Hřbitov v Hořiněvsi

První hřbitovy byly původně zřízeny daleko za obcí, a to mezi ně můžeme rovněž zařadit pravěké nekropole na Rejdišti a jinde v okolí. Nejstarší z hořiněvských pohřebišť se nacházel při levé straně cesty do Račic nad Trotinou, a to v místech, kde se nachází litinový kříž na pískovcovém soklu, který byl vztyčen místními obyvateli v roce 1833. To místo zůstalo i po zrušení hřbitova obecním vlastnictvím, což prokazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Rösslera a geometra 4. třídy Josepha Klapzuby.

Druhý hřbitov v řadě byl situován do lokality, kde se říkalo „Niva“ či „Na Nivě“. Jeho vchod se měl nacházet v místech, kde později vznikla stavení čp. 31 a 32. Sama hořiněvská kronika o něm píše toto: „Na nivě, při kopání drenáže v r. 1870 přišlo se na zbytky dubové rakve. Nasvědčuje též tomu cesta bývala, která vedla vedle domku č. 32 (Rynta) ke hřbitovu. Přesnější data nejsou známa.“

Když byla stržena ruina původního kostela sv. Prokopa, opata (stal se jí roku 1645 po švédském nájezdu), a na jejím místě došlo v roce 1707 k výstavbě nového svatostánku, bylo pohřebiště přemístěno k němu. V rohu u statku čp. 16 stávala původní kostnice. Vedle toho se však významní lidé pohřbívali přímo v kostele. Jako příklad můžeme zmínit Marii Magdalenu Jelínkovou, která roku 1727 darovala chrámu zvonek umíráček, „by se njm wssem umiragiczym zwonilo“ (posvěcen byl o rok později). Zemřela ještě v témže roce ve věku 42 let a pochována byla u postranního oltáře. Dalším z řady se stal zakladatel zdejší fary Jan Michal hrabě Špork, jenž byl pochován v roce 1738 v hrobce u stupňů hlavního oltáře. Přímo na hřbitově je naopak pohřben např. cechmistr krejčovský a velký hudebník Václav Čepek († 29. prosince 1816).

Postupem času však přestával hřbitov postačovat svým místem a navíc rovněž nemohl již splňovat moderní hygienické a další nároky na něj úředně kladené. Z tohoto důvodu byl v roce 1830 vybudován v západní části obce nový hřbitov, který byl slavnostně posvěcen 28. prosince 1830 holohlavským děkanem P. Václavem Bažantem. Jako první byl na něm pohřben 12. ledna 1831 Josef Hušek z čp. 58. Zrušení hřbitova u kostela se projevilo také tím, že roku 1855 mohla být zbourána stará zchátralá dřevěná zvonice (17. července 1782 zasažena bleskem a opravena 4. září 1783), která nebyla součástí chrámu, a ke kostelu byla přistavěna kamenná věž.

Po prusko-rakouské válce v roce 1866 bylo na hřbitově pohřbeno několik padlých, což dokazují: litinový kříž na hrobě rakouského podporučíka Wilhelma Branda od 13. praporu polních myslivců; pískovcový kříž na paměť rakouského podporučíka Emila Philippa od 40. pěšího pluku; pískovcový jehlanec na hrobě rakouského setníka Arthura Eberana von Eberhorsta od 40. pěšího pluku, který roku 1889 nahradil původní železný kříž; obdobný objekt na hrobě rakouského setníka Rudolfa Unkelhäusera von Abensta od 40. pěšího pluku a žulová deska pruskému jednoročnímu dobrovolníkovi svobodníku Carlu Fiebachovi od slezského pluku polního dělostřelectva č. 6, jež nahradila v roce 1908 původní železný kříž. Většina z padlých však leží v různých hrobech po celém katastru obce, o některých se dnes již dokonce ani neví a velkým překvapením pak bývá, když jsou někde odkryty nějaké kosterní pozůstatky.

Roku 1933 došlo k opravě márnice, jež vyšla na 1 000 Kč. Ve 30. letech 20. století se zde objevila též velká novinka, a to v podobě pohřbívání žehem. První urna s popelem Josefa Pražáka z čp. 17 byla na hřbitově uložena do rodinného hrobu 20. července 1937. Během mobilizace a následné demobilizace v následujícím roce zemřeli v Račicích nad Trotinou 2 vojáci, kteří byli pohřbeni právě na hořiněvském hřbitově. Poslední výraznou úpravou pohřebiště byla rekonstrukce jeho zdi v roce 2023.

Na zdejším hřbitově jsou pohřbeni např.: obecní starosta a panský lékař MUDr. Jan Jedlička († 3. ledna 1865) a významný zoolog PhDr., JUDr. et RNDr. Josef Prokop Pražák († 14. července 1904), jehož hrob č. 285 byl 7. července 2014 prohlášen na základě usnesení obecního zastupitelstva č. 271/26.2014 památným hrobem, který je tak osvobozen od poplatků a udržován Českou zoologickou společností. Leží tu však také zdejší 80letý hrobník Alois Kňákal († 9. července 1938), jenž své povolání vykonával dlouhých 52 let, a obuvník Hugo Šafka z čp. 6 († 31. prosince 1940), který býval spoluzakladatelem tzv. Šafkovy kapely, jako jeden z prvních vstoupil do Církve československé a ani ne rok před svou smrtí se navrátil do lůna své původní církve, neboť chtěl zemřít jako římský katolík. Vedle několika hezkých náhrobků je třeba zmínit železný centrální hřbitovní kříž na pískovcovém soklu, který byl vztyčen v roce 1830.