Osudy koželužny v Předměřicích nad Labem

Původní statek čp. 96 z období po roce 1784 býval dřevěný, ale po roce 1840, kdy byla zhotovena indikační skica stabilního katastru (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA367018400), byl přestavěn do zděné podoby, neboť je do výše zmíněného mapového díla dodatečně dokreslen. Tehdy byl jeho vlastníkem František Polák, jenž areál statku dále proměnil ve 2. polovině 19. století, což dosvědčuje reambulace stabilního katastru z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_5789_3 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_5789_4). V roce 1890 náležel tento objekt Josefu Pospíšilovi, který tu měl zároveň sušárnu lnu, později přebudovanou na čekanku.

O 3 roky později postavil Josef Pospíšil ve svém statku mechanickou tkalcovnu, a to spolu s Josefem Hojným ze Smiřic. Její výstavba byla zahájena na jaře a v říjnu téhož roku se v ní již začalo pracovat. Roku 1896 byla založena firma „Pospíšil, Morávek & Lefnar“, sušárna na čekanku a cukrovku v Předměřicích nad Labem, jejímiž veřejnými společníky byli od 1. ledna téhož roku továrník Josef Pospíšil z Předměřic nad Labem, majitel usedlosti František Morávek z Předměřic nad Labem a vlastník hospodářství Josef Lefnar z Předměřic. O rok později však sušárna vyhořela, což můžeme vidět z inzerátu, který vyšel v „Národních listech“ 15. dubna 1897:

„Prodají se zbývající budovy po shořelé sušárně na čekanku v Předměřicích n. L. za cenu 15.000 zl., kde nalezají se stroje z větší části úplně zachované, obzvláště parní stroj a kotel s celým příslušenstvím. Kotel jest na 6 atmosfér a 15 metrů výhřevní plochy a parní stroj na 12 konských sil.

Další zprávy sdělí firma J. Pospíšil a spol. v Předměřicích n. Labem.“

Tkalcovna však svému účelu také dlouho nesloužila, neboť 1. dubna 1903 vyhořela. Vzniklá škoda však byla naštěstí pokryta pojištěním. Díky tomu Josef Pospíšil vyhořelou tkalcovnu nově postavil a značně rozšířil. Se stavbou se začalo počátkem července a ukončena byla koncem října téhož roku. V té samé době postavil Josef Pospíšil, který se stal jediným vlastníkem sušárny na čekanku, novou její budovu jako náhradu za vyhořelou předchůdkyni, kterou v roce 1907 přeměnil na byty pro dělníky. Těch bylo zřízeno na 40. O tomto požáru sušárny se můžeme dozvědět opět z inzerátu, jenž vyšel v „Národních listech“ 7. května 1904: „Parní stroj a kotel prodá následkem rozšíření závodu firma J. Pospíšil a spol. v Předměřicích n. L. Zřízeno firmou Bromovský, Schulz & Shor r. 1893. Kotel na 7 atm., výhř. plocha 23 m2. Parní stroj na 40 HP. Obé v bezvadném stavu. Cena 6000 korun.“ Na jaře 1907 byly vybudovány větší budovy pro barvírnu a tiskárnu bavlněného zboží. Později se dostal objekt do dražby, což dokazuje inzerce v „Národních listech“ z 23. března 1910:

„Edikt dražební.

K zakročení První záložny ve Vysokém Mýtě, zastoupené p. JUDrem. Ladislavem Brožem, advokátem ve Vysokém Mýtě, bude dne 21. dubna 1910 dopoledne v 9 hodin u soudu níže naznačeného, v síni č. 35 v II. poschodí, konána dražba:

1. mechanické tkalcovny čp. 96 v Předměřicích se stavební parc. č. kat. 32 a pozemky č. kat. 56/1 pastvina, 61 bažina, 62/1 zahrada, 62/2 zahrada, 441 role, 442 louka, 473 role, 474/1 louka, 474/2 louka, 651 role, 652 role, 849 role, zapsané ve vložce čís. 96 pozemkové knihy téže obce, s právem spoluvlastnickým na pozemek č. kat. 945 cesta v Předměřicích, zapsaný ve vl. č. 254 pozemkové knihy téže obce;

2. pozemků č. kat. 51 pastvina a 647 role v Předměřicích, zapsaných ve vl. č. 122 pozemkové knihy téže obce;

