Jehlice (Dolní Přím)

V této vsi, která leží nedaleko Dolního Přímu, stávala až do 16. století dřevěná tvrz. Podle lidové tradice měl stát u jejího počátku Jehla, v jehož dvoře se měli zrodit všichni Jehlici, kteří měli založit celou osadu, alespoň podle Františka Ladislava Sála. Profesor Antonín Profous ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L“ píše něco podobného:

„Jehlice (lid. v Jehlici, do Jehlice, jehlickej), ves (m. o. Dolní Přím) 3 ½ km vých. od Nechanic: 1415 Wanko Gehlyce de Rysmburg impetrat bona in Przyn inferiori, DD. 15/13; 1415 in villa Jehlicz, Nerossow - - census eccl. in Libczan, Ler. X, 52; 1415 Venc. de Libczan hered. in Gehliczi ad hereditates in Petrowicz traducit, DD. 20/176; 1483 Vácslav Pšenička z Jehlice, AČ. 8/493; 1518-23 Martin Radikovský z Hrádku na Jehlici, AČ. 32/559.

Toto MJ. povstalo přímo z příjm. Jehlice, které zde měl její majitel Vaněk r. 1415. Doloženo jest i odjinud, na př. vidua Gehliczonis, TomZ. 1460 m. 88, a vzniklo z app. jehlice, které je demin. k jehla Nadel, srov. časté příjm. Jehlička!“

První zmínka o Jehlici, jejíž prvotní osídlení spadá již do neolitu (u osady objevené kamenné nástroje a jejich části byly vystaveny obcí Přímem na národopisné výstavě v Hradci Králové v roce 1894), se tedy činí roku 1415, kdy z této vsi vycházely platy Václavovi z Libčan. Tvrz se vsí držel v témže roce Vaněk Jehlice z Rýzmburka. Tehdy tu vedle dřevěné tvrze a dvorce bylo 9 sedláckých gruntů. Roku 1483 se připomíná Vaněk a v následujícím roce Jiří, řečení Pšeničkové z Jehlice. Johanka z Jehlice, dcera jednoho z nich, držela skrovné zboží jehlické – tvrz, dvůr a ves až do své smrti okolo roku 1540. Její dědic Vilém Tluksa Bradlecký z Mečkova prodal Jehlici před rokem 1540 svému bratru Václavovi. Když byla Jehlice později k přímskému panství přikoupena, zpustla zdejší tvrz úplně. Roku 1626 byl zmíněn zdejší mlýnek (viz https://www.vodnimlyny.cz/es/mlyny/estates/detail/11649-jehlicky-mlynek). V roce 1700 byl naposled zmíněn zdejší dvůr, protože nový poplužní dvůr vznikl u Nového Přímu. 24. března 1757 tábořilo u Dolního a Horního Přímu a Jehlice císařské vojsko, tj. regiment Arenberg. Jak vypadala tehdy osada samotná a její okolí, tak to nám nejlépe ukazuje I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c095), kde je zanesena pod pojmenováním Jechlitz. Roku 1790 bylo v osadě 12 stavení. V roce 1825 byl zrušen rybník i s mlýnkem. Součástí přímského panství zůstala osada až do zrušení nevolnictví a prozatímního zřízení obecního. Indikační skica stabilního katastru od adjunkta 2. třídy Antonína Černého a geometra 4. třídy Karla Hartla z roku 1840 dokazuje, že v době jejího pořízení byla všechna zdejší stavení ještě roubená (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA370018400). V roce 1843 měla osada 14 domů a 68 obyvatel.

Roku 1849 se Jehlice stala součástí Dolního Přímu. Přifařena však byla k Nechanicím a zdejší děti navštěvovaly školu v Probluzi a později v Hrádku. 3. července 1866 probíhaly u osady boje prusko-rakouské války. V roce 1869 žilo v Jehlici 81 obyvatel v 15 domech. Josef Horák ve své knize „Topografický popis všech osad hejtmanství kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický“ z roku 1877 o této osadě píše: „Jehlice, ves asi 20 minut vých. od Hrádku a ¾ hod. vých. od Nechanic, kat. a pol. obec Přín Dolní, k němuž druhdy náležela, s 15 d. a 81 obyv., byla někdy zvláštním statkem s tvrzí, která, jak pravdě se podobá, velmi záhy zanikla, poněvadž se o ní žádné zmínky více nečiní. Víska, přifařená k Nechanicům, leží na polní cestě od Hrádku ku Přínu Dolnímu.“ V té době se začala osada postupně měnit, protože začaly být budovány první zděné přístavby a později došlo k přeměně roubených stavení ve zděné, což nám ukazuje reambulace stabilního katastru z roku 1875 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_1356_3). V roce 1888 vyhořel nový jehlický dvůr. Roku 1903 byl jediným zdejším živnostníkem hostinský a výčepní Josef Kudrnovský, který odhlásil svou živnost v čp. 8 roku 1936. K němu se později přidal krejčí Václav Suchánek. 20. května 1914 byl od manželů Vaňátkových z Hrádku zakoupen pro osadu šutrovník, a to za 900 K. Za 1. světové války sloužili 2 místní muži v čs. legiích v Rusku (Václav Ornst, Josef Špalek). V téže době byl zrekvírován zvonek o hmotnosti 18 kg.

