Mokrovousy

První zmínka o vsi pochází z roku 1366, ale Mokrovousy jsou ve skutečnosti ještě mnohem starší. Pravidelné osídlení tu bylo minimálně v době bronzové, což dokazují nálezy při rozšiřování železniční trati v roce 1924. Jejich pojmenování by mělo být odvozeno od toho, že zde bývala močálovitá krajina a samé rybníky, takže bylo ve vsi takové mokro, že krůpěje ulpívaly na vousech místních hospodářů, což dosvědčuje též citace z díla prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř":

"Mokrovousy (lid. v Mokrovousích, do Mokrovous), ves 5 1/2 km sv. od Nechanic: 1366 Jessek dc. Kossczall de Mocrowus, LEr. I, 59; 1380 in villa Mokrowus Z. decessit, Sdenko de Mokrowus, RT. I, 467; 1391 in villa Mokrowus Joh. decessit, proclam. in Grecz, AČ. 31/22 č. 69; 1395 Tupczoni de Mokrowss, t. 29 č. 81; 1401 Bawor de Mokrowus, RT. I, 591; 1443 Beneš Mokrowúský, oblehli Mokrowausy, St. let. 133; 1447 přitrhli k Mokroúsóm, t. 147; 1494 děd. v Mokrovúsích .. Bavor zastavil Mokrovúsy .. dědiny odprodané v Mokrovousích, RT. I, 148; 1522 Václ. Bořek z Dohalic a na Mokrovousích, AČ. 32/295; 1541 z Mokrowaus, Háj. 381.

Jm. M. = ves mokrovousův, t. j. lidí s mokrými vousy."

Prvním objektem, který zde stával, byla nejspíše tvrz, na níž v roce 1360 seděli Zdislav (v některých pramenech rovněž jako Zbislav) Sokol ze Mžan z rodu Rodovských a Aleš Vřešťovský. Roku 1366 vlastnil Mokrovousy Ježek (znám i jako Ješek) Košťál z Mokrovous, po něm poté Zdeněk z Mokrovous a jeho syn Pavel, od něhož v roce 1380 zakoupil zdejší dvůr Diviš z Dohalic a Taks z Mokrovous. Roku 1382 zde seděl opět Zdeněk z Mokrovous a v roce 1395 Bavor Mokrovouský z Hustířan. Jeho syn Jiří prodal Mokrovousy roku 1490 Albrechtovi z Kolovrat a v roce 1525 je koupil Václav Bořek Dohalský z Dohalic. Po něm se ujal Mokrovous jeho syn Bořek, jenž k nim přikoupil Stračov. Po jeho smrti roku 1559 jeho ručitelé prodali tvrz, poplužní dvůr a celou ves Mokrovousy spolu se 2 mlýny Mikuláši Bořkovi z Dohalic za 4 500 kop grošů českých. Po něm je zdědil jeho syn Zdeněk a po něm byly tyto statky v roce 1598 prodány pro dluhy Hynku Bořkovi Dohalskému za 7 250 kop grošů českých. Během třicetileté války byl mokrovouský statek vypleněn a tvrz zpustla a nebyla již nikdy obnovena. Od Hynka Bořka koupil Mokrovousy Jaroslav z Bubna za 15 000 kop grošů míšeňských. Ten je obratem ruky prodal své manželce Johaně, roz. Talacké z Ještětic. Kvůli velkým nedoplatkům byly Mokrovousy vráceny poručníkem sirotků předchozímu vlastníkovi Hynku Bořkovi, který je roku 1651 prodal Pertoldu Zárubovi z Hustířan a na Dobré Vodě. Ten o 2 roky později odprodal od mokrovouského statku rybník Starý. Získal ho za 1 600 zl. Zikmund Zdeněk Stáš z Kounic a na Střezeticích, jenž ho v roce 1654 prodal Anně Stařinské, roz. Bořkové z Dohalic. Roku 1673 získal Mokrovousy Václav Záruba, pán na Cerekvici, Třebověticích, Dohalicích a Kostelci nad Orlicí. Po jeho úmrtí v roce 1675 se stala jeho vdova Františka Magdalena z Grambu poručnicí sirotků a později zdědil Mokrovousy nejstarší syn František Karel a po něm Jan Adam, který je roku 1707 prodal Alžbětě hraběnce Schaffgotschové, roz. Valdštejnové, čímž se Mokrovousy staly součástí panství Sadová. To v roce 1788 koupil Tobiáš Grätzel z Gränzensteinu a od jeho nástupců roku 1829 hraběcí rodina z Harrachů.

