Krása a dobrodružství prvního maratonu pohledem "chvostoběžce" - úvod.
V srdci začínajícího běžce určitě slovo MARATON vyvolá nemalé mrazení v zádech a asi i ti mnohem zkušenější při jeho vyslovení nezůstanou o mnoho klidnější. O to spíš, pokud se onen DEN D, nezadržitelně blíží. Pokud si někdo párkrát v zimě zaběhne něco delšího a má z toho opodstatněnou radost, tak je i velmi jednoduché se „upsat ďáblovi“. Ono i výrazně nižší startovné (ale i tak na úrovni velice solidního „místního“ závodu) je dostatečně motivující než například i více než dvojnásobně vysoké při přihlášení na poslední chvíli. Otálení není rozumné ani z důvodu, že se nakonec s neustálým odkládáním nemusí na člověka dostat. Krásným případem byl můj nedávný „boj“ o to vůbec vystartovat na jiném závodu. Jednalo se o „malý“ závod o kterém jsem si myslel, že bude mít o něj zájem jen „pár“ místních a problém se zbývajícími startovními čísly se vůbec nebude muset řešit. Nakonec jsem byl asi 4 a půl hodiny před startem vděčný, že jsem jedno z posledních 14 startovních míst „ulovil“. Ten den to byl pro mě větší úspěch než samotný výsledný čas závodu [41]. Také jsem jej moc neřešil, protože nejsem sprinter (jednalo se o velice krátký závod „Opavská míle“, tedy délka je jasná – 1,6km) a před pár dny jsem doběhl svůj první oficiální (závodní) maraton v životě, takže jsem to s „pobíháním“ nemohl moc přehánět. Nakonec tempo 4,5min/km je pro chvostoběha a po nedělním úspěšném maratonu neskutečný fofr – vůbec mi to tak nepřišlo… :-))
Ale zpět k tomu hlavnímu – maratonu.
Pokud chce člověk v horách zrychlit a mít i celkovou větší rezervu, tak je třeba pro to něco udělat. Nejjednodušší je posunout chůzi na další stupínek, čímž je snaha se trochu rozeběhnout. Běhat v kopcích je krásné, ale cesta k této metě je ještě těžší než k prvnímu maratonu. Jsem poslední, kdo by měl o běhání mluvit, ale na druhou stranu může běhat prakticky každý, kdo je schopen chodit. Dnes je milión běžecký rádců, kteří sepisují kdejaké pravidla, tréninkové plány a pro nás běžné smrtelníky naprosto nedostižné cíle. Existují knihy nepochybně výborných maratonců a běžců, nicméně startovní pozice jsou v nich i pro většinu mnoho let běhajících lidí zcela nedostižné, natož ty časy na které by se měli dostat. Už na prvních stránkách se začíná se zkratkami o kterých začínající běžec absolutně nic neví a pokud se v pozdějším textu začnou kombinovat, tak má čtenář už z prvních stránek „hlavu jako meloun“. Takže knížku (v lepším případě jen knížku) odloží na „někdy jindy“, což v překladu znamená už nikdy a zbytečně vyhozené peníze.
Takže ani já zde nebudu vymýšlet kdo ví jak skvělé myšlenky, ale jen popíši, jak jsem se připravoval já a to tedy jako vyslovený „chvostoběh“. Nakonec nemohu ani mířit někam příliš vysoko, protože i při dálkových pochodech jsem ten, kdo „závodní peloton“ :-)) uzavírá a dochází na poslední chvíli. I proto jsem se před nějakou dobou pokusil zase trochu více „cupitat“, pochopitelně zejména z beskydských kopců dolů. Prvním běžeckým závodem pro mě byly velice nevšední „Starobělské lurdy“ v roce 2022 [1]. To byl asi ten zlomový okamžik, kdy jsem se odvážil přihlásit na start běžeckého závodu. Měj jsem velkou odvahu, dalo by se říct skoro drzost k tomuto kroku.
