Škola v Hořiněvsi

První zmínka o zdejší škole, i když pouze nepřímá, pochází z roku 1717. Jedná se o zápis ve zdejší farní křestní matrice ze 17. září 1717, kde je místní učitel Jan Horák uveden jako svědek. Otázkou však je, zda byl učitelem skutečně v Hořiněvsi nebo tu pouze bydlel, to se z tohoto záznamu ovšem nedozvíme. Protože o rok později sem přišel P. Jan Svoboda, který v letech 1718-1728 užíval titulu zámeckého kaplana a teprve poté se stal zdejším farářem, můžeme usoudit, že o zřízení školy se nezasloužila církev, ale pouze tehdejší vrchnost – hrabata Šporkové. K tomu je třeba ještě dodat, že v některých pramenech se objevují zmínky ještě o 1 učiteli, který tu měl být již před Janem Horákem. Tento učitel Doležal se díky svému hudebnímu nadání spřátelil s hrabětem Šporkem, jenž mu někdy v letech 1690-1700 daroval pozemek, stavební materiál a řemeslníky na vybudování vlastní chalupy, pozdějšího čp. 8.

Jednoznačně můžeme říci, že se v Hořiněvsi nacházela škola v roce 1727, kdy bylo místní stavení čp. 14 upraveno otcem tehdejšího vlastníka panství na školu a byt učitele. Škola byla tehdy farní a docházely do ní děti nejen z Hořiněvse, ale rovněž z Račic nad Trotinou, Sendražic, Žíželevse, Jeřiček, Máslojed, Vrchovnice a Rodova, a to až do roku 1787, kdy začaly v sousedních vsích vznikat samostatné školy, případně alespoň filiálky, aby tamní děti za nepříznivého počasí, a to zejména v zimním období, nemusely docházet až do Hořiněvse.

V roce 1798 došlo k odškolení Žíželevse a o rok později Račic nad Trotinou, neboť si zřídily vlastní školy. Netrvalo dlouho a od Hořiněvse odpadly další obce. Roku 1806 si zřídily vlastní školu Máslojedy a v roce 1807 se spojily vsi Želkovice a Vrchovnice, aby si společnými silami vybudovaly rovněž školu.

Roku 1813 měli být ve škole i jinde po obci ubytováni ruští vojáci, kteří mířili proti Napoleonovi. Dosavadní škola přestávala stačit, zejména poté, co byla rozšířena o 1 třídu, a tak byla škola i s bytem pro učitele přemístěna v roce 1834 do zámeckých prostor. Zároveň byly k Hořiněvsi opět přiškoleny Máslojedy, neboť se ukázalo, že nemají dostatek peněz na vydržování vlastní školy.

Do roku 1848 dostával místní učitel od vrchnosti a od obce příměnek (deputát), který zahrnoval: 4 korce pšenice, 12 korců žita a 2 sudy piva. Po všech změnách v revolučním roce 1848 došlo k jeho zrušení. Náhradou za něj mu byl vyměřen plat ve výši 50 zlatých, takže od této doby měl hořiněvský kantor 150 zlatých ročně, kdežto před rokem 1848 byl příměnek ceněn na 300 zlatých, což znamená, že díky oněm reformám učitel zchudl přímo o polovinu. Však si také učitel Pohl roku 1861 stěžuje ve školní kronice:

„Sobotáles“ za doby nynější velmi špatně placen bývá. A příjděli a hlásíli se u svého představeného obce, je mu znamenité resty sobotálesní předkládati a jej o vydobytí snažně žádá, musí ten neočekávaný a přesmutný výrok slyšeti: „Pane učiteli, musíte na to oko zamhouřiti“, aneb: Ani Vám za to 10 fl nedám!“

Tu ovšem pozná a pocítí bezcitnost a neuznalost člověka. Ó, jaké to smutné postavení pro tak důležité povolání, svědomitě pracujícího učitele!“

Situace se mnoho nezměnila ani v následujících letech, protože v roce 1868 činil roční příjem učitele v Hořiněvsi 180 zlatých. Tehdy se také opět odškolily Máslojedy, takže škola klesla na jednotřídku. Teprve roku 1873, kdy byl zvolen starostou Jan Pražák, se začalo blýskat na lepší časy. I sám velký kritik poměrů, jakým byl učitel Pohl, na něm oceňoval jeho horlivost, pracovitost, nezištnost a starost o zdejší školu. O rok později byla v Hořiněvsi opět otevřena 2. třída. V roce 1881 navíc manželka posledního zdejšího sládka Kulíře založila nadaci pro chudé školní žáky.

