Dům čp. 59 na nám. Československé armády v Jaroměři

Tento jednopatrový řadový měšťanský dům se sedlovou střechou a podloubím je středověkého původu. Již od dávných dob se mu říkalo „Černý“, snad od toho, že se zde vařil černý ležák, i když o původu tohoto pojmenování je řada teorií, např. že se zde původně nacházela kovárna, případně tu měl strašit v mázhausu černý muž či pes. Je však možné, že jeho název byl odvozen od úplně jiné věci, ale to již dnes sotva zjistíme.

Pozůstatkem po původním 1 nebo 2 objektech jsou gotické sklepy někdy z období 15. století, naopak mázhaus a chodba v přízemí jsou renesanční ze 16. století. Aby to s jeho stavebním vývojem nebylo tak jednoduché, byl koncem 17. století přestavěn v barokním slohu a počátkem 19. století získal svoji klasicistní podobu. Tuto poslední přestavbu vidíme zejména na 1. poschodí a pavlačích. Svoji současnou atiku, fasádu a střechu získal v roce 1896, kdy byl opraven po předchozím požáru.

První zmínku o existenci čp. 59 máme z roku 1550, kdy náleželo Dr. Václavu Beneškovi. Ten byl již v roce 1547 jaroměřským primátorem. Roku 1564 byl vlastníkem čp. 59 jeho syn Laurin Benešek, který se oženil s dcerou zdejšího lékaře Filipa, v roce 1579 dcera Dorota a poté Václav Kaše, který tento dům odevzdal do zádušního majetku (podle jiných pramenů ho záduší odkázal). Roku 1606 ho koupil Jan Rak k ruce záduší za 1 000 kop míšeňských. V roce 1628 byl povolen zádušním úředníkům „zvod v dům ten pro zasedělé purkr. peníze“. Roku 1646 byl objekt prodán Jiříkovi Střezoměřickému (též psán jako Střeziměřický).

V roce 1671 bylo z domu pouze spáleniště, které převzala Dorota, vdova po Jiříkovi Střezoměřickém a její druhý manžel Jan Dvorský. Roku 1690 získal nemovitost zeť Jan Skála. V roce 1708 se ujal domu císařský rychtář František Andreides, jenž svůj úřad zastával v letech 1707-1747. Roku 1746 koupil dům František Redlich, od něhož ho koupí získal o 2 roky později MUDr. Václav Vítek, který toho času v domě provozoval lékařskou praxi. V roce 1778 utpěl dům i jeho vlastník řadu škod jak od císařských, tak od pruských vojsk. Roku 1779 koupil objekt jirchář Jan Šmíd (psán i jako Schmied), za něhož 16. dubna 1780 vyhořel a podle řádu hašení ohně z 25. července 1785 byl tento živnostník jako reprezentant města přidělen k obsluze velké stříkačky. V roce 1806 byl vlastníkem domu Dr. Alois Šmíd. Roku 1863 zde fungovala obuvnická dílna Václava Jeřábka. V roce 1871 byla v domě hodinářská dílna France (Františka) Šmída, jemuž objekt rovněž patřil. Kolem roku 1879 působil v domě obuvník Josef Brusnický. V té době byli zdejšími nájemníky zejména dělníci. 20. června 1889 zemřel zdejší notář a majitel domu Jan Karel Exner. Později se tento objekt dostal do majetku rodiny Krieglerovy, která původně držela dům čp. 5 a k níž se vztahuje i 1 krátký novinový článek, jenž vyšel v „Národní politice“ 24. června 1888: „Odkaz chudé služky. V Jaroměři zesnula tyto dny stará služka Anežka Bleiweisová, jež sloužila u majitelky domu paní Anny Krieglerové, po celých 45 roků. Nemajíc žádných bližších příbuzných, pamatovala těžkými úsporami svými na rozličné ústavy dobročinné a sice odkázala ve prospěch chudých vdov 50 zl., chudým řádným služkám taktéž 50 zl., jaroměřské chudině 10 zl., chudému žactvu v Jaroměři 100 zl., a místnímu dobrov. sboru hasičskému 50 zl. Šlechetný ten odkaz svědčí o ušlechtilé mysli prosté služky, která zasluhuje všeobecného uznání.“

V roce 1908 byl dům nadále sídlem notářství a vlastnili ho M. a A. Krieglerovi. Roku 1921 byl dům v majetku Marie Krieglerové, jež zde rovněž vlastnila papírnictví, v jejímž provozu jí pomáhaly dcery Marie a Anna. V té době byly v domě 2 bytové jednotky – majitelky objektu Marie Krieglerové a notáře JUDr. Jana Holländera, jehož dcery Valerie a Milada byly učitelkami a Marie se věnovala kancelářské službě, zprvu přímo u svého otce. O 6 let později byla vlastnicí domu stále Marie Krieglerová, což víme z toho, že jí byl tehdy povolen odpis dávky z nájemného. V roce 1932 bylo povoleno zřízení nové výkladní skříně na podloubí. O 4 roky později náležel dům Anně Krieglerové. Občas se vyskytuje zmínka, že tu byl roku 1934 umístěn nově zřízený Městský pohřební ústav, ale ve skutečnosti jde o záměnu s domem stejného čp. Na Jakubském Předměstí, kde bývalo truhlářství Emila Rykra. Na tuto nemovitost v témže čase vzpomíná jaroměřský obchodník Bohumír Rykrt ve své stati „Jaroměřské náměstí před šedesáti lety“, jež vyšla v roce 1948 v 5.-6. čísle „Jaroměřska“ takto: „Pak jest dům sl. Krieglerové. Má dva krámy. V krámě, kde prodává p. Brtva textil, byl toho času holič Drazdík, který se z Jaroměře odstěhoval neznámo kam. Ve druhém krámě, kde jest nyní papírnictví pí Zd. Jiráskové, měl sklad p. Münzr.“

Josef Brtva tu měl svůj obchod textiliemi, pánským prádlem a dámskými i pánskými látkami až do jeho znárodnění. Původně však šlo o prodejnu náchodské tkalcovny. Po 2. světové válce se dům dostal do rukou státu, a tudíž se stal vlastnictvím obce. 20. června 1979 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. V té době byl spravován městským bytovým podnikem. O 11 let později vznikla plánová dokumentace ohledně statického zabezpečení historického jádra města, jež se dotýkala i této nemovitosti. Roku 2012 tu Miluše Plačková otevřela obchod CARAMELLA - ořechy, sušené ovoce, delikatesy, nachází se zde rovněž pobočka M & M reality holding a. s., ale různých provozoven se v objektu vystřídala za poslední desetiletí velká řada. Více o domě, jenž dnes náleží Tomáši a Mgr. Jitce Váňovým, lze nalézt na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-13979881. K této nemovitosti je třeba na závěr ještě dodat, že na její zahradě byly roku 1995 při budování automatizované telefonní ústředny nalezeny pozůstatky středověkého osídlení. Ing. arch. Jan Slavík nalezl zejména různé části keramiky a předmětů ze železa.