Hořiněves

Zdejší lokalita byla osídlena již v pravěku. Důkazem toho může být např. objev rozsáhlého pohřebiště a 2 žárovišť na vrchu Rejdišti z období slezskoplatěnické a lužické kultury v letech 1881-1882. V jednom hrobě byl nalezen dokonce zachovalý bronzový meč. Jan Pražák naopak objevil stříbrný římský denár císaře Caracally. První zmínka o vsi, jejíž pojmenování má znamenat „Hořinu“ či „Horovu ves“ (roku 1238 Horinieues, v roce 1279 Horzymywess, roku 1355 Horzienieues, v roce 1366 Horzymywes, roku 1369 Horzinnyewes, v letech 1384-1405 Horzyeniewess, v roce 1392 Horzinyewess/Horzimiewes, roku 1394 Horzinyewess, v roce 1405 Horzymyewess, roku 1454 Horziniewes, v roce 1636 Horženiowes, roku 1651 Horzeniowes, v roce 1654 Horženiowes, roku 1790 Horženiowes/Horžinowes, v roce 1836 Hořeniowes/Hořinowes, roku 1854 Hořiňoves, v roce 1904 Hořiněves), pochází až z roku 1238, kdy zde stával starý dvůr a o něco později byl vybudován nový poplužní dvůr. Starý dvůr stával v místech, kde byl vybudován obecní dům čp. 73 a zvonička Církve československé, protože při stavbě domu v roce 1925 byly objeveny při kopání základů různé keramické dlaždice a střepy. Zároveň zde byl objeven zbytek spojovací cesty ke kostelu. Po porážce Přemysla Otakara II. roku 1278 řádily po celém kraji braniborští vojáci, kteří byli v roce 1280 poraženi spojenými silami zdejších pánů, mezi nimiž se nacházel rovněž Mutina z Vřešťova. V letech 1366-1386 byli zmíněni bratři Hroch a Pešík z Hořiněvsi, jinak z Přelouče, kteří měli vykonávat panská práva zároveň s opatem Neplachem. Kolem roku 1390 měli na hořiněvské tvrzi sídlit Markvard z Mokrovous a Marek ze Mžan, synové Zdislava Sokola ze Mžan. V roce 1397 zde byl připomínán Martin z Hořiněvsi. Roku 1410 stála již nová tvrz. V roce 1413 drželi tvrz a ves Hořiněves a ves Želkovice bratři Pavlík a Prokop. Roku 1425 byla Janem Bzinkou a Prokopem Holým dobyta tvrz a spálen zdejší kostel. Z toho se usuzuje, že tu tehdy stály 2 tvrze. Ve staré sídlili páni z Hořiněvsi a v nové Marek ze Mžan a Markvard z Mokrovous, protože Prokop i Pavel z Hořiněvsi byli vyznavači podobojí. V roce 1443 zapsal Prokop Hořiněves Janu z Vyhnanic, ale seděl zde ještě roku 1448. V roce 1482 následoval po rodu Hořiněvských Jindřich z Rychnova a jeho dcera Johanka předala roku 1544 tvrz, dvůr a ves Hořiněves s podacím kostelním Jakubu Kadrmanovi z Kelče. 11. října 1588 prodal Jakub Kadrman z Kelče Matoušův díl Mysliboru Hamzovi ze Zábědovic za 2 500 kop grošů. V roce 1612 byla Hořiněves prodána Kateřině Štosové, roz. Třemešské ze Železné, která se až do své smrti roku 1618 soudila s Mysliborovými dědici o doplacení dlužné částky. Své jmění odkázala dcerám Saloméně a Kateřině. V roce 1622 koupil Jan Purkhard Kordule rytíř ze Sloupna Hořiněves, a to od Salomeny Lokšanové a Kateřiny Štosové z Kounic za 16 800 kop míšeňských. Roku 1623 byla rytíři Kordulemu zabavena polovina majetku za účast ve stavovském povstání. Hořiněves následně zakoupil Albrecht z Valdštejna, ale v roce 1625 ji vyměnil s Marií Magdalenou Trčkovou z Lípy za jiné statky, takže se stala součástí smiřického, resp. hořiněvského panství až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1645 byla Hořiněves vypleněna Švédy. V té době nejspíše zanikla také ves Kusá Habřinka, která se nacházela nedaleko dnešního dvora Frantova. V roce 1671 byl postaven nový pivovar. Roku 1674 bylo hořiněvské panství prodáno Šporkům, za nichž byl na místě polorozbořené tvrze vybudován nový zámek. V roce 1681 byl za vsí vztyčen morový sloup. Roku 1713 měla Hořiněves 57 stavení, z nichž v posledním žil místní pohodný. V roce 1717 byla poprvé zmíněna existence zdejší školy. Roku 1728 byla ve vsi obnovena fara. Během sedmileté války byla ves poškozena různými rekvizicemi a odvody. 