Roku 1888 odešel do výslužby řídící učitel Ignác Pohl a jeho nástupcem se stal Karel Wolf. Za něho byla v roce 1900 vystavěna pražskopředměstským stavitelem Josefem Šulcem, který byl zdejším rodákem, nová dvoupodlažní škola se sedmiosou uliční fasádou a devítiosou do zahrady, jež byla slavnostně vysvěcena 28. září 1900 a vyšla na 17 800 zlatých, tj. 35 600 K. Důvodem k tomu se stalo rozšíření dosavadní dvoutřídky počátkem školního roku 1891/1892 na trojtřídní školu a všeobecný nedostatek místa. Třetí třída totiž musela být umístěna v domě M. Nettlové čp. 69, protože vlastník velkostatku a zámku v jedné osobě řekl, že je dost, že má v zámku 2 třídy a byt učitele a i těch by se rád pozbyl. Jako zajímavost můžeme dodat, že na stavbu školy bylo spotřebováno: 234 ¾ m3 kamene, 511 m3 domácího písku, 35,8 m3 labského písku, 6,9 m3 písku z Boháňky, 196 000 cihel, 224,4 m3 pískovcových kvádrů, 15 500 kusů pálených střešních tašek a 6 vagonů vápna. Za dovoz potřebného stavebního materiálu zaplatila obec navíc 1 228,85 zlatých, tj. 2 457,70 K.

Prvního roku navštěvovalo školu celkem 116 dětí. Situace se změnila i v tom, že řídící učitel Karel Wolf byl pravidelně volen do obecního zastupitelstva, takže měl oproti svým předchůdcům možnost prosadit různé věci ve prospěch místního školství. Problémem se stalo až období 1. světové války, kde zde zůstal nejprve jen on sám, neboť ostatní učitelé museli narukovat. Navíc byl považován i se svým synem za politicky nespolehlivého, i když ve skutečnosti byl loajálním stávajícímu režimu a snad též horlivým udavačem, i když zdejší četník Karel Reif nikdy nic úmyslně nedokázal vyšetřit, protože byl v srdci zatvrzelým národovcem. Řídící učitel Wolf byl tak zatvrzelým, že ani po převratu a vyhlášení ČSR nevyvěsil na škole národní prapor, ani ji jinak nevyzdobil, za což si u místních vysloužil řadu kritiky.

Posléze však otočil a účastnil se všech významných akcí, z nichž zmiňme např. sázení Lípy Svobody u vchodu do kostela 25. května 1919, kde měl navíc slavnostní řeč. Roku 1931 však byl ve funkci nahrazen Františkem Papáčkem. V roce 1932 byla škola obohacena o rozhlasový přijímač. Jubilejního roku 1938 se stala škola místem, kde byla od 31. ledna do 6. února uspořádána výstava památek, kterou navštívilo 700 lidí a čistý zisk z ní dosáhl 500 Kč. Stará školní budova byla naopak v roce 1924 zakoupena od správy Státních statků ve Smiřicích dělníkem Františkem Čermákem, který za ni zaplatil 5 500 Kč a roku 1926 ji přestavěl.

Za německé okupace začal počet dětí, jež docházely do zdejší školy, klesat. Průměrně jich bylo pouhých 52. Roku 1941 byla navíc zřízena útulna pro děti (školka). Dozor nad dětmi měla učitelka Zdena Wolfová, manželka bývalého řídícího učitele a náklad nesla okresní sociální péče a částečně i obec. V květnu téhož roku byla ve škole otevřena Poradna pro matky a děti. 20. října 1942 zemřel řídící učitel František Papáček a následně byl správou školy pověřen učitel Josef Fišer. Teprve 1. září 1943 byl ustanoven novým řídícím učitelem František Mach. V té době bylo konstatováno, že budova školy je v uspokojujícím stavu, až na okna a plot, jež potřebují opravu a nátěr. O rok později byl řídící učitel totálně nasazen na stavbu Škodových závodů do Račic nad Trotinou. Školu místo něj spravovala učitelka Eva Oppeltová, jež musela rovněž střídavě vyučovat v obou třídách. Od ledna do května 1945 byla ubytována ve škole, v zámku a na faře německá posádka. Po osvobození se škola opět uvolnila, ale počet žáků začal opět klesat, protože mnoho místních se odstěhovalo do Němci opuštěných Sudet.