V roce 1921 měla osada 14 domů a 83 obyvatel. Roku 1923 došlo k parcelaci přímského dvora a jehličtí hospodáři obdrželi 15,624 ha bývalé panské půdy. Tehdy byl do zvoničky zavěšen nový zvon jako náhrada předchozího zrekvírovaného. 22. března 1927 nalezla 4letá Anička, dcera Josefa Kudrnovského, při hraní na dvorku čp. 8 hliněný hrnec se 470 kusy stříbrných pražských grošů a 6 malými mincemi z doby krále Vladislava II. Též v nich byly zjištěny 3 saské mečové groše za Bedřicha II. a 1 saský groš za Arnošta z Albrechtů. Mezi mince byl vložen stříbrný čtyřhranný křížek. V období německé okupace nesla osada pojmenování Jechlitz. Koncem 40. let 20. století byla vybudována kratší spojnice s okresní silnicí mezi Nechanicemi a Hradcem Králové a na jejím konci autobusová čekárna (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1950.HORI08.06231&bz=-651479.03,-1038424.03). Roku 1952 založil Josef Tužil z čp. 12 ovocný sad mezi Jehlicí a Novým Přímem, ale JZD ho v roce 1973 zrušilo. Roku 1957 podepsali zdejší rolníci přihlášku do JZD, jen jeden si postavil hlavu. V roce 1958 byl zaveden do osady telefon. Roku 1967 byla zbourána chalupa čp. 8. V roce 1988 došlo k opravě místní komunikace a mostků pod ní. Roku 2001 žilo v osadě 20 obyvatel v 15 domech. O 2 roky později byla opravena cesta do osady. V roce 2007 proběhla likvidace starého vedení i stožárů místního rozhlasu a byl zřízen bezdrátový rozhlas. Roku 2013 byly vyčištěny oba rybníky. V roce 2014 byl opraven propadlý propustek u rybníka a povolena stavba vodovodu podle projektu Romana Kaněry z dubna téhož roku, jež byla realizována firmou Stavoka Kosice o 2 roky později, přičemž dotace od Královéhradeckého kraje činila 2 500 000 Kč a obec uhradila 1 275 221 Kč. Roku 2016 došlo k opravě autobusové čekárny.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit: na místě dřevěného kříže z 18. století se nalézající kamenný kříž ze 2. poloviny 19. století s nedalekou dřevěnou zvoničkou, jež byla naposledy opravena v roce 2012 firmou firmu Václav Ságner a Milan Kotlář; kamenný kříž při cestě k Hrádku, který vznikl na místě původního dřevěného kříže, jenž tu stával již před rokem 1840; sochu sv. Niny čili Kristiny (viz https://catholica.cz/?id=178), postavenou v roce 1873 manželi Monikou a Václavem Vejdělkovými a některými nesprávně vydávanou za sv. Kateřinu, čemuž se děje i na portálu Mapy.cz; roubené stavení čp. 3 a památný dub letní v zahradě u čp. 10, který byl 23. srpna 1983 prohlášen ONV v Hradci Králové za chráněný přírodní výtvor, 11. září 1998 byl vyhlášen MěÚ Nechanice za památný strom a 14. května 2003 došlo ke zrušení jeho ochrany, a to kvůli obnažené ráně po blesku po celé délce kmene a vylomení jedné ze tří korunu tvořících větví v roce 2000. Mezi významné místní osobnosti musíme zařadit: rolníka a člena dolnopřímské obecní rady Jana Víška a rolníka, dolnopřímského obecního zastupitele a člena výboru družstva pro rozvod elektrické energie Karla Homoláče z čp. 15.