Köprülü kaňon - rafting
Turistické cíle • Příroda • Kaňon
Jedeme do přírody i za sportem, jedeme sjíždět divoké vody řeky Köprülü na raftu do čarokrásného pohoří Taurus. Z hotelu v Alanyi vyjíždíme v 8.30 a cestou nabíráme další účastníky. Projíždíme městem Manavgat vzdáleném 75 km od Alanye a kolem desáté hodiny již obdivujeme Hory a údolí NP Köprülü. Na stanovišti se svlékáme do plavek, můžeme si zapůjčit obuv do vody za 10 TL i neoprén (ten byl drahý a úplně zbytečný). Dostáváme plavací vesty a přilby, nasedáme do autobusu, který nás veze do místa, kde se spouštějí lodě na vodu. Průvodce, který pojede na lodi s námi nás nejdříve zažene do studených vod řeky, kde nám fotograf pod malým vodopádem dělá fotku. Málem mě z té studené vody trefil šlak, protože člověk na to není připraven. Jsme rozděleni do několika lodí, my jsme byly přiděleny ke skupince šesti mladých Poláků.
Vyfasovali jsme vesla a průvodce s chlapci nesou loď na vodu, nasedáme a jedeme. Celou cestu dokumentuje z břehu turecký fotograf na fotky a video. Při 16 km dlouhé jízdě se prožije i spousta legrace, posádky lodí na sebe pokřikují různá hesla (při mezinárodním obsazení velmi zajímavé), vesly na sebe cákají vodu a předbíhají se, kdo na určitém místě bude dříve. Já jsem z raftu měla obavy, protože nejsem moc dobrý plavec, ale pod patronát si mě vzal průvodce. Cestou pozoruji nádhernou řeku s četnými peřejemi i krásu okolních hor. Asi 3 km před cílem zastavujeme na břehu na občerstvení (Turkyně prodává dosti drahé nápoje). Já již poučena z jiných výletů nic nekupuji, ale Němci jsou překvapeni. Na této zastávce pak fotograf dělá zájemcům fotky při skoku do vody. Po půl hodině nasedáme opět do raftu a jedeme na konečnou. Chlapci ještě musí vynést a uklidit loď, odevzdáváme vesla a jdeme na oběd, který máme v rámci výletu.
Než bude oběd hotov, prohlížíme si fotografie, které si za 5 USD nebo 4 eura můžeme koupit. Protože jsem nemohla cestou fotit (mám foťák do vody, ale zůstal v autobuse), nenapadlo mě, že by to šlo, tak si s kamarádkou pár fotek na památku kupujeme. A to již je připraven velmi chutný oběd (maso na špízu, zelenina a rýže), který slupneme jako malinu, asi nám na vodě vyhládlo. Po obědě nám promítají video z cesty, nikdo si ho však nekupuje (myslím, že bylo za 10 euro), protože se mu to zdá drahé. Kdyby to prodávali levněji, určitě by odbyt měli. Kolem čtvrté hodiny se vydáváme na zpáteční cestu, kdy nás chytne prudký déšť, ale po pár kilometrech po něm nezůstává ani stopa. Do hotelu se vracíme před sedmou hodinou, akorát na večeři. Dáváme si před večeří drink a vzpomínáme na zajímavě prožitý den a nezapomenutelné zážitky nejen z jízdy na řece, ale i nádherné přírody. Všem doporučuji.