A MYSLÍM SI, ŽE TO BYL I TEN KROK NEJTĚŽŠÍ…
Pochopitelně k tomu nebyl absolutně žádný důvod. Předstartovní atmosféra, kterou jsem do té doby neznal, mě zcela uchvátila. Tolik lidí na jednom vcelku malém místě jsem ještě neviděl. Veškeré mé obavy se rozplynuly. Atmosféra, která se jen těžko popisuje, musí se zažít. Chvílemi člověk zapomenul i na to, že se jedná o trasu s místy, kde po nedobrém kroku může zbytek už jen odkulhat. Naštěstí se tak nestalo a když člověk vidí jak mu v cíli fandí, tak je to super a posledních pár desítek metrů sprintuje „na jeden nádech“… Kdyby to nebyl tak skvělý zážitek, tak se asi tak „bezhlavě“ do dalších závodů hlásit nebudu. Faktem je, že po prvních „Lurdech“ jsem se hned do dalších závodů nehlásil. Pár měsíců po nich se mi podařilo v zimě „šikovně“ uklouznout pod Gírovou tak, že jsem několik dalších měsíců měl problém udělat delší, vyšší nebo svižnější krok. Představa dalších výletů do Tater se rozplynula. Po mnoha měsících jsem nebyl schopen udělat vyšší krok, natož překročit standardní „tatranský kámen“. Doufal jsem jen v to, že nebude nalomená nějaká kost. Natržené svaly prý bolí dlouho, ale mě se ten půlrok zdálo možná až příliš. V práci se mi smáli, že kulhám, ale to mi bylo zcela jedno. Podstatné bylo, že jsem nepřestával chodit, jen jsem si volil „lehké“ cíle. Každý sebemenší, skoro neviditelný, náznak zlepšení bylo něco neskutečného. První pokusy o něco co by se dalo nazvat jen „ubohým kulhoklusem“ určitě nebyly dříve než po půl roce. Pár týdnů před zahájením „tatranské sezóny“ jsem si ještě nebyl jistý, zda bude možné se tam vypravit. Nicméně snaha a zvědavost jak to asi na hlavním roháčském hřebeni vypadá a jak moc nebezpečná tato cesta ve skutečnosti je, mě nutila zatínat zuby a postupovat malými krůčky ke „světlým zítřkům“. Ty naštěstí nastaly a opět jsem stál v Západních Tatrách a dokonce si tu nejkrásnější část hřebene i další nevšední a náročná místa prošel. Dlouhé tatranské štreky s velkými klesáními i stoupáními mě přesvědčili, že na ně mám, ale i tak je třeba poctivě a mnohem více trénovat. V té době jsem ještě netušil jak běhu, sice jen velice pomalému, tedy spíš jen „klusu“, později propadnu.
První běh „Po Gírové“ byl těžký. Skutečně bylo nutné doslova zatnout zuby pro pár metrů. Mnoho jich nebylo. Představa, že bych byl schopen uběhnout něco smysluplného byla i po více než půlroku zcela nepředstavitelná. Odhaduji, že to bylo někdy v období loňských prázdnin, ale touha zase chodit po strmých kopcích, k nepřístupným jeskyním nebo skalám mě táhla dále. Nakonec to s bolestí šlo, z první stovky metrů se vzdálenost zvyšovala na kilometry a i samotná bolest se pomalu vytrácela. Toto mi jednoznačně dodávalo naděj a zvědavost po neznámých místech TÁHLA. Loňské „Lurdy“ ještě ani trochu jisté nebyly, ale nakonec jsem vše rozhýbal, až jsem na vše zapomenul. Pomalý posun k lepšímu mi dodával tolik elánu k běhání jako nikdy.
Neřešil jsem vzdálenost, ani rychlost. Sám pro sebe jsem si vymyslel nejkrásnější pravidlo, kdy i sebehorší běh je vlastně super…
DÍKY ZA KAŽDÝ UBĚHNUTÝ METR.
Nadšení nakonec postupovalo tak, ze pokroky byly i viditelné. Sice ne tak, jak některé „chytré“ knihy a články mluví, ale dost na to aby nadšení nepominulo. Přibývaly mnou uběhnuté kolečka nebo trasy. Vždy jsem se snažil, aby byly dostatečně zajímavé a motivující. Někdy už je těžší vymyslet výlet, který bude vyhovovat mým vysokým požadavkům na DOSTATEČNOU NEVŠEDNOST, ale při větším úsilí se skoro vždy něco „vymyslelo“. Naše krajina je tak krásná, že se i „beznadějný“ výlet může často velmi jednoduše dostat do „výšin“ a to mnohdy zcela náhodou.
TĚŽKO BYCH HLEDAL VÝLET, ZE KTERÉHO BYCH BYL VYSLOVENĚ ZKLAMANÝ.