23. března 1775 selští vzbouřenci přepadli, vydrancovali a zapálili zámek a vyrabovali pivovar. V letech 1778-1792, kdy byla stavěna královéhradecká pevnost, se stala Hořiněves sídlem krajských úřadů. V roce 1790 prodal Jan Karel hrabě Špork hořiněvské panství císaři Josefu II., který ho sloučil se smiřickým panstvím. Roku 1813 byla v obci ubytována ruská vojska. V roce 1830 byl vybudován nový hřbitov, na němž byl o rok později pohřben jako první J. Hušek. Roku 1835 vyhořela stavení čp. 31-33. 23. září 1836 vyhořelo 6 stavení (čp. 20-22 a 68-69). 30. května 1839 zasáhl obec přívalový déšť, který způsobil její zaplavení. V roce 1844 vyhořely domky čp. 64 a 65 a 18. července 1848 dalších 18 stavení (adresný záznam je však pouze o čp. 28, 29 a 37-50, pokud nedošlo v zápisech k záměně čísla 16 za 18).

Roku 1849 se Hořiněves stala samostatnou politickou obcí. Prvním zvoleným starostou se stal pekař Jan Paděra z čp. 9. V roce 1860 měla Hořiněves 714 obyvatel a 80 domů. Roku 1855 byla zbourána stará dřevěná zvonice a ke kostelu byla přistavěna kamenná věž. 3. července 1866 byla obec součástí bojiště známé bitvy u Hradce Králové. Ze zámku a kostela se staly vojenské lazarety. 15. listopadu 1871 byl otevřen poštovní úřad (díky chybě je všeobecně udáváno, že se tak stalo až v roce 1877). V roce 1874 byla obec zamořena dobytčím morem, což si vyžádalo vybití veškerého dobytka a jeho pohřbení na poli k Benátkám. O rok později byly založeny na Tumplace ovocné sady, jež byly roku 1879 pojmenovány podle zdejšího rodáka Václava Hanky jako Hankovy sady. 2. února 1877 byla založena Řemeslnická jednota. 24. dubna 1879 byly v rámci oslav stříbrné svatby císařských manželů vysazeny 4 lípy u kostela a 4 ovocné stromy u zámku. V letech 1881-1882 byla vybudována železniční trať SadováDohalice-Smiřice, po níž projel první vlak 25. března 1882. 31. prosince 1882 vznikla Ochotnická jednota „Hanka“. 23. prosince 1883 se ustavil SDH, ale svoji činnost zahájil až 14. ledna následujícího roku. V roce 1885 byla vedle obecního domku čp. 79 vystavěna hasičská kůlna. 1. ledna 1892 byla v obecním domku čp. 79 zřízena četnická stanice, jež byla v lednu 1908 přemístěna do čp. 20 a 1. prosince 1927 do nově vybudovaného obecního domu. V letech 1892-1893 byl panský dvůr zasažen dobytčím morem. Roku 1896 byla postavena nedaleko hřbitova mostní váha. V roce 1900 vznikl Spořitelní a záložní spolek v Hořiněvsi a byla postavena nová školní budova, k jejímuž slavnostnímu vysvěcení došlo 28. září 1900. 7. prosince 1901 byla zřízena lidová knihovna. 13. května 1905 byl čestným občanem obce jmenován Jiří kníže z Lobkovic, zemský maršálek. Roku 1906 byla u nádraží postavena sušárna na čekanku. 28. září 1910 se uskutečnila ustavující schůze TJ Sokol. V roce 1913 byla zalesněna vykácená část Hankových sadů. Za 1. světové války padlo 13, následkem válečných útrap zemřelo 6 a nezvěstnými byli prohlášeni 2 místní muži. V téže době byli v obci umístěni ruští a srbští zajatci a uprchlíci z Haliče.

