Fara na Dohaličkách

Fara se v této osadě nacházela již ve 14. století, neboť zdejší kostel sv. Jana Křtitele byl zmíněn jako farní již v letech 1384 a 1414, ale plebánie tu byla již před rokem 1350, kdy byl dopsán popis pražské diecéze. Prvním známým plebánem byl Mikoláš, jehož v roce 1354 nahradil kněz Oto, který si již o 2 roky později směnil faru s knězem Mikolášem z Újezda u Poličan. Po husitských válkách však dohaličská fara zanikla a do 26. listopadu 1737 byl zdejší kostel filiálním do Hněvčevsi. Z roku 1652 je však zmínka, že na dohalickém statku Jana mladšího Bořka z Dohalic byl farářem na Dohaličkách P. Karel Rubecula, jenž spravoval též fary na cerekvickém a mokrovouském zboží. Z toho můžeme usuzovat, že fara nebyla opuštěna trvale, ale filiální se stala nastálo až nedostatkem katolických kněží po třicetileté válce.

O zřízení samostatné fary se zasloužila Marie Alžběta hraběnka ze Schaffgotschů, rozená hraběnka z Valdštejna. Zdejším prvofarářem se stal P. Ondřej Chocenský, kaplan z Hněvčevsi. Za něho v roce 1740 fara vyhořela. Ta měla opět vyhořet někdy v polovině 19. století. Nepodařilo se mi dohledat kdy, ale usuzuji, že se tak mohlo stát při požáru, kdy 11. května 1856 vyhořela do základu sousední školní budova. Během opravy kostela a výstavby dohaličské školy byla roku 1865 opravena rovněž fara, kde většinou s farářem žila též hospodyně a služebné.

Během prusko-rakouské války v roce 1866 byl v kostele, ve škole i na faře umístěn vojenský lazaret. Zároveň byla farní budova poničena palbou. K její obnově došlo ještě téhož roku. 5. srpna 1888 byla na dvoře fary zřízena dřevěná modlitebna, jež měla být prozatímní náhradou za 15. března 1888 zřícený kostel. 29. července 1894 došlo k posvěcení základního kamene nového kostela a slavnostní hostina se uskutečnila právě na faře. Stejně tomu tak bylo při vysvěcení kostela 18. října 1896. V roce 1902 byla zbořena prozatímní kaple ve farním dvoře a o rok později byl na jejím místě zřízen pomník Nejsvětější Trojice jako upomínka na ni. Koncem téhož roku se dostavila do Dohaliček c. k. ohledací komise, aby zjistila nutnost stavby nové fary. Nový kostel si totiž zasluhoval, aby po jeho boku stála vkusná fara, jež by vyhovovala ve všech ohledech moderní době, protože ta dosavadní hrozila již spadnutím a její nízké a tmavé místnosti se již nehodily na vhodné ubytování zdejšího faráře. Stavba nové fary byla nakonec provedena v letech 1909-1910.

Další změny nastaly až po vzniku ČSR. V srpnu 1926 byla nejprve zasypána stará studně mezi farou a školou, která bývala kdysi jedinou v osadě, ale v poslední době byla již pouze hřbitovem psů a koček a dalších nepotřebných věcí, a tak byla tato „černá skládka“ raději zasypána. V roce 1930 nesla stará katolická fara čp. 1 a žily v ní rodiny: Františka Holubce (3), Josefa Frýdy (4) a Václava Frýdy (2); nová fara obdržela čp. 13 a v ní žil: P. František Řimek s kaplanem a rodina Josefa Kubečka (5). V nové faře se scházelo vedení všech zdejších katolických spolků, např. farní výbor Katolické akce či Charity, a docházeli sem rovněž katoličtí zástupci přifařených obcí a osad. Samozřejmostí byly také vzpomínkové schůze, z nichž jmenujme tu, která se konala 20. listopadu 1932 v den 30. výročí úmrtí královéhradeckého biskupa Msgr. Edvarda Jana Nepomuckého Brynycha. Nezapomenutelné byly také různé přednášky s předvedením diapozitivů. 11. dubna 1937 tu například přednášel učitel Josef Veselý z Hradce Králové o pronásledování katolíků v Mexiku.

Stará fara byla zbourána v roce 1934, přičemž bourání bylo zahájeno 16. dubna téhož roku, ale dohalický kronikář píše o této demolici toto: „V květnu se bourala stará fara, která byla dosud obývána nájemníky jen za úhradu příslušných daní a poplatků. Po převratu v r. 1918., kdy byl velký nedostatek bytů, bydlelo tam vždy několik rodin. Byla již úplně sešlá, zvláště šindelová střecha a stropy byly na spadnutí. Asi před 100 léty vyhořela a ještě nyní byly cihly pod omítkou od ohně očernalé. Stála jižně od nové budovy as 8-10 m. Při bourání sklepních zdí byla objevena, jak náčrtek naznačuje, cihlima sklenutá chodba, přes 4 m široká. Je zasypána hlínou, ačkoliv klenba byla neporušená. Obec se pokusila po několik dní odstraniti aspoň částečně hlínu a proniknouti dovnitř, bohužel hlíny bylo tolik, že by práce vyžadovala značného nákladu. A tak se nepodařilo odkrýti její tajemství. Neustále traduje, že chodby vedou ze Sadové přes Dohaličky do Mokrovous. Jejich vznik bude nerozluštěnou záhadou ještě po drahnou dobu. Dnes již není po staré faře ani památky. Na jejím místě je zahrádka.“

Rekonstrukce fary proběhla zároveň s kostelem a byla dokončena 1. října 1994, kdy byl kostel znovuvysvěcen královéhradeckým biskupem Mons. ThDr. Karlem Otčenáškem, i když některé další drobnější opravy a úpravy proběhly v následujícím období. Po připojení Dohaliček k Nechanicím nebyla budova již potřeba, tak byla posléze prodána do soukromého vlastnictví a dnes slouží k trvalému bydlení (Karel a Anna Maříkovi), i když svoje místo zde má i zdejší administrátor excurrendo. Spolu s kostelem a sousední školou je velkou okrasou této malebné osady, jež svého času hýbala kulturním, společenským, církevním i školským životem celého okolí.