je určitě pozdně barokní monstrance zvaná Zlaté slunce Moravy nebo také občas Schratenbachova monstrance (je totiž duchovním a finančním odkazem biskupa Wolfganga Hannibala ze Schratenbachu). Tato 72 centimetrů vysoká monstrance sluncového typu je osázena téměř 1.500 diamanty a váží více než 3,5 kilogramu. Zlatou monstranci vytvořil v letech 1748–1750 - podle modelu olomouckého sochaře Jana Antonína Richtera - brněnský zlatník Andreas Vogelhundt (možná ve spolupráci s Ferdinandem Kunathem). Na její výzdobu byly použity také některé starší prvky, které byly původně zřejmě součástí jiných předmětů. Tím nejzajímavějším je emailový štítek v zadní straně nohy monstrance. Zobrazuje sv. Václava na gotickém trůnu (znak olomoucké kapituly) s erby císaře Ferdinanda III. Gotizující trůn je doplněn o dietrichsteinské vinařské nože a je tedy možné, že představuje skutečný „trůn sv. Václava“, který nechal pro svatováclavskou katedrálu zhotovit biskup František Dietrichstein. Monstrance Zlaté slunce Moravy byla kompletně zrestaurována v roce 2005.

Mezi další pozoruhodné exponáty klenotnice patří relikviář sv. Eustacha (I. polovina 14. století), pocházející z francouzského města Limoges nebo obřadní číše z pštrosího vejce (Augsburg a Norimberk, 16.-17. století), která byla v minulosti používána k tajné volbě olomouckých biskupů. A zapomenout bychom neměli ani na červený korálový kalich (Sicílie, I. polovina 17. století), relikviář Druhů sv. Mořice (Moravičany, konec 15. století), ciborium kroměřížských piaristů z konce 17. století nebo – lokálního patriota potěšící – krásnou monstranci z Kopřivné.

Klenotnice je součástí prohlídky Arcidiecézního muzea v Olomouci. Vstupné do muzea je 50,- Kč (a vstupenka platí i do Muzea moderního umění); ve středu a v neděli je vstup volný. Fotografování bez použití blesku je povoleno.

Převážně neogotická svatováclavská katedrála je nejvýraznější dominantou hanácké metropole a určitě to není dáno jen tím, že Olomouc je v podstatě barokní plackou. Její více než sto metrů vysoká jižní věž je totiž druhou nejvyšší kostelní věží v České republice. Pokud vezmeme v potaz jen věže neogotické, tak má Olomouc dokonce zlato. A když už jsme u těch nej: ve věži je umístěn sv. Václav, což je největší zvon Moravy. Katedrála, která byla vybudována v I. polovině 12. století v nejvýchodnější části Václavského pahorku se dnes nachází na Václavském náměstí a je součástí areálu bývalého Přemyslovského hradu. Katedrála je po většinu dne volně přístupná (presbytář je znepřístupněn mříží a jako samozřejmost se bere fakt, že běžný turista nevstoupí do kaple, která je určena pouze k tiché modlitbě) a fotografování bez blesku je povoleno. Tímto máme krátký úvod za sebou a podívejme se na historii i podobu této pozoruhodné stavby podrobněji.

Stavba katedrály byla zahájena olomouckým údělným knížetem Svatoplukem někdy mezi roky 1104 a 1107. Poté v ní pokračoval jeho syn Václav, od kterého ji v roce 1130 přebírá olomoucký biskup Jindřich Zdík. A ten si ji - ještě nedokončenou – v roce 1131 sám vysvětí a o deset let později také její stavbu dokončí (podle některých informačních pramenů se mu to prý povedlo už v roce 1136). V roce 1141 se kostel také stává biskupským, tedy katedrálou. Z této původní trojlodní románské baziliky s půlválcovou apsidou - a předpokládanými rozměry 50 x 20 metrů - se dodnes dochovala jen část obvodového zdiva, zasypaná krypta sv. Vojtěcha a základy obou věží v průčelí. V roce 1265 nebo 1266 katedrála vyhořela, aby byla vzápětí přestavěna historickou postavou, nechvalně proslavenou bestsellery Vlastimila Vondrušky, tedy biskupem Brunem ze Schaunberka.