Na loňských „Starobělských lurdech“ jsem také startoval, sice trochu volněji, ale nakonec jsem na tom až tak zle nebyl. A po nich jsem se tak „rozeběhl“, že by mě ani nenapadlo kolik zajímavých závodů budu mít k dnešku „na kontě“. Na nich se snažím alespoň nebýt poslední. Užitečné je prožít ovšem i to zklamání být úplně poslední. Stalo se to na posledním „Zimním běhu Hlučín“ [2] – [4]. Na druhou stranu to byl druhý den po mém úplně prvním maratonu v životě [5] a divím se, že jsem se donutil „probudit“ a vůbec něco zaběhnout.
Následovaly další zajímavé závody, jako například nepopsatelný „Běhej lesy Karlštejn“, což byl závod o který jsem měl největší zájem, protože se jednalo o jednu z mála příležitostí jak se dostat k jezerům v tajemných lomech Velké Ameriky [6], [7]. Nepopisuji všechny závody, ale dalším významným byl určitě i „1/2maraton Bělský les“ [8] – [11], 10 kilometrů po tatrováckém polygonu [14], [15] nebo krásných 11 km ve Velké Fatře či 19 km „doma“ - „Běhej lesy Bílá“. Velice užitečné jsou určitě například i „běhy do vrchu“, které člověka učí velice účelně odhadovat své síly. Uběhnout několikakilometrový stoupák a nepřejít do chůze již vyžaduje velmi dobrý odhad všeho. Měl bych se mu věnovat mnohem více než tomu dosud bylo. Hádal bych, že pro vytrvalce to bude jeden z nejlepších možných tréninků, aby mu i po mnoha desítkách kilometrů nechyběla „síla“. Myšlenka je to krásná, ale ani trochu lehká. Určitě je to směr, kterému bych měl dávat velký význam. Není jednoduché zvolit vhodný kopec, aby ho člověk vůbec dal. Jako jeden ze zajímavých a velice pomalým klusem i mnou zvládnutelný je nad Jablunkovem po cestě kolem Lysé přes Groníček, Radvanov až na Groníček – sedlo. Dále už cesta pokračuje mnohem prudčeji a techničtěji na hřeben ke Krkavici nebo se můžete vydat po červené táhlým stoupáním až na vrchol „Baheněc“ („Baginěc“) - v mapě ale označený jako „Kamenný vrch“. Krásný závod v běhu do vrchu začínající v Dolní Lomné se nazývá „Běh na Kozubovou“ [16]. To vše ale bylo jen pouhou přípravou a „odhadováním formy“ na třešničku na dortu a snahu o splnění dětského snu – uběhnout skutečný MARATON.
Při přihlášení se půl roku před startem vypadá vše úplně v pohodě, ale jak se „DEN D“ začne více a více přibližovat, tak nervozita začne o to více stoupat. Někdy se skoro vyrovná nervozitě před prvním vydáním se na pověstnou nejnáročnější turistickou trasu ve slovenských Tatrách [21] - [24]. Prý, že náročnější je již jen na polské straně slavná „Orla Perc“ [25] a pochopitelně horolezecké akce, ale ty už pro nás běžné smrtelníky nejsou.
Pár měsíců před startem si začínám uvědomovat, že zdaleka nemám tak natrénováno, jak bych si přál. S postupem času je to horší a horší. Půlmaratony jsou pro mě při mém velepomalém tempu již přijatelnou „metou“, ale dvojnásobná vzdálenost a tedy i mnohonásobně větší náročnost je již zcela jiná výzva. Nemohu ji tedy brát na lehkou váhu. Čas běží neskutečně rychle a ke startu mám tak už možná jen měsíc. JDE DO TUHÉHO. Pro běhání (ale více méně jen do 20 km a rychlejších tempových na autobus z práce ve stylu „makej, makej, ať to stihneš“, které měly maximálně něco přes dva kilometry a občas po nebo před prací tak průměrně kolem 5 km) jsem se ani moc turistice nevěnoval, což jsem později poznal, že byla velká chyba. Byla naivní představa, že když budu běhat, tak tím turistiku zcela nahradím.
