Zámecký věžový vodojem na Hrádku u Nechanic

Zámek Hrádek u Nechanic, který se nachází na zalesněném Lubenském vrchu a byl vystavěn v letech 1841-1854 pro majitele panství Sadová Františka Arnošta z Harrachu (původně zvaný jako Červený Hrádek), není nutno nějak více představovat, protože u nás snad není nikoho, kdo by tento novogotický objekt, jehož architektem byl Edward Buckton Lamb z Londýna (předobrazem byl zámek Grewe Hall v Cheshire z let 1615-1636) a realizátorem Karl Fischer z Vídně, neznal.

Méně známý je však zdejší vodovod, jenž prošel mnoha etapami svého vývoje, ale nejvýraznější památkou na něj je věžový vodojem s kuželovitou střechou. Zprvu šlo pouze o vyhloubení studny v roce 1839, jež byla zprvu využívána přímo ke stavbě zámeckého areálu a roku 1840 bylo pořízeno vodovodní potrubí, aby byla k zámku dovedena voda z jiných zdrojů, jelikož zde jí byl velký nedostatek. Jedna studna nemohla totiž vystačit pro zámecké osazenstvo a vůbec celý zdejší provoz, a to včetně v roce 1844 založeného zámeckého parku, a tudíž muselo dojít k zavedení skutečné vodovodní sítě, která by byla dostatečně zásobována vodou z vydatných zdrojů.

Sama výstavba vodovodu proběhla v letech 1850-1855, přičemž jeho technické zařízení dostalo podobu jakési "hradební bašty", aby tak snadněji zapadlo mezi ostatní objekty a nebylo u zámku jakýmsi vykřičníkem. Tato "hradební bašta" o výšce 14,5 m a s nádrží o objemu kolem 14,4 m3, jejíž dno je situováno 7,1 m nad úrovní terénu, získala rovněž rozdílný průměr, zatímco ve spodní části má 3,7 m, tak v místech nádrže dosahuje 5 m.

Zajímavé je, že se prameny nedokáží shodnout na tom, kdy byl onen vodojem vybudován. Zatímco jedny tvrdí, že vznikl spolu s původním vodovodem, tak druhé přicházejí s tvrzením, že byl vybudován až dodatečně při první rekonstrukci zámeckého vodovodu. Pravdu budou mít nejspíše ty druhé zdroje, neboť při hledání v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 a v jeho reambulaci z roku 1873 není po tomto objektu památky (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2332_1).

Problém však také byl s přísunem dostatečného množství kvalitní vody, takže již v roce 1902 došlo k rekonstrukci zámeckého vodovodu. V blízkosti sv. Aloisia byl tehdy zřízen vodovod se železným potrubím, kterým byla samospádem přiváděna voda z tamních pramenů do studny v lese Čihadle, odkud byla čerpána elektrickým pohonem na vzdálenost 600 m a se stoupáním 42 m do zámku Hrádku u Nechanic. Čerpací stanice měla být zprovozněna až o 2 roky později po zahájení rekonstrukčních prací. Někdy v té době tedy vznikl i zdejší vodojem.

Nový zámecký vodovod byl postaven v letech 1911-1912, ale i ten prošel řadou oprav a úprav. Funkčním však zůstal i po 2. světové válce, kdy byl zámek na základě Benešových dekretů prohlášen majetkem Československé republiky. Důkazem budiž informace o pobytu gardového generálmajora Ivana Pavloviče Govorova na zámku v roce 1945 a Rubličova zpráva o odborné prohlídce zámecké zahrady z 11. října 1948, v níž se praví: "Vodovod funguje potrubím v parku i v zelinářské zahradě." K částečné obnově vodovodu došlo v 50. letech 20. století. 22. ledna 1964 byl vodojem spolu s ostatními objekty zámeckého areálu zapsán do státního seznamu kulturních památek. V letech 1968-1969 bylo položeno od studní v "Lipinách" u sv. Aloisia nové azbestové potrubí.

Poslední celková rekonstrukce zámeckého vodovodu proběhla v letech 1999-2000. Tehdy došlo jak k částečnému položení nového potrubí, tak k opravě vodojemu a zejména k napojení na skupinový vodovod z Hradce Králové. Od té doby se mnoho nezměnilo, neboť vodojem stále slouží svému účelu, když jeho nádrž vyrovnává tlak v potrubí a voda z ní je do zámku odčerpávána čerpací stanicí s na motoru namontovanou plynulou regulací otáček Hydrovar (viz https://prvk.kr-kralovehradecky.cz/prvk/karty/nahled/141). 1. ledna 2002 se zámecký areál navíc stal národní kulturní památkou. Více o tomto vodojemu lze najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/vez-vodojemu-18042393.