Dům čp. 62 na nám. Československé armády v Jaroměři

Tento jednopatrový a v patře pětiosý dům se dvojicí přízemních arkád a se sedlovou střechou vznikl na místě původního gotického objektu z 15. století, což dosvědčují zachované sklepy z tohoto období. K jeho přestavbě došlo někdy v 16. století a svoji poslední podobu spolu s novorenesanční fasádou získal v roce 1881.

První zmínka o existenci domu pochází z roku 1551, kdy ho od Víta Nechvíle koupil Blažek Kapinos. V roce 1602 držela dům Barbora Kapinoska a roku 1639 Dr. Krištof Rynkeš. V roce 1670 objekt vyhořel, ale byl krátce nato obnoven a o 8 let později ho převzal od Kateřiny Rynkešové syn Jiří. Roku 1707 prodal dům MUDr. Jan Rynks svému bratrovi Václavu Rinksovi. Ten se psal rovněž jako Rynks či Rynx, ale více je známý jako Václav Rynkeš. V letech 1735-1736 byl jaroměřským primátorem. Zemřel roku 1736 ve věku 61 let a je pochován v kryptě kostela sv. Mikuláše.

Od dědiců Rynkešových zakoupil tento objekt v roce 1740 Fridrich Jelínek. Roku 1760 získal koupí čp. 62 Vojtěch Braun. V roce 1779 koupil dům kupec Jan Chudek, který byl potomkem bakaláře Jiřího Chudecia a kromě uvedené nemovitosti vlastnil dům čp. 58 na Jakubském Předměstí a hospodářství čp. 93 na Pražském Předměstí. Ten byl podle řádu hašení ohně z roku 1788 také přidělen k sudům a kádím. Roku 1789 zakoupila objekt Kateřina Chudková. V roce 1790 ho koupil Václav Hošek.

Před rokem 1860 zde měl kupectví Josef Pácl (některé zdroje uvádějí i verzi jména Patzel nebo zčeštělé podoby Pácal či Pácalt), jenž byl zároveň majitelem domu. Roku 1861 zanechal obchodování a bylo mu povoleno zřídit v domě hostinec. Šenkovních místností byla dvojice, jedna v přízemí, jak se vejde z podloubí a druhá nahoře na schůdkách vedoucích do větší místnosti. Protože ho navštěvovali hlavně vojáci a konaly se zde obyčejné taneční zábavy, končící mnohokrát různými rvačkami a hádkami, patřil k hostincům tzv. druhého řádu. Kolem roku 1870 byl hostinec zrušen Janem Patrným, jenž ho tehdy koupil od Občanské záložny v Jaroměři, a zaveden tam průmysl a obchod sousružnický a dýmkařský. V roce 1877 se v domě čp. 62 narodil spisovatel Jan Patrný. Roku 1896 dům vyhořel. Václav Hejna ve svých „Vzpomínkách ze staré i nové Jaroměře“ na to vzpomíná takto:

„K roku 1896 víže mne neblahá vzpomínka; vyhořeloť na náměstí 11 domů. Stál jsem kolem 4. hod. odpol. s pí. Čeňkovou u domu a tu vidíme ze střechy Patrných č. 62 vyvaliti se mohutný kouř. Vykřikl jsem »u Patrných hoří!« a běžel do ohroženého domu, kde jsem rychle upozornil všechny nájemníky na požár nad jejich hlavami.

Okamžitě jsme vynesli ty nejnutnější svršky, a když jsem vyběhl ven, zuřil již oheň na dvou vedlejších střechách. Do večera všechny domy od kostela po dům kožišníka Trtílka vyhořely. Protější strana domů byla obětavostí občanstva zachráněna, při kterýchžto pracích nejvíce se vyznamenal klempířský dělník Macháček, pozdější městský policejní strážník.Po požáru byly některé postižené domy přestavěny v dvoupatrové. Jsou to domy: Mikšové, Kočvary, Otty a Rykrta. Tím zkrášleno náměstí, ale zmizela řada krásných, starobylých fasád, jakými se ještě mnohá česká i německá města honosí.“

Ve stáří bydlela v čp. 62 matka lidového řezbáře a jednoho z tvůrců figurální výzdoby Třebechovického betléma Josefa Kapuciána a u Etrichovy továrny prodávala cukroví a pečivo. V roce 1908 náležel dům A. Patrné, jež tu provozovala firmu „Vývozní dům A. Patrná a syn v Jaroměři“, jež prodávala různé praktické novinky, vánoční dárky a hračky a vedle toho vyráběla dýmky značky Patria (firma byla založena v roce 1842 a roku 1908 přeložena do nově vystavěného domu), a v roce 1936 byl majetkem Antonína Krále, jenž tu měl obchod kožemi, výrobu svršků a obuvnické přípravy, vedle nichž tu však byly na prodej též voskovaná plátna a dokonce linolea. Tomu bylo již roku 1932 povoleno zřízení portálů a menší stavební změny, o rok později též hromosvodů a poslední výrazný stavební zásah byl proveden v roce 1935. To se jednalo o novou garáž jako u mnoha dalších místních živnostníků, kteří přišli na to, že vlastní automobil přinese jejich podnikání nové rozměry.

Po 2. světové válce se nemovitost dostala do rukou státu a byla spravována městským bytovým podnikem. 20. června 1979 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. Dnes objekt náleží Evě Gladicsové a Romaně Perutkové. V přízemí jsou stále obchodní prostory a v patře činžovní bydlení. V roce 2005 tu začal fungovat Textil PRIMA Heleny Kasalové, ale těch obchodníků a jiných živnostníků se zde vystřídalo za dobu existence objektu nespočet. O samotném domě lze najít množství dalších informací na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-2318597.