A najednou mi to při klasických 20 až 30 km výletech nějak „netáhlo“. Na co jsem byl zvyklý se nějak vytratilo. Pochopil jsem, že je třeba delší turistika a hlavně strmé stoupání, která jsem „musel“ častokrát podnikat k jeskyním nebo skalám – ty se jen málokdy nachází na pohodlné značené cestě. Přiznal jsem si, že jsem nebyl vůbec na Slovensku a tak jsem si hned vybral pár výletů tam. Pojal jsem je jako běžecko – turistické akce a tak přišlo i vhod, že jsem zjistil, že existuje i slovenská odnož „Běhej lesy“. Zde byl závod „Behaj lesmi Velká Fatra“ a tak jsem pochopil, že se prostě „musím“ zúčastnit. Závod se pořádá okolo slavné lyžařské sjezdovky Malino-Brdo pojmenované podle sousedících vrcholů. Nikdy jsem tam nebyl a tak bylo rozhodnuto. Týden nebo čtrnáct dní před startem jsem se musel s místem seznámit, zjistit jak a za jakou dobu se na start dostanu a hlavně jak to bude s vlakovými spoji. Seznámil jsem se s tak úchvatnou krajinou, která určitě bude stát za další články, ke kterým se snad někdy dostanu. Červená hřebenovka z Ružomberoku na Sidorovo je úchvatná. V den startu jsem měl cca dvě hodiny ráno k dobru a tak jsem se rozhodl, že prozkoumám impozantní kopec, který zaujme okamžitě po výstupu z nádraží. Málokterý kopec překonal má smělá očekávání jako tento. Kdo zná Lysou horu v Beskydech bude určitě znát oblast Lukšince a dobrodruzi nepochybně i díru pod „trojitým stromem“ a ti ještě znalejší i jeskyni velice nevšední a z tohoto důvodu i hodně nebezpečnou pro ty, kteří v létě nepočítají s „ledovým nebezpečím“. Jeskyni s teplotním charakterem, který je velice nevšední, je u nás jen pár.
Při vzpomínce na Malino-Brno jsem totiž zapomněl uvést, že se jedná o oblast na jeskyně bohatou. Jak moc se do nich smí nebo nesmí je věc druhá (v Krásách Slovenska jsem četl nějaký seznam „volně přístupných jeskyní“ a tak se patrně do těch ostatních nesmí, ale pokud nejsou v nějaké rezervaci nebo přírodní památce, tak by patrně pohled na ně „zvenku“ měl být možný). Tím pádem i onen impozantní kopec nad Ružomberokem se jménem Čabrať mě neskutečně zaujal. Vypadá impozantně a stejně tak náročný je i výstup na něj. Neměl jsem mnoho času a tak jsem se do stoupání musel opřít mnohem ostřeji než jindy. Zaslouží si samostatný článek, ale zde pro nalákání uvedu jen to, že po dosažení jednoho z vrcholů a pokračování již mírnějším vlnícím se hřebenem jsem uviděl něco, co jsem absolutně nečekal – propadliny, které mnohonásobně překonávají ty lukšinské. V jednom místě dokonce i něco co připomínalo vstup do jeskyně. Neměl jsem lano a určitě jsem nechtěl pokoušet štěstí a klesat k ní jen tak „volně“. Mám tedy inspiraci na oblast do které se určitě budu chtít vydat opakovaně.
Po Čabrati jsem musel jít hledat dolní stanici lanovky na Malino-Brdo o které jsem vůbec nevěděl jak dlouho mi cesta bude trvat – pochopitelně jako vždy, výlety si dávám časově velice „natěsno“. Naštěstí na místo jsem dorazil včas a kupodivu jsem ani moc nebloudil. Závod byl super, ale asi i Čabrat mi vzal dost sil, takže ač jsem si velice rozumně vzal kupodivu jen „krátkou“ 11km trasu, tak mi dala jo zabrat. Ke konci už jsem jen šel. Krajina taková, že člověk nemůže být nespokojený a určitě se budu chtít zase vrátit [30] - [35].
Jako jedno z posledních „ověření formy“ byl Hrabovský půlmaraton [38], který byl veskrze žhavý, skoro až pekelný… Pak už jen několik proběhnutí [39] a den před startem maratonu už jen výklus, který se mi ale na terénní podmínky zdál vcelku rychlý [40].
DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:
[1] https://www.bezvabeh.cz/starobelske-lurdy/hledej/id_tables_runners/19024
[2] https://www.bkludgerovice.cz/zimni-beh-hlucin/
[3] https://www.bkludgerovice.cz/zimni-beh-hlucin-2024/
Výsledky...
[4] https://www.bkludgerovice.cz/wp-content/uploads/2024/01/zimniBEH_hlucin_2024.pdf
[7] https://www.youtube.com/watch?v=aubibq7ZgnQ … „Běhej lesy Karlštejn“ - cesta jak se dostat jednou za rok do lomu Velká Amerika. OBROVSKÝ ZÁŽITEK
[7a] https://behejlesy.cz/propozice/karlstejn
[7b] https://behejlesy.cz/behej-lesy-vysledky/karlstejn ...výsledky 18km.