3. továrny a dělnických domů čp. 124 v Předměřicích, se stav. parcelou č. kat. 129 (skladiště, jedna dvoupatrová, jedna jednopatrová a jedna přízemní budova č. 129) a zahradou č. kat. 561, zapsaných ve vlož. č. 300 pozemkové knihy téže obce a sice vše jako jeden hospodářský celek s příslušenstvím, popsaným v odhadním protokole ze dne 20. až 24. a 29. listopadu 1909 č. j. E1293/9/11 a sestávajícím zejména z úplného strojního zařízení, obsahujícího 1 dvouplamencový cornwallský parní kotel 70 qu. top. s přísl., ležatý parní stroj s kondensací, dvoucylindrový, s přísl. veškeré potrubí, transmise, tkalcovské stavy a to: 104 stavy pro hotové zboží až do 36´´, 50 stavů pro hotové zboží až do 38´´, 36 stavů pro hotové zboží až do 47´´, 4 stavy pro hotové zboží až do 59´´, 32 listovacích přístrojů, 1 odměřovací stroj, 2 váhy, 3 snovací stroje, 1 soukací stroj, 1 strojek na pletení šňůr, 1 šlichtovací stroj s 2 káděmi na míchání a 1 aparátem na vaření šlichty, zámečnická dílna, zařízení elektrické, 1 dynamoelektrický stroj na 12 K. W. o 110 až 165 volt napjetí kompletní, dále z jednoho stolového vozu a jednoho vozu s korbou.

Odhadní cena nemovitostí do dražby daných činí:

1. továrny čp. 96 …..... 281.551 K – h

2. pozemků, zapsaných ve vložce č. 96, s příslušenstvím ….... 104.381 „ 65 „

3. pozemků, zapsaných ve vl. č. 122 . 2.693 „ 25 „

4. budov, ve vložce č. 300 zapsaných . 82.104 „ - „

5. polovice pozemků, ve vl. č. 254 zapsaných …....... 249 „ 60 „

úhrnem .. 470.979 K 50 h

Nejmenší podání činí:

1. při továrně čp. 96 …... 140.775 K 50 h „ při pozemcích ve vl. č. 96 s přísl. . 69.587 „ 76 „

2. při pozemcích ve vl. č. 122 … 1.795 „ 50 „

3. při budovách ve vl. č. 300 … 41.052 „ - „

4. při polovici pozemků ve vlož. č. 254 166 „ 40 „

úhrnem .. 253.377 K 16 h

pod tímto obnosem prodáváno nebude.

V podmínky dražební a listiny na nemovitosti se vztahující (výpis z knih pozemkových, výpis hypoteční, katastrový, odhadní protokoly atd.) mohou koupěchtiví u soudu níže jmenovaného, v síni č. 34, v hodinách úřadních nahlédnouti.

Práva, která by nedopouštěla této dražby, buďtež nejpozději při položeném stání dražebním před počátkem dražby u soudu ohlášena, jinak by vzhledem k nemovitosti samé již nemohla k platnosti přivedena býti.

O dalších událostech řízení dražebního budou osoby, pro které toho času na nemovitosti práva nebo břemena zřízena jsou, nebo za řízení dražebního zřízena budou, jež však ani nebydlí v obvodě soudu níže jmenovaného ani jemu nepojmenují zmocněnce pro doručování v soudním místě bydlícího, toliko vývěskem u soudu zpravovány.

Položené stání dražební budiž na listu závad vložek nemovitostí v dražbu vzatých poznamenáno.

C. k. okresní soud v Hradci Králové, oddělení V.,

dne 11. března 1910.

Dr. Pokorný.“

Roku 1911 tak koupil tkalcovnu od Josefa Pospíšila František Janoušek. Krátce poté však přišla 1. světová válka, jež přinesla odvody na frontu, a tudíž nedostatek pracujících sil. Později začal chybět též materiál a další škody přinášely různé rekvizice, takže nakonec musela být výroba v tkalcovně přerušena. 7. června 1918 zemřel dokonce sám její zakladatel a bývalý vlastník Josef Pospíšil. V témže roce koupil Janouškovu tkalcovnu materialista Jaroslav Škoula z Jaroměře a přeměnil ji na továrnu na zpracování zeleniny a ovoce (marmelád). Denní mzda dělníka tehdy činila 10 Kč, tj. měsíčně 240 Kč, což znamenalo, že tovární zaměstnanci měli vyšší mzdu než místní učitel, jenž tehdy po 10 letech učitelování bral pouhých 198,66 Kč. 1. června 1919 byla obecní studna pronajata Škoulově továrně, a to za 100 Kč ročně. Téhož roku byl pořízen do závodu nový parní stroj.