V roce 1849 se staly Mokrovousy samostatnou politickou obcí. Roku 1866 probíhaly v obci i v jejím okolí boje prusko-rakouské války. 12. srpna 1875 došlo k velkému požáru obce. 17. prosince 1875 byl při vysekávání ledu rozmačkán mlýnským kolem dělník František Haman. 14. srpna 1876 vyhořelo 7 statků v hodnotě 13 800 zl., přičemž pohořelí byli pojištěni pouze na 6 200 zl. 16. dubna 1878 vyhořely 2 statky úplně a 1 částečně. Škoda byla odhadnuta na 6 500 zl. V roce 1879 zakoupil mlýn Karla Fidlera kopidlanský mlynář Ferdinand Kozák a zaplatil za něj 18 225 zl. 26. července 1882 lehlo popelem 13 obytných stavení a 6 stodol. Roku 1888 bylo celé zařízení mlýna přeměněno na umělý válcový mlýn, k němuž byla navíc připojena pekárna. V roce 1892 postavil Ferdinand Kozák sušárnu na čekanku a roku 1900 tkalcovnu o 20 mechanických stavech. Elektrický pohon a osvětlení mu poskytovala vodní síla. V roce 1894 vznikl SDH (někde se uvádí až rok 1895). Roku 1897 byla založena továrna na cikorii Josefa Kučery. V roce 1903 byla opravena socha sv. Antonína Paduánského. O 4 roky později se ustavili divadelní ochotníci. Roku 1909 byla založena Hospodářsko-čtenářská beseda a spolu s Mžany vzniklo vodní družstvo. V roce 1911 byl zřízen přes Bystřici na veřejné spojovací cestě do Kopanin železný most a téhož roku byla zřízena obecní mostní váha. V roce 1912 byla tkalcovna rozšířena na 121 mechanických stavů, jež byly poháněny plynovým motorem. Z 1. světové války se nevrátilo 9 zdejších mužů a 2 zemřeli doma na následky válečných útrap.