[8] https://www.turistika.cz/mista/muj-prvni-soukromy-pulmaraton-v-zivote-belsky-les-ostrava/detail
Výsledky:
[9] https://results.onlinesystem.cz/ResultsDetail/Index/?Id=3071&trackId=7968
Výsledky dalších závodů:
[11] https://results.onlinesystem.cz/RacerDetail/Index/?idRacer=1867046&idEvent=3071&idTrack=7968
[12] https://www.behej.com/bezecke-tabulky/zavodnici/256724
[13] https://www.bezvabeh.cz/treninkovy-denik/bezec/31261-tomas-nejedly?run_type=run … zde jsou i mé tréninky, ale jsem lenivý je tam dopisovat… :-)
[14] https://results.onlinesystem.cz/ResultsOverall/Index/3028 … velice nevšední a nečekaně kopcovitý terén v areálu tatrováckého polygonu. Nesmí se tam natáčet a tak se mi podařilo najít jen tato videa, aby si člověk a hlavně běžci připomněli své zážitky:
[15a] https://www.youtube.com/watch?v=8FwwWtXnXL4
[15b] https://www.youtube.com/watch?v=RPzsCZK1Eus
[15c] https://www.youtube.com/watch?v=MLEnhxlnsPg
[15d] https://www.youtube.com/watch?v=vvKnet_gm0A
[15e] https://www.youtube.com/live/DX_hqbCg6c0?app=desktop
BĚH NA KOZUBOVOU – běh do vrchu.
[16a] https://www.youtube.com/watch?v=TJsU5UD1yKQ … seznámení se s trasou běhu a prodloužení výletu až na železniční stanici Bystřice.
[16] https://www.behnakozubovou.cz/
[17] https://www.maratonstav.cz/foto-video/fotogalerie/cpbv-milikov-beh-na-kozubovou-27-7-2024/225
[18] https://fm.denik.cz/ostatni_region/130729-bezel-se-popularni-beh-na-kozubovou.html
[19] https://www.youtube.com/watch?v=wO1G3LvA0ZU
[20] https://www.behnakozubovou.cz/wp-content/uploads/2024/07/vysledky-2024.pdf .. výsledky
[25] https://www.youtube.com/watch?v=HzzzM3HJ8kk … Orla Perc v podání jednoho ostravského běžeckého „šílence“… :-)
[26] https://www.youtube.com/watch?v=AiJveyqmPNs
[27] https://www.youtube.com/watch?v=okLO91jBKks
[28] https://alpskyvudce.cz/ferrata/Orla_Per%C4%87
[29] https://www.natreku.cz/orla-prec-orli-stezka-nejtezsi-trasa-vysokych-tater/#
[30] https://www.youtube.com/watch?v=hh_F8bEJ7JY
[31] https://www.youtube.com/watch?v=vjPZomhiD1A
[32] https://www.youtube.com/watch?v=iQHrK5EU_OQ
[33] https://www.youtube.com/watch?v=2RUQd80USv4
[34] https://www.youtube.com/watch?v=PIlmv2U50lQ … kopec Čabrať
[35] https://www.youtube.com/watch?v=lHMZtcGLm-k … „Behaj lesmi Velká Fatra“.
[36] https://www.youtube.com/watch?v=IM2jIYPgSGk … Zde je seznámení se s trasou Ostravského městského maratonu (Ostrava City Marathon 2024) – jedno kolečko, pro maraton jsou třeba čtyři… :-)
[37] https://www.youtube.com/watch?v=tPW8oTAdMpc … prezentace OCM 2024.
[38] https://www.youtube.com/watch?v=d1xnad3fNFA … pekelný Hrabovský půlmaraton.
[39] https://www.youtube.com/watch?v=dldtekpktYM … jedno z posledních indiánských proběhnutí se v pořádném vedru i s „během do vrchu“ z Návsí na hlavní hřeben Polských (Těšínských) Beskyd a dále přes Stožek až na Velkou Čantoryji a dolů nečekanou a prakticky neznámou cestou kolem vápenných pecí ve Vendryni až na železniční stanici.
[40] https://www.youtube.com/watch?v=LxF9wvyvFo4 … proběhnutí se Hošťálkovickým lesem den před startem ostravského maratonu.
[42] https://results.onlinesystem.cz/ResultsOverall/Index/3087 … výsledky.
[43] https://opavsky.denik.cz/galerie/opavska-mile-2024.html?back=43657003-28160-74&photo=4 … fotky.