Dům čp. 18 v ulici Obránců míru v Předměřicích nad Labem

Původní zděný objekt byl vybudován ve 2. polovině 19. století a současné čp. obdržel nejspíše po zaniklém stavení, protože v době očíslování zdejších nemovitostí, kdy bylo využito také toto číslo popisné, tento dům ještě nestál. Důkazem budiž císařský otisk stabilního katastru od adjunkta 1. třídy Josepha Höhra a geometra 4. třídy Franze Proseho z roku 1840, kdy se na místě nacházelo pouze roubené stavení čp. 18 a pod ním zahrada, jež náležela k hospodářství čp. 56 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA367018400). Tento stav je pak zaznamenán ještě reambulací stabilního katastru z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_5789_3). Teprve v roce 1913 je zaznamenán objekt v podobném stavu jako dnes (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_6171-1A_03), z čehož nám vyplývá, že jeho výstavba začala někdy v 90. letech 19. století a úplně dokončena byla až počátkem následujícího století.

Existence dřívější roubené chalupy je však doložena již v 80. letech 18. století, např. zdejší matrikou zemřelých z roku 1785 (zápis o úmrtí 20letého Václava Řeháka z 16. prosince 1785), a ještě počátkem toho následujícího byla vedena jako pouhá chalupnická živnost, jejímž prvním známým vlastníkem byl Jan Řehák, jemuž většina potomků zemřela již v raném dětství. Později byl majitelem čp. 18 kovář Václav Valášek. Nejdéle se v tomto objektu udržela kovárna, což je vidět z následujícího přehledu jeho vlastníků, případně nájemců. Roku 1867 náležel dům kováři Vincenci Valáškovi, jenž ho získal po svém otci Václavu Valáškovi, který se sem přiženil do rodiny původních majitelů (oženil se s jejich dcerou Kateřinou, roz. Malou) a živil se též jako kovář. V roce 1890 byl vlastníkem domu kovářský mistr Václav Valášek (* 5. srpna 1869), jenž tu bydlel se svou manželkou Františkou, matkou Marií Valáškovou, strýcem Františkem Valáškem a švagrem Janem Tyčem a provozoval zde rovněž svou kovářskou dílnu.

O 10 let později tu žil obchodník smíšeným zbožím Josef F. Linka (ve sčítacím archu z téhož roku je uveden jako majitel bytu) a roku 1921 byla nemovitost v majetku Josefa Voženílka, který tu měl ubytovány 2 rodiny svých zaměstnanců, ale část čp. 18 sloužila k činžovnímu bydlení již dávno předtím, např. v roce 1912 se tu nacházela rodina cukrovarského technického adjunkta Rudolfa Petra a roku 1914 rodina krejčího Jana Koudelky. Z předem jmenovaných nájemníků vidíme, že šlo o méně vydělávající osoby, jež by na vlastní bydlení nebo lepší nájemní prostory neměly. V roce 1924 již dům náležel firmě Beckman a spol., kdy ji tato společnost získala není jasné, protože tím, že se koželužna skládala z čp. 96, u niž byla roku 1894 postavena Josefem Pospíšilem a Josefem Hojným ze Smiřic mechanická tkalcovna, která vyhořela v roce 1903, a z čp. 18, je v různých pramenech uváděno vlastnictví rozdílně, protože jsou oba objekty mnohokrát zaměňovány, i když nesoulad se najde i v jiných věcech, a to ještě před přičleněním čp. 18 ke koželužně.

Roku 1947 dostala úřadovna MNV výpověď z čp. 131, kde sídlila v 1. poschodí, takže nastala éra hledání nového umístění. Následně vedení obce zažádalo o přidělení zkonfiskované Beckmanovy koželužny pro účely MNV. Konfiskace nabyla právní moci až následujícího roku a v roce 1949 připadlo čp. 18 obci. 24. dubna 1949 byla v koželužně otevřena družstevní prádelna a v čp. 18 nadále žil nájemník. Po jeho vystěhování došlo roku 1952 k úpravě objektu, do něhož se z čp. 91 přestěhovala úřadovna MNV, která tu sídlí dosud, i když nyní již jako obecní úřad. V letech 1958-1961 k ní přibyla též místní lidová knihovna, jež si nejlépe vedla pod vedením Josefa Fišera.

Změna na vlastnické bázi nepřišla ani po sametové revoluci, kdy objekt zůstal v majetku obce. V roce 1993 došlo k opravě střechy a komínů, protože jejich stav byl již neudržitelný. Rekonstrukce celého objektu byla provedena v letech 2000-2001, kdy došlo nejen na interiér budovy, ale i na střechu, obnovena byla též historická fasáda a na věžičku byly instalovány hodiny od vyškovské firmy ELEKON, s. r. o. Na rekonstrukci se podílely společnosti FATO invest, a. s. a S+R Hradec Králové. Celkové náklady činily 3 877 131,10 Kč, ale vše se vyplatilo, protože objekt svou úpravou krásně reprezentuje a patří k těm nejhezčím v obci. Na závěr ještě dodejme, že v květnu 2018 došlo k přestěhování knihovny do prostor zasedací místnosti OÚ (provoz byl zahájen 18. června 2018), aby mohla fungovat po dobu rekonstrukce hospodářského objektu v ZŠ. Ta byla dokončena v únoru následujícího roku, kdy došlo k opětovnému stěhování knihovny zpět.