Kaplička Panny Marie nad Hrádkem u Nechanic

Na místě, kde se dnes nachází malá zděná kaplička, jež připomíná stylově i barevně spodní vrátnici nedalekého zámku, měl podle lidové tradice stávat od konce 18. století dřevěný kříž s plechovou figurou Ukřižovaného Krista, který je zaznamenán v mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c095), čímž je vlastně prokázáno, že pravda ohledně tohoto kříže byla pouze poloviční, protože se nacházel na opačné straně cesty, navíc ještě před zdejším křížením obou cest. Časem však zchátral, a tak nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 zjistíme, že se zde žádný krucifix nenachází. Musel tudíž zaniknout někdy před tímto rokem.

K jeho obnově mělo dojít až někdy během 70. let 19. století, přesný údaj nenalezneme ani v obecní kronice, natož v tehdejším tisku. Posléze se však začalo uvažovat o zřízení kamenného kříže. Tehdy se této lokalitě u rozcestí cest k zámku a k Jehlici říkalo „Číhadla“ či „U Číhadel“. Nakonec však byl zvažovaný kamenný kříž umístěn v roce 1890 naproti škole přes silnici. To z toho důvodu, že zde jako náhrada původního dřevěného kříže měla vzniknout kaplička, a to nákladem rodiny Kuželovy, nikoliv hrabat z Harrachu, jak se mnohdy uvádí. Stavět se začala roku 1891, kdy odsud odešli dělostřelci, kteří se tu zdržovali v rámci velkých manévrů.

V té době však byla v centru zájmu zejména oprava zdejšího chrámu, který byl navíc opatřen 2 hromosvody. Nejvíce se tehdy změnil jeho vnitřní vzhled, protože původní cihlové dláždění bylo odstraněno a nahraženo kamennou dlažbou. Vnitřní a vnější stěny byly důkladně otlučeny, opětovně nahozeny, vně obíleny a uvnitř vymalovány malířem Františkem Špatenkou z Nechanic. Oltáře byly opraveny a ozdobeny J. Brožem, štafířem z Vysokého Mýta. Tato oprava byla snad nejkompletnější ze všech provedených, neboť každá věc byla opravena, případně nahrazena novou. Varhany byly opraveny a naladěny pražským varhaníkem A. Šiffnerem. Celá oprava, uskutečněná Janem hrabětem z Harrachu, trvala něco přes rok a po jejím ukončení se rozjela příprava ke svěcení chrámu a zároveň též kapličky manželů Jana a Marie Kuželových.

V rámci toho došlo k přemalování oltářního obrazu sv. Jiří, vymalování presbytáře modrou barvou (do této doby byl pouze s bílými stěnami), odstranění kamenného erbu hraběte Schaffgotsche z místa nad hlavním vchodem a na jeho místo byl umístěn znak hrabat z Harrachu. Erb hraběte Schaffgotsche však byl odstraněn opatrně, neboť neměl být zničen, ale dán na zadní část chrámu. Po ukončení těchto prací se začala připravovat sama slavnost posvěcení zrenovovaného kostela.

Základem se stala příprava slavnostní výzdoby v podobě spletených růží, girland, řetězů a různých dalších ozdob a nápisů na slavnostní bránu i kostel. Tu měla na starosti zdejší děvčata, kterým vypomáhali radou i přímou ruční prací místní všeuměl Václav Petráček z čp. 32, učitel František Kalenský a zdejší industriální učitelka Josefa Labská.

Různých dalších prací se ochotně účastnilo i zbylé občanstvo, a to pod vedením nového starosty Jana Kužela z čp. 21. V roce 1892 se totiž vzdal kvůli alkoholismu a s ním spojené nervové chorobě své funkce dosavadní představený Josef Petráček z čp. 5, který v tomto úřadě působil od roku 1876 a již 23. května 1892 zemřel.

K slavnosti posvěcení chrámu Páně nedošlo na sv. Jiří (24. dubna), jak by se očekávalo, ale až 22. května 1892. Tehdy se Hrádek zaplnil zástupy návštěvníků z celého okolí. Všichni utvořili na návsi slavnostní průvod, v jehož čele šla školní mládež se svými učiteli: Františkem Rybou a Františkem Kalenským, členové obecního zastupitelstva, kteří byli vedeni obecním starostou Janem Kuželem, na 100 krojovaných družiček a za nimi všichni zbývající obyvatelé a návštěvníci. Vyrazili totiž o nedělní 9.00 hod. ranní v ústrety jinému průvodu, jenž se vydal do Hrádku z Nechanic a v jeho čele šel vikář a hořický děkan P. Bohumil Hakl, kterého následovalo nechanické duchovenstvo a tamní obyvatelstvo.