Situace se však brzy změnila a již v březnu 1920 tu vypukla dělnická stávka, protože firma zaměstnávala rovněž neorganizované dělnictvo. O rok později továrna vyhořela a od Jaroslava Škouly ji zakoupil Jan Šolín, jenž ji přestavěl na továrnu na kůže. V roce 1923 byl závod zakoupen firmou L. Beckmann a spol. Zároveň sem byl zaveden elektrický proud z veřejné sítě. Roku 1930 byla provedena přístavba patra a nového skladiště. Následkem světové hospodářské krize se přestalo v továrně od února 1932 pracovat a v následujícím roce byl její provoz úplně zastaven. K jeho obnově došlo až 19. února 1934. Tato společnost v areálu působila i za německé okupace, kdy nesla název: „Beckmann a spol. (Martha Beckmann)“ a byla zapojena do služeb válečné výroby. Roku 1942 však již nepracovala a v jejím areálu fungovala společnost Ing. Grossmann a Gones, která vyráběla izolace z papíru a umělé vlny. Rozsáhlé prostranství za budovami měl naopak najato tesařský mistr Josef Novák z Lochenic, jenž se zabýval výrobou skládacích dřevěných objektů. Po osvobození byla firma znárodněna. Protože se tam nepracovalo, uvažovalo se, že na místě bývalé koželužny může vyrůst obecní činžovní dům, který měl být vybudován v rámci dvouletého plánu. 25. června 1947 MNV požádal o příděl tohoto konfiskátu do vlastnictví obce. Ve stejné věci byl o rok později požádán Fond národní obnovy v Trutnově, tentokrát však MNV chtěl přistoupit na odprodej tohoto objektu. 24. dubna 1949 byla ve staré koželužně slavnostně otevřena družstevní prádelna.

Téhož roku bylo rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze oznámeno přípisem, že konfiskát bývalé koželužny firmy Beckmann čp. 96 a 18 se odevzdává do vlastnictví obce. O pronájem tohoto objektu se tehdy zajímaly: Rubena, národní podnik Náchod a Chemodroga, národní podnik v Hradci Králové. V roce 1950 Rolnické družstevní skladiště v Hradci Králové požádalo MNV o opatření vhodných objektů blíže nádraží ke zřízení sběrny zeleniny a brambor. Rada MNV se usnesla na tom, aby byla k tomuto účelu pronajata část staré koželužny. Velká budova byla nakonec pronajata STS, malý objekt již zmíněnému Rolnickému družstevnímu skladišti v Hradci Králové a bývalé skladiště kůží Východočeským mlýnům. V září 1950 byla zrušena sběrna zeleniny a rozmísťovací komise JNV v Hradci Králové přidělilo uvolněné prostory ke zřízení centrální Státní strojní a traktorové stanice. O rok později se objevilo v soupisu nevyužitých, ale používatelných skladištních prostor, 1. poschodí ve staré koželužně. V té době požádala STS o pronájem bývalých koželužských budov, nutno však bylo nejprve opravit střechu, kterou zatékalo. S Východočeskými mlýny byla uzavřena nájemní smlouva o pronájmu části provozních místností v bývalé koželužně za 11 640 Kčs. V roce 1951 byl demontován parní stroj a trafostanice, jež byly odevzdány do šrotu. O 9 let později byl zřízen do družstevní prádelny samostatný vchod od silnice, naproti samoobsluze „U Cejnarů“ a objekt byl oddělen plotem od továrního areálu, který nadále sloužil různým výrobním a skladovacím potřebám.

V současné době je bývalá koželužna v majetku společnosti J 4 s. r. o., která se tu od roku 1994 zabývá vývojem a výrobou pekařských pásových pecí, v letech 2009-2010 pořídila přístavbu svařovny a postupně celý areál obohatila o jednotnou fasádu v slušivé modré barvě. Více o ní se lze dozvědět na tomto webu: https://www.j4.cz. Kromě ní tu v letech 1998-2009 působila společnost PERNÍK s. r. o., ale nájemců se tu vystřídalo a ještě vystřídá mnohem více.