25. května 1919 byla u vchodu do kostela vysazena Lípa Svobody. Roku 1919 byla v čp. 17 zřízena prodejna smiřického konzumního družstva, která byla v roce 1924 uzavřena. Roku 1919 vznikl v rámci TJ Sokol zpěvácký kroužek. O rok později vznikla Domovina. V roce 1921 byla ustavena Církev československá. Roku 1922 byla zřízena filiálka Hospodářského družstva z Jaroměře, jež vybudovala vlastní skladiště s železniční vlečkou, danou do provozu 1. ledna 1923. 23. června 1922 smetla větrná smršť věž kostela, zničila kůlnu Hospodářského družstva a Františku Šmídovi z čp. 21 odnesla stodolu. Kromě toho bylo poškozeno mnoho střech a přelámáno nebo vyvráceno množství stromů po celé obci. V roce 1924 byl do obce zaveden telegraf a telefon. 9. července 1924 vyhořel zámek. Roku 1925 byl vystavěn obecní dům čp. 73. V roce 1926 bylo pozemkovou reformou uvolněno ze státního velkostatku v Hořiněvsi 7 412 arů a 46 m2 pozemků pro příděl drobným zemědělcům, z toho 3 599 arů a 84 m2 připadlo 44 zemědělcům z Hořiněvse. Téhož roku TJ Sokol zřídila v lokalitě „Na Špuku“ koupaliště, tenisové hřiště a vysázela 2 řady lip a 2 řady třešní. 25. září 1927 vznikla místní organizace Živnostensko-obchodnické strany středostavovské. 13. února 1929 uvázl vlak v lokalitě „Na Srpkách“ ve sněhových závějích. 40 dělníkům trvalo 2 dny, než se jim ho podařilo vysvobodit. Po sněhové vichřici 26. února 1929 byla trať zaváta až 4 m vysokými závějemi a doprava tak byla zastavena na 10 dnů. 1. září 1929 začal jezdit soukromý autobus Josefa Petra z Vřešťova na lince Hořiněves-Dvůr Králové nad Labem. Po měsíčním provozu tuto linku převzala firma Jaroslav Bartoš a Šícha, jež ji koncem prosince 1930 přestala provozovat. 1. října 1929 byla firmou Motyčka zahájena autobusová doprava z Hořiněvsi do Hradce Králové, jež byla v roce 1931 převzata Autodrahami města Hradce Králové a 31. prosince 1932 zrušena kvůli stížnosti ČSD. Roku 1930 jezdil po dobu 3 měsíců rovněž autobus do Jaroměře. O rok později byla u čp. 79 zbourána stará hasičská kůlna a na jejím místě vystavěna nová hasičská zbrojnice. V roce 1933 byla opravena márnice, obecní váha, pomník Václava Hanky a socha sv. Františka. 30. dubna 1933 vznikl SK Hořiněves, který se rozpadl o 3 roky později. 25. března 1934 byl ustaven Čs. červený kříž. Roku 1936 vznikla Civilní protiletecká obrana. O 3 roky později bylo ustaveno Národní souručenství a následně Mládež Národního souručenství. Za německé okupace nesla obec pojmenování Brenndorf. V roce 1939 si postavila kampelička vlastní dům. O rok později byla vystavěna čerpací stanice firmy Fanto a obnoven SK Hořiněves (založen již v roce 1939 jako sportovní kroužek místního Národního souručenství). Roku 1941 byla otevřena Poradna pro matky a děti spolku Ochrana matek a dětí při Okresní péči o mládež v Hradci Králové. 7. dubna 1942 byl zrekvírován zvonek Církve československé z roku 1931 a 24. června 1942 zvon z kostela sv. Prokopa. O rok později vzniklo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a bylo zřízeno stálé zvukové kino pro úzký film. 1. dubna 1943 byl do Hořic přemístěn lesní úřad. V květnu 1945 byla Hořiněves ovládána Revolučním národním výborem, ale v zámku se nacházela německá posádka, jež odmítla vydat zbraně civilním osobám, ale jinak ničemu nebránila. 