Oba průvody se setkaly na hranici obce, kde byl děkan Hakl přivítán vřelými slovy a básničkou, kterou přednesla jedna místní žákyně. Odtud se již pokračovalo k hrádeckému kostelu, kde byl vikář přivítán před slavobránou obecními zastupiteli. Po krátkých proslovech bylo provedeno posvěcení opraveného chrámu, po němž následovala kázání a slavná mše svatá za četné asistence mnoha kněží, zejména nechanického kaplana P. Vácslava Březského, který neváhal přispět ze svého skrovného kaplanského příjmu na zdar této slavnosti.

Po ukončení slavnosti u kostela se všichni odebrali ke kapličce, kterou nechali zbudovat manželé Kuželovi. I tu posvětil sám vikář P. Bohumil Hakl. Odpoledne se pak u obecního starosty Kužela uskutečnila slavnostní hostina pro družičky a jejich průvodce, kterou uhradil ze svých soukromých finančních prostředků. Zbytek odpoledne protancovala zdejší mládež v obou zdejších hostincích, čímž byla tato slavnost zakončena.

Zmínka o ní se objevila i v „Ratiboru“, který vyšel 4. června 1892: „Z Nechanic. V neděli dne 22. května vysvěcen byl po důkladné opravě filialní kostel na Hrádku vikářem a děkanem hořickým vdp. B. Haklem za četné sistence duchovních. Po vysvěcení přivětivého kostelíka promluvil p. vikář úchvatnou řeč, ve které poukázal také k tomu, že veškeré kostely na patronátě p. Jana hrabě z Harrachu jsou v nejlepším stavu. Svěcení kostela a jednotlivé úkony při mši sv. oslaveny byly výstřely z hmoždířů. Zpěvy při mši sv. přednesl velmi pěkně zpěvácký spolek „Hlahol“ z Nechanic. Po mši sv. seřadil se průvod a ubíral se ku kapličce vedle silnice k Nechanicům nově postavené, kterouž p. vikář také posvětil. Odtud hnul se průvod ke vjezdu do zámku Hrádku, kdež nechanický farář dp. Josef Hlavsa poděkoval p. vikáři, p. patronátnímu komisaři, hraběcímu úřednictvu, spolku „Hlahol“ a obecnímu výboru, načež se p. vikář několika srdečnými slovy s osadníky rozloučil.“

K tomu ještě dodejme, že nebylo zapomenuto ani na kamenný kříž, který se měl původně nacházet na místě výše zmíněné kapličky. Roku 1891 byly kolem něj vysázeny lipky, jež přivezl z lesa Jan Kužel a zasadil Václav Petráček. Z těchto 6 se ujaly pouze 2, a tak o 2 roky později byly vysazeny nové 4 lipky, a to školdozorcem Janem Tomkem. V témže roce byl kříž navíc obehnán drátěným plůtkem, který byl zaplacen z obecní pokladny.

Sama kaplička není památkově chráněná, ale náleží do ochranného pásma nemovité kulturní památky - areálu státního zámku Hrádek u Nechanic, jež bylo zřízeno Okresním úřadem v Hradci Králové 7. března 1996. Naposledy byla kaplička opravena po ničivé vichřici 28. července 2012 (té však předcházela jiná, roku 2009 bylo totiž zažádáno o dotaci ve výši 110 000 Kč na její rekonstrukci, která byla následně provedena), kdy se na ni zřítila část sousedícího stromu a zničila její střechu. Narušené stromy byly posléze raději pokáceny. O rok později pak dostala „nový kabát“, jenž můžeme vidět do dnešní doby.

Tento sakrální objekt, dodnes lidově zvaný jako kaplička manželů Kuželových, se bohužel stal též terčem nenechavců, protože roku 2011 došlo k vloupání, při němž byl odcizen původní obraz, který zobrazoval Ježíše Krista na kříži, u jehož nohou se rozprostírala ves Hrádek, soška Panny Marie a další výzdoba kapličky. Tato událost donutila obec pořídit do výklenku ochrannou kovovou síť, která sice brání pořádnému pohledu na interiér, jenž prošel nedávno větší proměnou, ale měla by ho ochránit před různými vandaly a nenechavci, jichž je mezi námi stále dost. Navíc, když se nachází mimo obec.