Znovu se na škole začalo vyučovat již 14. května 1945. Bylo to v rekordním čase, neboť budova byla zpustlá, plná různých nepotřebných věcí a žádala si též řadu různých oprav, na něž však došlo až v průběhu roku. V následujícím roce byly k Hořiněvsi přiškoleny Benátky a jejich řídící učitel František Souček převzal namísto Františka Macha správu zdejší školy. Počátkem školního roku 1948/1949 došlo k odškolení Benátek a Žíželevse, čímž se ze školy stala opět pouze jednotřídka. Děti se sem znovu začaly ve velkém navracet v rámci slučování obcí a postupném zániku jejich menších škol. V roce 1951 byla vyhlášena škola za vzornou. O 3 roky později byla pořízena nová okna v ceně 15 000 Kčs. V době těchto oprav fungovala školka v objektu MNV, což si vyžádalo zranění 6leté Jaroslavy Klubíčkové, jež se dotkla uzemnění od místního rozhlasu a následně byla elektřinou popálena a omráčena. Počátkem školního roku 1954/1955 došlo k přiškolení Máslojed, a tak počet dětí opět vzrostl. 28. března 1955 obdržel ředitel školy František Souček čestné uznání za dlouholetou vzornou práci na škole od ONV v Jaroměři, přičemž o 5 dnů dříve získal od ministra školství čestný titul „Vzorný učitel“. Na počátku školního roku 1956/1957 byla znovu otevřena škola v Benátkách, takže tamní děti přestaly hořiněvskou školu navštěvovat. Naopak došlo k uzavření školy v Želkovicích, a tak začaly docházet do Hořiněvse děti ze Žíželevsi a z Vrchovnice. Tehdy se však udály ještě 2 změny. Ředitelem školy se stal zdejší rodák František Kracík a v mateřské škole se začalo pro nejmenší vyvařovat. 14. října 1956 byla zahájena výstavba sociálního zařízení, jež bylo vybudováno dobrovolnou brigádnickou prací.

Koncem 60. let 20. století vystřídal Františka Kracíka Zdeněk Tetřev. Právě za něj však nastaly velké změny. Koncem 70. let 20. století byl na místě původní školní zahrady vybudován atriový objekt pro MŠ, takže se budova školy opět o něco uvolnila. Roku 1983 odešla do důchodu ředitelka ZDŠ Věra Rozlivková a jejím nástupcem se stal Vladimír Kopáč, jenž tu vyučoval se svojí manželkou. Největší investice byly zahájeny v době relativně nedávné, kdy byly ředitelkami: Mgr. Danuše Baniová (2003-2004), Mgr. Naděžda Petrusová (2004-2016) a Mgr. Simona Kropáčková Hvězdová (od roku 2016).

V roce 2010 bylo provedeno celkové zateplení budovy MŠ včetně výměny všech výplní a zateplení střechy. O 5 let později prošla obdobnými pracemi školní budova, přičemž všechny původní fasádní prvky byly nahrazeny profily, které jsou přesně identické, takže i po zateplení fasády vypadá budova jako dříve. Roku 2018 byly navíc v jejím přízemí vybudovány 2 odborné učebny přírodovědných předmětů a počítačových dovedností a v prostorách školního pozemku vznikla nová přírodní učebna s altánem. Na tyto práce navázala následujícího roku oprava schodiště před hlavním vchodem s bohatě členěným vstupním portálem, který je podpírán 2 kónickými kamennými sloupy. Na závěr dodejme ještě to, že žáci 6.-9. ročníku musí dojíždět do Cerekvice nad Bystřicí, do Všestar a do Smiřic. Více zde: https://www.zshorineves.cz.