Mizí tak románská stavba a katedrála získává gotickou podobu i bohatou sochařskou výzdobu. V chrámové kryptě byl také nějakou dobu pohřben - v Olomouci zavražděný - poslední přemyslovský král Václav III. Gotická přestavba pak pokračuje v průběhu celého 14. století, kdy postupně vznikají vnitřní nosné pilíře, klenby nebo nový ambit kolem rajské zahrady. V závěru 16. století je ještě biskupem Stanislavem II. Pavlovským přistavěna jeho rodinná hrobka, nazvaná kaple sv. Stanislava a třetí – středová a již zaniklá – věž v průčelí (stavitel B. Mach). V letech 1616 až 1618 vzniká nové manýristické kněžiště, jehož stavebníkem je další olomoucký biskup, František z Dietrichštejna. Rozměry presbytáře jsou 35 x 23 x 23 metrů a pod ním vzniká krypta, dokončená roku 1661. Následné změny vyvolá až požár po zásahu blesku v roce 1803, kdy je zničeno třívěžové průčelí, které je následně klasicistně upraveno.

Současná podoba katedrály vzniká v letech 1883 až 1892 zásluhou rozsáhlé novogotické přestavby arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürnsteberka. Rekonstrukci vedou architekti Gustav Meretta a R.Völkel a je zaměřena především na stavbu novogotických věží průčelí, přístavbu chórové kaple, výstavbu nové jižní věže a regotizaci kněžiště i celého interiéru. Přestavba je inspirována podobou katedrály v Kolíně nad Rýnem a dojde při ní nejen k výzdobě chrámu různými novogotickými prvky, ale – bohužel – také ke zboření staré vysoké hradby se střílnami. Monumentální katedrála tedy v dnešní době spojuje ve své podobě zdivo z období románského slohu i novogotický romantismus konce 19. století. Přesto působí velmi harmonicky a svou 100,65 metru vysokou hlavní věží dala panoramatu města nový symbol.

Pod presbytářem můžete také navštívit dvojpodlažní kryptu. V jejím horním poschodí sa nacházejí různé liturgické předměty a obřadní roucha, v tom dolním se nachází mauzoleum olomouckých biskupů (František Ditrichstein, Vilém Jan Vojtěch Kolovrat- Libštejnský, Karel II. Lichtenstein-Castelcorn a Maria Tadeáš Trauttmansdorff), o kterém jsem již na Turistice psal v samostatném příspěvku. V krypte je také uloženo srdce arcibiskupa a rakouského arcivévody Rudolfa Jana.

Metropolitní katedrála nebo Dóm sv. Václava je sídlem Olomoucké římsko-katolické arcidiecéze a bývá právem považována za jeden z nejkrásnějších příkladů novogotické architektury v České republice. Již od roku 1962 je prohlášena Národní kulturní památkou. Poslední rekonstrukcí, která byla financována převažně z Norských fondů, prošla v letech 2004 až 2007. A ve spojení se svatováclavským dómem je potřeba zmínit ještě jedno známé jméno a pár čísel. Katedrála je dlouhá 74 metrů, výška lodí je 17 metrů, presbyttáře 23 metrů. Předpokládaná kapacita je pět tisíc věřících. Barokní fresková výzdoba interiérů je dílem Jana Kryštofa Handkeho a najdeme zde i oltář sv. Jana Sarkandera s hrobem, ve kterém jsou pozůstatky tohoto moravského mučedníka – svatořečeného roku 1995 – uloženy.

Zcela na závěr si ještě přiblížíme alespoň několik exteriérových zajímavostí i pár míst ve vnitřních prostorách katedrály. Konkrétně se jedná o několik kaplí. Tou první je kaple sv. Jana Křtitele, nacházející se v přízemí stometrové jižní věže. V kapli jsou umístěny hrobky posledních olomouckých kardinálů i biskupa Josefa Vrany, které zdobí umělecké náhrobky. Tato křestní a pohřební kaple bývá také nazývána kaple Pod věží. Je přístupná z presbytáře, stejně jako severní chórová kaple sv. Cyrila a Metoděje ze 14. století. Touto velkou kaplí s gotickou sakristií lze projít do krásné gotické křížové chodby. Kaple soluňských věrozvěstů slouží i jako malá výstavní galerie. Najdeme zde totiž cenný oltář z italského mramoru se vzácným pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky (původně součást průčelí zaniklého kostela Panny Marie na Předhradí) nebo velmi hodnotné pískovcové sochy sv. Petra a Pavla, pocházející z II. poloviny 15. století (a snad ze zbořeného kostela sv. Petra na Předhradí). Kaple se dnes nazývá správně Loretánská kaple Panny Marie, byla barokizována na přelomu 17. a 18. století, má nový oltář a bohatou sochařskou i obrazovou výzdobu. Nástěnné malby ze života Panny Marie jsou od barokního malíře J. K. Handkeho.