13. května 1919 byly zasazeny 2 lípy. Roku 1920 bylo ustaveno Strojní družstvo. 23. prosince 1920 se začalo v obci svítit elektřinou. V roce 1921 byla tkalcovna připojena na elektrický proud. Roku 1923 bylo založeno zahradnictví Antonína Strnada, který zakoupil od statku 2 domky pod hřbitovem, kde se říkalo „V Cihelně“. O rok později začala parcelace dvorů Mokrovousy a Janov. 10. února 1925 zasáhla obec velká vichřice. 20. března 1925 se rozvodnila řeka Bystřice. 20. května 1925 se v obci uskutečnilo okrskové hasičské cvičení. V roce 1926 vznikla obecní knihovna. 25. května 1926 bylo založeno Vodní družstvo. 26. června 1926 přišla velká povodeň. 4. června 1927 zasáhlo obec velké krupobití. Některé kroupy měly velikost holubího vejce. 4. července 1929 byla část obce zasažena velkou vichřicí. Většina obce však nebyla nijak poškozena. V letech 1930-1931 proběhla meliorace zdejších pozemků. 1. března 1931 začal obcí projíždět autobus z Nechanic do Sadové a zpět. Koncem dubna následujícího roku však přestal kvůli malému zájmu jezdit. 16. května 1934 vyhořel dům Marie Třebeškové. V roce 1934 byla od Kozákovy továrny až do vsi vysázena lipová alej. Pomník padlým získal zahrádku a vkusné oplocení. 29. října 1936 vypukl požár ve starém panském dvoře, který strávil 2 budovy. Roku 1938 zasáhla obec epidemie slintavky a kulhavky. Za německé okupace nesla obec pojmenování Nassenbart. V roce 1939 si pořídil SDH vlastní prapor. O rok později měla ves 78 domů a 421 obyvatel. 25. srpna 1941 a 29. května 1942 bylo velké krupobití. 21. září 1943 vyhořely panské stodoly z roku 1837. 10. května následujícího roku byly zbourány a materiál z nich byl použit na opravu cest. V témže roce byl zatčen obecní tajemník Josef Lhoták, který se již z terezínského koncentračního tábora nevrátil. 16. března 1945 se usídlili v obci němečtí uprchlíci. 27. března 1945 přijela dvojice německých vojáků, jež zabírala pro německé vojsko, které do obce přijelo 13. dubna 1945. 27. dubna 1945 přibyli další němečtí uprchlíci a vojáci. Od 5. května 1945 se tu střídali partyzáni s německými vojáky. 9. května 1945 přijela do Mokrovous Rudá armáda. 22. července 1945 přišla velká bouře a 7. srpna 1945 velké krupobití. Roku 1947 byla zahájena stavba kanalizace. 18. července 1949 se přihnala velká bouře s krupobitím. V témže roce byl zastaven provoz Kozákovy sušárny na čekanku a postavena družstevní prádelna. 29. června 1951 navštívila Mokrovousy delegace sovětských kolchozníků, v jejímž rámci zástupce ministerstva zemědělství SSSR M. D. Klenin přesvědčoval zdejší sadaře o výhodnosti mičurinského sadaření. Mnozí tehdy přikyvovali, ale ve skutečnosti z toho měli později zábavu, že by takto nic nevypěstovali, ovšem však pouze v soukromí. Téhož roku byla uvedena v činnost STS. 11. září 1952 se rozhodli zdejší rolníci vstoupit do JZD. V roce 1956 byla opravena silnice a vybudována další část kanalizace. 18. března 1957 se přihnala velká vichřice, jež nejvíce poškodila dvůr Janov. V letech 1957-1958 byl vybudován místní rozhlas. V prosinci 1959 zanikla STS. V letech 1960-1961 byla vyasfaltována silnice vedoucí obcí. Zároveň byl proveden další díl kanalizace. Roku 1961 došlo k úpravě veřejného osvětlení a o rok později hostince čp. 2. 1. ledna 1963 bylo ustaveno Myslivecké sdružení „Holá“ se sídlem v Mokrovousích. V letech 1964-1967 došlo k vybudování koupaliště. V letech 1965-1966 bylo vyčištěno a prohloubeno koryto řeky Bystřice. 28. října 1968 byla u pomníku padlým zasazena Lípa republiky. V letech 1970-1971 byla upravena hasičská zbrojnice. V roce 1974 začala výstavba prodejny smíšeného zboží. Roku 1993 byla v budově OÚ vybudována ordinace dětského lékaře. O 2 roky později byly zahájeny práce na posílení elektrické sítě. V roce 1996 bylo rozšířeno veřejné osvětlení. V letech 1996-1997 byla stará prádelna adaptována na klubovnu SDH a upraveno koupaliště. V letech 1998-1999 došlo k výstavbě plynovodu a vodovodu. Pokračování této stavby proběhlo roku 2003. V letech 1999-2000 došlo k obnově rybníka a Mlýnského náhonu. Obojí bylo zkolaudováno o rok později. 31. ledna 2002 obdržela obec obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/477). Roku 2010 byla dokončena výstavba chodníků. O rok později proběhla výstavba objektu pro letní občerstvení u koupaliště. V roce 2012 byl zrekonstruován obecní úřad. Na jeho interiér došlo o 4 roky později.

Ze zdejších pamětihodností je nutno zmínit zejména sochu sv. Antonína Paduánského na podstavě z let 1745 nebo 1753, jež byla původně umístěna v zámku v Sadové, ale po jeho vyhoření byla roku 1777 přemístěna do Mokrovous. Naposledy byla opravena v letech 1994-1995 a od 24. června 2002 je památkově chráněna (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-antonina-paduanskeho-na-podstave-13383285). Dále ještě musíme zmínit: pomníky z prusko-rakouské války roku 1866 (malá typová pískovcová pyramida věnovaná 1 pruskému a 2 rakouským vojákům, pískovcová typová pyramida věnovaná 36 rakouským a pruským vojákům, pískovcová typová pyramida věnovaná 7 pruským vojákům, pískovcová typová pyramida věnovaná 1 rakouskému důstojníkovi a 10 rakouským a pruským vojákům, pískovcová typová pyramida všeobecného věnování všem vojákům padlým v obvodu obce), pomník padlým v 1. světové válce od nechanického sochaře Jana Mejstříka z roku 1928 a zvoničku z roku 2007.