Dům čp. 5 na nám. Československé armády v Jaroměři

Jak je téměř u každého objektu, který je řazen k jaroměřskému rynku, dnes zvanému jako náměstí Československé armády, z doložených listin i hmotných nálezů jasné, tak i jednopatrové čp. 5 s tabulovým dvouosým štítem patřilo původně k středověkým měšťanským domům, jejichž počátky jsou doložitelné v 15. století, ale podle všeho zde stály ještě mnohem dříve, což však zůstává spíše v teoriích a nedoložitelných spiscích různých autorů. Důkazy možná chybějí i kvůli tomu, že dřívější domy byly převážně roubené, o čemž hovoří také Jan Stanislav Polický ve svém díle "Kniha o Jaroměři": "Skrze zeď, kterou město bylo obehnáno, vedlo více forten čili průchodů, tak v náměstí (v místech radnice) k Labi a na předměstí svatojakubském jedna pod mostem u velkého kostela a jedna mezi čís. 30 a 29. Většina domů byla ze dřeva a kryty byly vesměs šindelem, byly úzké, ale hluboké, okna byla nezasklená, avšak s okenicemi, neboť sklo bylo tenkráte velice drahé, někde roh zastával sklo. Podloubí spočívalo na sloupech dřevěných. Domy zděné stavěny byly teprve později po častých požárech. Pořadí domů od děkanství až k bráně pražské slulo "stranou dřevěnou" ještě do století 17. na rozdíl od protější "kamenné strany".

Z tohoto důvodu nevíme počátky ani tohoto objektu. Z toho původního se nám dochovaly sklepy a přízemní zdivo, obojí datováno do 15. století. Díky dochovaným městským knihám zápisů, odevzdání nebo knih kšaftovních můžeme dohledat první vlastníky jaroměřských nemovitostí zpravidla až do 2. poloviny 16. století, což platí též u čp. 5, protože jeho prvním známým držitelem byl v roce 1576 Vít Dub, avšak jeho existenci můžeme doložit již o pár let dříve, a to v souvislosti s požárem, k němuž došlo 12. září 1548 a znamenal zkázu zejména výše zmíněné "kamenné straně", pokud nepočítáme řadu ohňů v 15. století, zejména pak 20. června 1446. Roku 1602 pak náležel Tomáši Petrů, který musel být velmi movitým, neboť téhož času vlastnil ještě dvojici dalších budov na náměstí, avšak nepřijal katolickou víru a raději v roce 1626 odešel s celou rodinou nejprve přímo z města, aby nakonec opustil vlast úplně. Jeho majetky tak připadly královské komoře, jež je potom rozprodala nebo věnovala novým vlastníkům, kteří byli řádné víry a k císaři zachovali věrnost, případně jeho straně nějak pomohli.

Během třicetileté války byl dům několikrát zplundrován, ale k jeho zapálení nebo dokonce vyhoření údajně nedošlo. Patřil tak k jedněm z mála objektů, jež přečkaly neklidnou dobu třicetileté války. Mezi ně mělo také náležet děkanství čp. 1 a sousední dům čp. 4. Roku 1661 držel objekt sedlář Kristian Frank, ale již 8. srpna 1670 vyhořel při rozsáhlém požáru města. Stalo se tak z něj pouhé spáleniště. Roku 1685 ho koupil Václav Bohdanecký, po jehož smrti ho v roce 1708 ujal Daniel Bohdanecký. Podle některých zpráv byli tito příbuznými šlechtického rodu Bohdaneckých z Hodkova a na Adršpachu, jiní autoři to však vylučují. Ale zdroje k obnově domu po třicetileté válce, kdy byl několikrát zplundrován a nakonec vypálen, museli nepochybně mít, i když doba byla tehdy velmi zlá. Roku 1746 držel dům Josef Konvička a v roce 1789 druhý učitel a varhaník Václav Volánek, jenž nechal čp. 5 klasicistně přestavět koncem téhož století (po požáru 16. dubna 1780) a zemřel roku 1802. Později patřilo čp. 5 Anně Chmelíkové, jež je zmíněna jako jeho vlastnice v roce 1912. Roku 1921 pak byla jeho majitelkou modistka Marie Křivohlávková, která měla v nedalekém čp. 8 svůj obchod i sklad. V té době byly v domě 3 bytové jednotky, v nichž žily rodiny: mistra řeznického Josefa Cvejna (5 členů), výrobce loutek Matěje Klímy (11 členů) a spilečného pivovarského Antonína Vávry (4 členové). Z dnešního pohledu tedy až nepředstavitelné, že v tomto objektu žilo rovnou 20 lidí a v přízemí navíc pulsoval čilý obchodní ruch. V roce 1936 byla již jako vlastnice domu zmíněna Františka Kalistová.

O modernější době nám podává stručnou zmínku "Ročenka knihovny a muzea v Jaroměři" z roku 2001, kdy Eva Tauschová využila vzpomínky Jiřího Fejtka: "Dům patřil švadleně Kalistové, její manžel byl vojenským účetním. Původně řeznický krám v domě byl pak prodejnou bonbonů a cukrovinek Orion." Právě této rodině náležel dům rovněž po osvobození, kdy byli v roce 1980 uvedeni jako jeho vlastníci Františka a František Kalistovi. 20. června 1979 byl pak zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-13898280), aby počátkem 80. let 20. století prošly obchodní prostory úpravou. K uvažované výměně výkladního portálu však nedošlo. Teprve od 90. let 20. století však došlo k řadě větších změn objektu, ať již v zadní části objektu k řece, tak o různé opravy, z nichž můžeme jmenovat zejména ty z let 2008-2009, kdy byly obnoveny fasády, klempířské prvky, sokl, pískovcový portál, dřevěné obložení výkladce i zadní balkony. V současnosti patří čp. 5 Ing. Ondřeji a PaedDr. Lidmile Štajglovým a v přízemních obchodních prostorách se naposledy nacházelo pekařství Anděl a v patře dámský a dětský bazar.