8. května 1945 předal hejtman Czejka kancelář a skladiště a němečtí vojáci opustili obec. Rudá armáda projela obcí až 11. května 1945. V roce 1946 byl proti čp. 101 postaven druhý transformátor. V letech 1946-1947 byla vybudována dřevěná sokolovna. 6. září 1952 byla sušárna znárodněna a převzata podnikem ,Kávoviny n. p. Pardubice. 19. srpna 1957 došlo k založení JZD Roku 1959 byla zregulována Trotina. 5. června 1966 byla slavnostně odhalena pamětní deska nacisty umučenému sokolskému činovníku Janu Sedláčkovi. Roku 1969 byl adaptován Hankův rodný dům, k jehož slavnostnímu otevření došlo 21. září 1969. O rok později byla zadaptována prodejna průmyslového zboží a textilu. 1. října 1971 bylo v Hankově rodném domě otevřeno agitační středisko. V roce 1975 byla dokončena 1. etapa výstavby vodovodu. V letech 1974-1980 proběhla výstavba budovy MŠ. Vedle toho byla realizována 2. etapa výstavby vodovodu. Roku 1983 byla otevřena sběrna druhotných surovin. V roce 1985 byla zbourána fara. O 2 roky později došlo k dokončení úpravy vodovodu. V roce 2010 bylo postaveno víceúčelové sportoviště a tenisové hřiště. O 9 let později byl zdemolován starý vodojem.

Z místních pamětihodností je třeba vyjmenovat: kostel sv. Prokopa, opata z roku 1707 s věží z roku 1855; od 22. ledna 1964 památkově chráněný barokní zámek z konce 17. století s úpravami z 18. a 19. století; od 22. ledna 1964 památkově chráněný roubený dům čp. 10 z konce 18. století; od 22. ledna 1964 památkově chráněnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1740 (podle jiných zdrojů pochází již z roku 1726); od 22. ledna 1964 památkově chráněnou sochu sv. Františka z Pauly z roku 1738, jež byla v roce 1885 přemístěna ze svahu proti zámku na náves a naposledy zrestaurována roku 2004; litinový kříž na kamenném soklu při cestě do Račic nad Trotinou z roku 1833; pomník rakouského 40. pěšího pluku, který byl slavnostně odhalen 3. července 1867; pomník rakouského 57. pěšího pluku od M. Ježka z Hradce Králové z téhož roku; pamětní desku Václavu Hankovi na čp. 10, jež byla slavnostně odhalena 4. září 1862; pomník Václava Hanky, který byl zhotoven hořickými sochaři J. Janderou a J. Sešinou podle návrhu prof. Morice Černila a slavnostně odhalen 24. srpna 1890; od 22. ledna 1964 památkově chráněný pomník rakouského 2. praporu polních myslivců z roku 1891; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1934, ale v okolí nalezneme ještě mnoho dalších pomníků z prusko-rakouské války, na jejichž zmínění tu není místo. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: opatovický opat a kronikář Neplach (23. února 1322 Hořiněves - 13. září 1371 Opatovice nad Labem), kněz, houslista a hudební skladatel Heřman Antonín JelínekCervetti (8. srpna 1709 Hořiněves - 5. prosince 1779 Milán), spisovatel a básník Václav Hanka (10. června 1791 Hořiněves - 12. ledna 1861 Praha), lékař, novinář a spisovatel MUDr. Otakar Jedlička (22. prosince 1845 Hořiněves - 27. června 1883 Smiřice), zoolog a spisovatel PhDr., JUDr. a RNDr. Josef Prokop Pražák (22. června 1870 Hořiněves - 15. července 1904 tamtéž), malíř, ilustrátor a grafik Arno Naumann (12. července 1887 Hořiněves - 5. ledna 1959 Praha).

Hořiněves na mapě