Dům čp. 61 na nám. Československé armády v Jaroměři

Tento dvoupatrový měšťanský dům renesančního původu se 3 arkádami podloubí vznikl v 16. století splynutím dvojice původních gotických objektů (z nich se nedochovaly ani sklepy, protože ty jsou podle názorů odborníků rovněž až renesančního původu) a obnoven byl v pseudobarokním slohu po požáru v roce 1896. Jedním z prvních dokladů o jeho existenci je výpis všech domů ve městě i na jeho předměstích, který byl vypracován roku 1568 purkmistrem a městskou radou pro českou královskou komoru.

Po jméně je nejstarším známým a zaznamenaným vlastníkem objektu Petr Líto, jenž v roce 1551 prodal čp. 61 lazebníku Janovi. Roku 1564 ho držel bakalář Jiřík Mysletický, který se později stal císařským rychtářem. Tento úřad vykonával v letech 1568-1578 a kromě tohoto domu mu náležel Podskalní mlýn, známý též jako Hubrykovský či Bakalářský. Zemřel 1. února 1578 a pochován byl v kostele sv. Jakuba u menšího oltáře na epištolní straně. Z jeho doby by měl pocházet nápis na ostění domovních dveří: "Verbum Dei fons sapientiae" (čes. "Slovo Boží je pramenem moudrosti"), jenž byl dopněn letopočtem 1568. Po roce 1577 držel objekt jeho syn Jan Mysletický a následně Samuel Filadelfi, přičemž za třicetileté války byl zpustošen.

Roku 1639 koupil čp. 61 Jiří Svěchyn z Paumberka (v letech 1637-1658 byl téměř nepřetržitě jaroměřským primasem, † 3. září 1658) a o 20 let později ho ujala vdova Margareta, která se provdala za Jiřího Světlíka, zatímco oba Svěchynovi synové Petr a Daniel zemřeli v chudobě. V roce 1684 získal dům koupí Jindřich Henzelii a roku 1709 jeho zeť Jan Kühn (psán rovněž jako Cühn, Khin, Khyn i Khün), který byl lékárníkem a v letech 1734 a 1735 primasem. Po jeho smrti v roce 1735 převzala objekt jeho dcera Kateřina, manželka Františka Miselia, v letech 1739-1745 primátora města. Roku 1748 byli jeho vlastníky Kateřina Miseliusová a její manžel Josef Konstantin Riedl (občas zapisovaný jako Qiedl), jenž zemřel roku 1779. V roce 1789 držel dům poštmistr Josef Riedl, roku 1790 mlynář František Trnka a později náležel Utěšilovi. V roce 1896 dům vyhořel, o čemž se Václav Hejna zmiňuje ve své knize "Vzpomínky ze staré i nové Jaroměře" následujícími slovy:

"K roku 1896 víže mne neblahá vzpomínka: vyhořeloť na náměstí 11 domů. Stál jsem kolem 4. hod. odpol. s pí. Čeňkovou u domu a tu vidíme ze střechy Patrných č. 62 vyvaliti se mohutný kouř. Vykřikl jsem »u Patrných hoří!« a běžel do ohroženého domu, kde jsem rychle upozornil všechny nájemníky na požár nad jejich hlavami.

Okamžitě jsme vynesli ty nejnutnější svršky, a když jsem vyběhl ven, zuřil již oheň na dvou vedlejších střechách. Do večera všechny domy od kostela po dům kožišníka Trtílka vyhořely. Protější strana domů byla obětavostí občanstva zachráněna, při kterýchžto pracích nejvíce se vyznamenal klempířský dělník Macháček, pozdější městský policejní strážník. Po požáru byly některé postižené domy přestavěny v dvoupatrové. Jsou to domy: Mikšové, Kočvary, Otty a Rykrta. Tím zkrášleno náměstí, ale zmizela řada krásných, starobylých fasád, jakými se ještě mnohá česká i německá města honosí."

Památkou na obnovu objektu po výše zmíněném požáru je nápis: "OBNOVENO L. P. 1896" na nadokenní římse nad středovou dvojicí oken ve 2. patře. Roku 1908 patřil dům dědicům po slečně J. Holubové a v roce 1936 cukrářce Heleně Mikšové. O jeho novodobé historii se dočteme v "Ročence knihovny a muzea v Jaroměři VI 2001" toto: "Čp. 61 - Holubův dům býval největší na náměstí. V prvním krámě měl v letech 1919 až 1923 řeznictví Alois Marván. Po něm tam byla prodejna Baťa a textilní závod Direkta, jehož vedoucím byl J. Michálek. V druhém krámě bylo Mikešovo cukrářství. V domě též bydleli Horákovi a Joachymstálovi."

Po 2. světové válce se čp. 61 dostalo do rukou státu, resp. města, jehož bytový podnik byl zmíněn jako jeho vlastník již v 60. letech 20. století. 20. června 1979 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. Od dřívějšího stavu se do dnešní doby mnoho nezměnilo, protože přízemí je nadále využíváno k obchodním účelům (od hostince přes různé prodejny a dílny až po dnešní prodejny textilu a obuvi "U Tomáše") a v patrech se nacházejí byty. Více informací o tomto objektu, jenž dnes náleží Ing. Leoši Hamplovi, lze dohledat na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-13920951.