Za velmi cennou je však považována zejména renesanční kaple sv. Stanislava s bronzovým reliéfním náhrobkem biskupa Marka Kuena a mramorovým náhrobkem posledních olomouckých Přemyslovců. Byla vybudována biskupem Stanislavem Pavlovským v letech 1582 až 1591 jako rodinná hrobka. Vyznačuje se bohatou štukovou, sochařskou i malířskou výzdobou a patří mezi nejvýznamnější centrální stavby české renesance. Krásný renesanční portál doplňuje jedinečná bronzová mříž s bohatou plastickou výzdobou (figurální motivy ctností a nectností). Jedná se zřejmě o norimberskou práci z konce 16. století. V současné době je v kapli umístěn svatostánek a vedle vchodu můžeme obdivovat zmíněné náhrobky posledních olomouckých údělných knížat Svatopluka a Václava, kteří měli na vzniku katedrály nemalý podíl.

Kněžiště odděluje od chrámové lodi umělecká mříž olomouckého mistra Johanna Lefendy z konce 19. století. Hlavní oltář z kararského mramoru je neogotický a zdobí jej sochy čtyř východních otců italského renesančního sochaře Mino da Fiesole ze II. poloviny 15. století. Tyto sochy byly původně součástí hlavního oltáře římské baziliky Santa Maria Maggiore. Do Olomouce je zakoupil kardinál Fürstenberg v 19. století. Vedle oltáře stojí sochy sv. Václava a jeho babičky, sv. Ludmily. Neogotické vitráže v presbytáři byly vyrobeny v Mnichově a zobrazují – mimo jiné - klečícího kardinála Fürstenberga s Pannou Marií a sv. Václavem, jemuž kardinál předává maketu této katedrály. Chórové lavice s cennými dřevořezbami pocházejí ze 17. století, malé varhany pak z roku 1977. V prosklených skříních se nachází část katedrálního pokladu, a to relikviáře s ostatky svatých.

Hlavní varhany na kůru nad hlavním vstupem do katedrály pocházejí z roku 1885 a byly vyrobeny krnovskou firmou Rieger. Novogotická kazatelna z italského mramoru je vyzdobena reliéfy čtyř evangelistů, deskami s desaterem a erbem donátora hraběte Roberta Lichnovského. Zastavení křížové cesty pochází z roku 1976 a zhotovili je Karel Stádník a František Radvan. Pod kůrem se nachází mramorové desky se jmény moravských biskupů a arcibiskupů.

A jsme zase na čerstvém vzduchu před katedrálou. Když se zadíváme znovu na její průčelí, zjistíme, že je vyzdobeno sochami moravských patronů i patronů arcidiecéze, tedy sv. Cyrila a Metoděje. Nad rosetou se nachází busta „vůdce“ neogotické přestavby Gustava Meretty. Na průčelí najdeme také sochy čtyř evangelistů; Marka, Matouše, Lukáše a Jana. Nad jednotlivými vstupy můžeme vidět reliéfy s Nejsvětější Trojicí (centrální portál), Narozením Páně (pravý vstup) a Navštívením Panny Marie (levé dveře). V levé průčelní věži se – od roku 1985 - nachází zvonkohra s 15 Zvony o celkové hmotnosti 1276 kg. V té pravé jsou umístěny dva Zvony, sv. Jan Nepomucký a sv. Cyril a Metoděj. V jižní věži bychom našli Zvony čtyři, přičemž zvon sv. Václava a Nejsvětější trojice je třetím největším Zvonem v ČR (váha 8 tun, průměr 2,41 metru). Tento zvon doplňují sv. Petr a Pavel, Jan Pavel II. a Panna Marie Svatohostýnská.

Volně přístupné jsou chrámová loď a krypta s mauzoleem biskupů. A za pozornost stojí také skutečnost, že v nejbližším okolí katedrály se nachází množství dalších - a velmi - zajímavých památek, například kaple sv. Anny, románsko-gotický Zdíkův palác nebo Arcidiecézní muzeum.